Byl důstojníkem u raketového vojska, teď je správcem hřbitova | E15.cz

Byl důstojníkem u raketového vojska, teď je správcem hřbitova

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Jiří Černý je správcem josefovského hřbitova, kde hroby ukrývají zajímavé a někdy až legendární příběhy.

Pevnostní hřbitov v Jaroměři-Josefově má zvláštní kouzlo. Zůstává tu něco z atmosféry starých časů Rakouska-Uherska. Také jeho správce v dobové čapce rakouského vojáka jako by sem tak nějak patřil, a to i jménem. Jmenuje se Jiří Černý.

„Počkejte, mám ještě jednu lepší čepici, ušitou podle skutečného originálu,“ říká Jiří Černý a spěchá do správcovského domku pro další.

Historické uniformy patří k jeho zálibě, je totiž členem Klubu vojenské historie. Dřív byl majorem u raketového vojska na základně protiletecké obrany na Starém Plese.

„Teď jsem kaprál u historické jednotky. Kluci z klubu historie sem pravidelně chodí. Vždy na Dušičky každý z nás koupí třicet nebo čtyřicet svíček, oblečeme se do historických uniforem a rozsvěcujeme je tady, aby tu všechno svítilo,“ vysvětluje sedmapadesátiletý muž.

Absolvent vojenského gymnázia a vojenské akademie je jedním z mála správců hřbitova, který se honosí titulem inženýr. 31. května 1994 odešel jako major z armády do civilu a hned druhý den nastoupil na místo správce hřbitova, údržbáře, zahradníka a hrobníka na Pevnostním hřbitově v Josefově a na hřbitově na Starém Plese.

„Je tu klídek, nebožtíci mi tady průser neudělají,“ pochvaluje si.

Pevnostní hřbitov vznikl už při stavbě josefovské pevnosti v letech 1780 až 1787 a jako jeden z prvních v Čechách mimo město. Vedle josefovských měšťanů tu jsou pochováni vojenští důstojníci i prostí vojáci, v novější části zajatci z první světové války.

„V zimě prohrnuji sníh, v létě prosekávám trávu, sbírám větve, odvážím koše, stříhám a okopávám růže, kopu hroby a ukládám urny,“ popisuje svou práci Černý.

Jednou dokonce musel z hrobu zachraňovat jednoho turistu. Pevnostní hřbitov se starobylými pomníky vojenských hodnostářů jich sem láká dost. Bylo to právě v době, kdy se u jednoho z hrobů zbortila klenba a opravoval se.

„Byl přikrytý dřevěným krytem. Přijeli sem turisté z Holandska se synkem a ten byl zvědavý, chtěl se podívat dovnitř. Odsunul kryt a zahučel do dvoumetrové hloubky. Jak se dřevěná rakev rozpadla, viděl tam lebku. Chudák byl z toho celý špatný. Zrovna jsem vzadu na vojenském hřbitově sekal trávu a slyšel jsem křik, táta s mámou ho tam nechali samotného a běželi za mnou,“ vzpomíná Černý.

Josefovský hřbitov má dokonce svého průvodce, kterého sepsal Václav Novák. Hroby tu totiž více než kde jinde ukrývají řadu zajímavých příběhů. Pohřbený je tady také legendární josefovský hostinský Martin Veselý.
Pro své velké břicho měl u výčepního pultu vyříznutý otvor. Když roku 1820 zemřel, vážil přes dvě stě kilogramů. Zmíňuje se o něm i Alois Jirásek ve svém románu F. L. Věk. Vezli ho prý na dělové lafetě, pohřební vůz by se pod ním probořil.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video