Byl vždycky tak trochu svéráz. Věci si dělal po svém. Chlap jako hora, téměř dva metry, přes devadesát kilo. A toho sebevědomí!
Říká se o něm, že ho půlka národa nenávidí a druhá zase miluje. Jedni mu spílali za jeho rozevlátý styl, druzí ale tleskali. Kdo je vlastně Roman Čechmánek? Především ten, kdo se nebojí svých rozhodnutí. A ze zdánlivě neřešitelných situací dokáže vybruslit. Tak jako na začátku kariéry v roce 1992. „Bylo to pro mě velmi poučné,“ připomíná Čechmánek svůj tehdejší vyhazov ze Zlína.
Coby „neschopný a neperspektivní“ se musel s klubem rozloučit. Bylo mu pouhých jednadvacet. „Hrozilo, že ukončím kariéru. Vůbec jsem nevěděl, co bude. Našel jsem si i práci, abych měl nějaké peníze,“ vzpomíná na možná nejsložitější životní období.
Jenže nebyl by to snad ani on, aby si nějak neporadil. Nabídku tehdy prvoligového Baníku Hodonín přijal bez váhání. Šanci uchopil a už nikdy nepustil. Průměrný tým držel v sezoně 1992/1993 dlouho na špici první ligy.
Nemotora? Díra? Nic takového. Halou Baníku téměř každý zápas rezonovalo jeho jméno. V kabině soupeře se vždy řešilo jediné: „Kde má Čechmánek slabinu? Kam máme střílet?“
Vzpomínky na Hodonín
„Angažmá v Hodoníně bylo jedním slovem krásné. Velice rád na to vzpomínám. Dá se říct, že mi dal Baník druhou šanci. Ale někdy to bylo i úsměvné, protože kolikrát nás bylo málo a nemohli jsme dát dohromady ani tři lajny,“ říká s úsměvem dnes osmatřicetiletý gólman.
Kam Čechmánek po odchodu z Hodonína přišel, tam byl skoro za nepostradatelného. Pro připomenutí: angažmá ve Vsetíně v letech 1994 až 1999 mu vyneslo pět titulů mistra extraligy, získal i tři tituly světového šampiona a památné zlato z Nagana.
Za mořem se mu také dařilo. V barvách Letců z Philadelphie si v sezoně 2002/2003 vysloužil trofej pro gólmana s nejnižším průměrem obdržených branek. „Byly to hezké časy. Ale asi nejkrásnější okamžiky kariéry jsem zažil ve Vsetíně,“ líčí s nostalgií Čechmánek.
Nejen na vsetínském Lapači, ale i na jižní Moravě na něj nezapomněli. Angažovat ho znovu by bylo pro vedení hodonínského klubu pocta. „Roman je v Hodoníně stále pojem. Pokud by měl schůdné požadavky na peníze, neváhali bychom. Je to vynikající gólman,“ nepochybuje předseda Drtičů Lubor Šimeček.
Čechmánek však už oznámil, že hokejovou kapitolu života uzavřel. „Ničeho nelituji. Stojím si za tím. Bez hokeje je to jiný život, ale čas si můžu alespoň organizovat sám,“ říká Čechmánek ke svému hokejovému konci.
Tečka to ale možná nebude definitivní. Stále se udržuje v kondici, výstroj má pečlivě uschovanou. Že by se vrátil tam, kde dostal druhou šanci? „Bylo by to hezké hrát opět za Hodonín. Jen nevím, jestli bych na to ještě měl,“ uvažuje nad svou výkonností. Jasné „ne“ však neříká. Bude to signál pro Hodonínské?
