Být manažerem, nebo operovat? To je podobné, tvrdí šéf nemocnice

Funkci nejprve prozatímního a nově i regulérního šéfa olomoucké fakultní nemocnice převzal chirurg Roman Havlík v nelehké době. Jeho předchůdce totiž stojí před soudem. Přesto má nový ředitel spoustu plánů, jak posunout nejvýznamnější nemocnici v kraji blíže třetímu tisíciletí. „Je důležité, aby pacient mohl sám o sobě svobodně rozhodovat,“ tvrdí Havlík.

Chtěl jste být vždycky chirurgem, nebo jste uvažoval i o jiném oboru?

V zásadě jsem neměl jasno, jaký obor zvolím. A kdybych šel o dalších šest let zpátky, neměl jsem jasno ani v tom, zda chci jít na medicínu. Chtěl jsem původně studovat veterinu, ale šance na přijetí tam byly menší než na lékařské fakultě. Ke konci studia jsem se rozhodoval mezi chirurgií a internou. Pro chirurgii jsem se rozhodl i proto, že se při ní pracuje rukama a tento obor byl tehdy z mého pohledu komplexnější.

Co vás na chirurgii fascinuje nejvíc?

Každý chirugický obor dokáže změnit zdravotní stav velmi rychle a mnohdy jsou výsledky bezprostřední, zvláště pak u akutní chirurgie nebo při léčbě nádorů. Každopádně je to obor mojí „krevní skupiny“ a je velmi dynamický.

Když porovnáte chirurgickou praxi s pozicí ředitele, dají se tyto dvě role v něčem srovnat?

Ač to vypadá nepravděpodobně, myslím si, že mají hodně příbuzných prvků. V pozicích operatéra i manažera nemocnice je každé rozhodnutí zásadní a posunuje věci buď doprava, nebo doleva. Nebo je otáčí. V obou pozicích nacházím podobné uspokojení.

Jak často operujete?

Na operační sál teď chodím jednou týdně. Myslím, že to skloubit lze a pohled z provozu má velký přínos pro rozhodování na pozici ředitele a detailní znalost vnitřních věcí. Člověk by se posunoval jinam, pokud by přímou vazbu s provozem ztrácel. Díky tomu, že působím uvnitř nemocnice jako lékař, i když teď méně, jsem v neformálním kontaktu a není mezi mnou a kolegy žádná bariéra.

Nabízí se otázka, zda máte zapotřebí si k náročnému chirurgickému povolání ještě přibírat další vysoce stresující zátěž?

Nad tím se samozřejmě sám zamýšlím a někteří lidé mi často předkládají, zda není logičtější zůstat plně na chirurgii. Jistě by bylo, ale určitým historickým vývojem posledních tří let jsem se dostal do managementu fakultní nemocnice a vidím tu práci jako zajímavou, smysluplnou a důležitou. A z druhé strany i mě obohacuje tím, že mi otvírá obzory, kam nedohlédnete jen od operačního sálu a které souvisejí s léčbou, zdravotnictvím i konkrétním pacientem. Etapu, kdy budu tyto dvě věci slučovat, vidím jako přínos i pro chirurgickou praxi.

Jako chirurg se často rozhodujete a někdy musíte říznout. Má fakultní nemocnice bolavé místo, kam je potřeba „říznout“?

Víte, chirurgii většina lidí vidí hodně dramaticky a černobíle. Domnívají se, že je pořád na hraně mezi životem a smrtí. Ale ve skutečnosti jde spíše o to, co nejméně konkrétnímu člověku „ublížit“. Když toho někdy chirurg méně udělá, může to mnohdy znamenat daleko více. V českém zdravotnictví je to dnes hodně podobné. Je třeba zvážit, co je nejvhodnější rozvíjet a jak rozdělit prostředky, které jsou velmi omezené, mezi pacienty, kvalitní personál a nemocnici, což jsou budovy a přístroje.

Máte bohatou zahraniční zkušenost z Británie i dalších zemí. Existuje moment, který byste vypíchl a který může být pro vás a pro nemocnici vzorem?

Rozdíl ve zdravotnictví není v kvalitě lékařského personálu, ta je srovnatelná. Mnoho odborníků je u nás kvalitnějších než například v Británii nebo ve Francii. Rozdíl je v přístupu k pacientům. Jak ze strany zdravotnického personálu, tak samotných pacientů. Myslím si, že v naší republice by se to mělo překlopit.

Jak?

Pacient by měl být ten, kdo rozhoduje a kolem něhož se vše točí. A lékař by měl být jakýsi rádce. Ale s tím souvisí i jiný přístup ke svému zdraví. Mnoho lidí u nás je vnímá jako věc, kterou mu v nemocnici spraví a vrátí zpátky. Myslím si, že každý by měl mít daleko větší odpovědnost za své zdraví a zdravotnictví by mělo být jen partnerem a pomocníkem.

Nemocnice je podle vás schopná se v tomto směru výrazně posunout?

Je to velká výzva a jedna z mých priorit.

Váš předchůdce ve funkci ředitele Radomír Maráček je před soudem. Vyplývá z této kauzy pro vás zkušenost, kterou teď využijete?

Jako chirurg vím, že jsou problémy, které jsou odvratitelné, a ty, které jsou neodvratitelné. Vždycky je třeba dělat všechno pro to, abychom zabránili problémům odvratitelným. Na druhou stranu při každém chirurgickém výkonu je určité procento komplikací a kdo jich má u velkých chirurgických operací méně než třeba pět nebo tři procenta, je velmi úspěšný. Jinými slovy, i tyto komplikace jsou nevyhnutelné a nic s nimi neuděláte.

Jak se díváte na probíhající soud?

Jsem pevně přesvědčen, že Radek Maráček nespáchal žádný úmyslný trestný čin a nezávislý soud to prokáže.

Ale není právě tohle pro vás svazující? Neobáváte se, že můžete dopadnout podobně, i když vědomě nic nekalého nespácháte?

Kauza Radka Maráčka ukazuje, že pozice statutárního zástupce velké státní organizace je velmi nebezpečná a že každý jednotlivý krok lze posuzovat z úplně protichůdných pohledů. Z jednoho vyplývá jediný možný správný postup, zatímco z druhého vychází jako „nezákonný“ nezávisle na tom, že je to třeba krok, který má nákladovost v tisících a přinese zisky v desetimilionech. Tak z důvodu nějakého předpisu, který ani v té době neznáme, se může ukázat, že byl problematický. Takže ano, toto považuji za velký problém a překážku k efektivnějšímu řízení nemocnice. Zkrátka je třeba dělat mnoho alibistických věcí, aby bylo splněno všechno, kvůli čemu by ty věci mohly být kritizovány.

Potažmo abyste se neocitl před soudem?

Ano, kterýkoli krok dělaný s velmi dobrým úmyslem, který má velký přínos pro pacienty i pro ekonomiku nemocnice, může být z nějakého pohledu brán jako konfliktní a může se to obrátit tak, že jste jej udělal úmyslně. Což je špatně.

Loni rozčeřila zdravotnictví akce „Děkujeme, odcházíme“. Očekáváte další tlaky na zvyšování platů?

Dohodli jsme se se zaměstnanci prostřednictvím jejich odborových představitelů na zvýšení základních tarifů formou příplatku o 6,25 procent v tomto roce. Lepší organizací práce a hledáním rezerv myslím vznikne možnost pokračovat ve zvyšování platů.

Jak to vypadá se stavbou nové nemocniční lékárny, začne ještě v tomto roce?

Původně měla začít už loni. Tendr na zadávací dokumentaci byl jedním z jeho účastníků poslán na Ústav pro kontrolu hospodářské soutěže a ten po devíti měsících stížnosti vyhověl. Tuto soutěž jsme ani neorganizovali, ani nevyhlašovali my. Je to prostě zdržení, které nejsme schopní ovlivnit. Musíme v co nejkratší době, pravděpodobně ještě do konce března, vypsat novou soutěž a pokračovat dál.

Jakou změnu plánujete v dlouhodobějším výhledu?

Kromě udržení komplexnosti a špičkové úrovně spolupráce s lékařskou fakultou chceme dokončit vybudování druhého chirurgického centra v bývalé historické budově Františka Josefa. Zřejmě to není cíl na jeden nebo dva roky, ale bez toho se nemocnice nebude dále rozvíjet, ani nebude poskytovat péči efektivněji a „ekonomicky přijatelněji“. Takže pokud nezískáme dotace, musíme sami z vlastních zdrojů přistoupit k této rekonstrukci. Znamená to, že všechna chirurgická pracoviště, která nejsou nyní koncentrovaná v našem monobloku, případně na sálech dětské kliniky, budeme koncentrovat v tomto novém chirurgickém bloku.

Stihnete kromě ředitelování a operování vůbec něco jiného?

Musím, bez toho bych nemohl fungovat. Jsem aktivní, sportuji a mám záliby, ve kterých pokračuji. Hraji šachy, setkávám se s přáteli, cestuji. Rád si občas zaběhám nebo zajezdím na kole, Nicméně si myslím, že každý je nahraditelný. Vůbec nemám žádný patent všechno dělat sám a nejlépe. Ředitel nemocnice by měl jakožto hlavní zastřešovatel umět poskládat správné lidi na správná místa a tento tým, ať už to jsou přednostové nebo náměstci nemocnice, vylepšovat. A spíše jim ukázat, kterým směrem se ubírat, než se všechno snažit dělat sám.

ROMAN HAVLÍK

• Narodil se 11. dubna 1965 v Olomouci.
• V roce 1989 ukončil studium medicíny na Lékařské fakultě Univerzity Palackého.
• Je jedním z předních českých specialistů zaměřených na operace slinivky břišní.
• Ve Fakultní nemocnici Olomouc působí od roku 1994 na I. chirurgické klinice.
• Díky odborným stážím má zkušenosti s řízením zdravotnictví v Anglii, Francii a Rakousku.
• Přednáší na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
• Náměstkem léčebné péče fakultní nemocnice je od roku 2009, jako zástupce ředitele vedl nemocnici od února 2011.
• V březnu 2012 se stal ředitelem Fakultní nemocnice Olomouc.
• Je ženatý, má dvě děti.