Být nad věcí?
Je úžasné podívat se na svět z výšky a oprostit se od všeho malicherného a nicotného. Buď nad věcí, vtloukám si do hlavy. Být nad věcí se mi ale nepodařilo po návštěvě ústeckého Hotelu Máj. Pamatuji ho jako host ještě z devětadevadesátého roku. Pravda, s kolegy jsme byli jedinými hosty. Po jedenácti letech od otevření zůstal zachovalý, klientela ale skomírala. Škoda, že u Máje neplatilo pořekadlo o novém koštěti. Hotel smetlo do slova a do písmene. Místo recepčních tu dnes úřadují hlodavci, ctěnými a váženými hosty jsou bezdomovci. Aspoň mají kam složit hlavu. Pokoje můžou měnit, jak je libo. Kapacita je nenaplněná. Neuvěřitelné, že vůbec někdo dopustil, aby sláva tří hvězdiček vyhasla. Z Máje je troska, kterou nikdo nevzkřísí. Vztek a beznaděj už překonal čas, lítost a vzpomínky ale přetrvaly. Stejně jako otázka: Co s ním?
