Být taky herečkou? To jsem nemusela

Maminčino varování, že pokud chce hrát na varhany, čeká ji celý život jen dřina, Kateřina Chroboková nevyslyšela. Hraje, a hraje dobře. Absolventka ostravské konzervatoře a brněnské JAMU, která už koncertovala v Anglii, Portugalsku či Mexiku, zahájila minulý týden letošní ročník mezinárodního varhanního festivalu v Olomouci. „Nemám stálý domov,“ říká dcera herečky Moravského divadla Naděždy Chrobokové v rozhovoru pro Sedmičku.

Nechtěla z vás maminka mít také herečku?

Vůbec ne, a nijak mě netlačila ani do varhan. Sama na konzervatoři studovala, měla kamarádku klavíristku, takže věděla, jaká je realita. Vždycky mi říkala: oni tak hrozně dřou, to budeš muset pořád cvičit a cvičit. Chtěla, abych si uvědomila, že pokud se chci v životě věnovat muzice, tak to musím dělat naplno a obětovat ostatní věci.

Procestovala jste už řadu zemí. Které místo vám připadalo nejúžasnější?

Nejvíce mě fascinovalo Mexiko. Publikum je tam nesmírně vřelé, z lidí sálá obrovská energie. Právem se říká, že je to magické místo.

Intenzivně koncertujete. Jste workoholik, nebo si dokážete nařídit odpočinek?

Tvrdá zkušenost mě naučila, že musím umět i odpočívat. Před rokem jsem si sáhla na dno svých fyzických sil, měla jsem skutečně namále se zdravím. Došlo mi, že je důležité najít rovnováhu mezi prací a relaxem.

Kde pro vás dnes znamená být doma?

Na to je těžké odpovědět. Narodila jsem se v Havířově, do Olomouce jsme se přestěhovali, když mi byly tři roky. Maminka tu dostala angažmá v divadle a tatínek coby neurochirurg pracoval ve fakultní nemocnici. Ve čtrnácti jsem šla do Ostravy na konzervatoř. Ale deset let už pendluju po světě a nemám něco jako stálý byt. Doufám, že si časem najdu místo, kam se budu vracet.