Dochované velkolepě koncipované průmyslové areály jsou toho výrazným dokladem. Obrovské množství tohoto specifického památkového fondu prochází průběžně již od 70. let 20. století proměnou, která byla reakcí na nové trendy záchrany industriálního dědictví a zachytila a aktivovala myšlenky právě vznikajícího oboru industriální archeologie, vedoucí ke prvním konverzím i muzejnímu využití dochovaných technických památek.
Význačným počinem nemajícím v Evropě obdobu bylo v roce 1988 zahájení na svou dobu unikátního projektu Internationale Bauausstellung Emscher-Park, který reagoval komplexně na útlum těžkého průmyslu poměrně rozsáhlého území ležícího přibližně mezi městy Duisburg a Dortmund. Pro toto území byl vytvořen strategický plán, který zahrnul vedle nové výstavby i zachování a nové využití dochovaných průmyslových areálů, mezi které patří dnes již světově uznávané areály dolů Zeche Zollern v dortmundské čtvrti Bövinghaus a Zeche Zollverein v Essenu, který byl v roce 2001 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.
#####Důl Zeche Zollern
Za jeden z prvních význačných počinů vedoucích k záchraně technického areálu v Německu je považována obnova dolu Zeche Zollern, který byl založen v roce 1898, jeho obnova probíhá již od 70. let. Jejím hlavním cílem bylo především zabezpečit muzejní poslání areálu a jeho zpřístupnění. Důl je zajímavým kontrastem svého architektonického ztvárnění. Veškeré budovy vyjma strojovny jsou postaveny mezi lety 1898-1902 v duchu historizujícího neogotického slohu. Výjimečným objektem je strojovna.
Ta byla postavena na základě progresivních technických myšlenek podle projektu B. Möhringa a projektanta areálu P. Knobbeho jako ocelová hala s cihelnými výplněmi a unikátním secesním vstupem. U nás je zachována obdobná hala dolu Barbora v Horní Suché u Karviné, pro kterou se pravděpodobně stala tato strojovna předobrazem. Z původních 43 staveb dolu Zollern (pracovala zde ještě koksovna a továrna na čpavek) se jich do současné doby zachovalo 17. V areálu, který je velmi významným turistickým centrem, se koná řada kulturně-společenských akcí.
#####Důl Zeche Zollverein
Dalším významným důlním areálem nesoucím pečeť památky UNESCO je důl Zollverein s areálem koksovny. V současné době je tento monumentální komplex zpřístupněn veřejnosti v široké škále kulturních a muzejních aktivit s tím, že zůstává téměř celý v autentické podobě. Komplex, který navázal na předchozí dolování, byl vybudován na počátku 30. let 20. století podle projektu architekta Fritze Schuppa a inženýra Martina Kremmera v duchu osovosti a symboliky.
Jedná se o ocelové skelety s cihelnými vyzdívkami a pásovými okny v hladkých a rovných liniích. Citlivě doplněné současné konstrukce umožňující návštěvníkům nové zážitky jsou do objektů vkládány tak, aby zabezpečily nejen provoz pro veřejnost, ale i instalaci různých výstav a kulturních aktivit v různých úrovních. Nejzajímavější v tomto směru je bývalá kotelna s vloženým interiérem realizovaným podle projektu anglického architekta Normana Fostera.
Neméně atraktivní je obrovský areál koksovny, jejímž základem je kompletně dochovaná řada koksových baterií dlouhých asi 1000 m, k nimž přiléhá vodní plocha, na které se v zimě může bruslit. Plochy komplexu jsou ponechány se zarůstající přirozenou zelení s minimalistickými úpravami trávníků. Pro pohyb návštěvníků jsou využita původní kolejiště, mezi které jsou novými betonovými povrchy zdůrazněny hlavní pěší tahy. Další trasy vymezují původní zavážecí rampy a mosty, jež zůstávají v autentické podobě.
#####Koksovna Hansa u Dortmundu
Autenticky dochovaný areál bývalé koksovny, dnes sídlo Industriedenkmalpflege a Industriekultur, slouží jako příklad využití areálu vybudovaného v roce 1927 formou posledního pracovního dne a reprezentuje vyhraněnou metodu zachování autenticity opuštěného průmyslového komplexu. Návštěvní trasa je vedena všemi objekty včetně technologických zařízení. Návštěvník si tak může prostřednictvím původních zavážecích ramp, které jsou z hlediska bezpečnosti provozu jediné nově prosklené, ověřit a autenticky se seznámit s původním technologickým tokem výroby koksu.
#####Skladiště ve Würzburgu
Nově využitý skladový objekt bývalého skladiště dnes nesoucí název Kulturspeicher leží při umělém rameni řeky Mohan. Skladiště vybudované v roce 1904, na svou dobu nejvýznamnější v Bavorsku, je 128 m dlouhé a 17 m široké. Kamenné zdivo umocňují 3 zaoblené štíty. Od 80. let 20. století prázdný památkově chráněný objekt prošel v letech 1999-2002 přestavbou s citlivým doplněním moderní prosklené části. Stal se význačným kulturním centrem oblasti. Dnes zde sídlí několik muzeí, jsou tu výstavní prostory a slouží i divadelní scéně. Součástí areálu je též nákladní jeřáb.
#####Pivovar Union v Dortmundu
Konverze původního pivovarského areálu Union Brauerei se v tomto případě soustředila pouze na budovu chladného hospodářství bývalého pivovaru. Ostatní objekty byly demolovány. S podivem je, že demolice postihla i komín, který byl nejvyšší v Dortmundu. Jako symbol bývalých spojených pivovarů s typickým „U“ na nejvyšším vrcholu střechy byla zachována pouze železobetonová stavba chladírny. Zde vzniká jedno z budoucích kulturních center Dortmundu. Na ostatních plochách areálu je plánována nová zástavba.
Celkový přístup k obnově památkově chráněné výškové budovy chladného hospodářství se jeví z pohledu současných evropských trendů jako nepříliš šťastný, protože kromě hlavních nosných konstrukcí, obvodových stěn a symbolu U na střeše nezůstane zachován žádný otisk technologie ani detailů původních stavebních prvků. Pivovar byl postaven v roce 1915, chladírenský provoz v roce 1926 už jako železobetonová stavba na nepravidelném půdoryse tak, aby byla stavební parcela využita beze zbytku. Zajímavé je však řešení interiéru po inženýrské stránce, kdy pro prosvětlení prostoru a pro pohyb návštěvníků je plánováno odstranění celého jednoho pole železobetonových stropů na celou výšku věže.
#####Technické památky přitahují
Turisticky vyhledávanými cíli v Evropě se staly v posledních desetiletích právě technické a průmyslové památky. V návaznosti na mezinárodní program ERIH (European Route Industrial Heritage), soustředěný na památky průmyslového dědictví, se tento trend rozvíjí, a to hned v několika evropských oblastech. Od 90. let 20. století významně vzrostla i jeho ekonomická důležitost. Snahou evropské trasy industriálního dědictví je zařazení velkých i menších technických a průmyslových památek do velkolepé prezentace evropské kultury.
Výsledkem je turisty navštěvovaná rozmanitá škála zajímavostí a technických unikátů, z nichž se mnohé nacházejí v bývalých průmyslových areálech a všechny mají společný znak kvality. Dobrým příkladem se stala tzv. Route Industriekultur v německém Porúří, která na projekt ERIH navázala (www.routeindustriekultur.de). Trasa otevřená v roce 1999 prezentuje nejen význačná turistická centra, mezi která se řadí i další unikátní areál hutí ve Völklingenu také vedený na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, ale zahrnuje i technické památky místního významu.
