Objev, že by se oxid uhličitý mohl ukládat pod vyprahlými částmi světa, je pro výzkumníky nový. Polovinu z lidmi vypuštěného CO2 zachytí vegetace a oceány, nicméně zhruba pětina lidských emisí zatím mizela neznámo kde, uvádí studie publikovaná v Geophysical Research Letters.
Americko-čínská studie ukazuje, že se uhlík ve slaných podzemních vodách začal hromadit před pěti tisíci lety. Voda z ledovců v okolních horách stékala do údolí a po cestě na sebe vázala oxid uhličitý z tlejících rostlin na polích a v řekách. Protože však tyto vody nemohly odtéct do moře, vsakovaly se pod poušť. Díky tlaku a obsahu soli může podzemní voda pod Taklamakanem pojmout až dvakrát více CO2 než voda v oceánech.
„V okamžiku, kdy se voda dostane do podzemí, obsahuje tolik CO2, že by na povrchu bublala jako sodovka,“ říká jeden z autorů studie a pouštní biochemik Li Jen ze Sin-Ťiangského institutu ekologie a geografie. Li a jeho kolegové odhadují, že stejným způsobem se může uhlík ukládat i v Severovychodním saharském bazénu, australském Murrayově bazénu či ve Velkém bazénu v USA.
Až tisíc miliard tun uhlíku
Dohromady v těchto podzemních vodách může být uloženo až 1000 miliardy tun uhlíku, což je více, než kolik obsahují všechny rostliny na světě. Za rok by mohly pouště odčerpat z atmosféry zhruba čtyři procenta z CO2, jehož konečnou destinaci dosud vědci neznali.
William Schlesinger, biochemik z Cary Institute of Ecosystem Studies v Millbrook v New Yorku nicméně upozorňuje, že to není dost, aby nově objevený mechanismus vysvětlil záhadu mizejícího uhlíku. Pro její rozluštění by vědci museli objevit mechanismus, který by zvýšil svou schopnost ukládat uhlík v posledních 150 letech, kdy lidstvo ve velkém spaluje fosilní paliva.
Americko-čínský tým tvrdí, že pouštní uložiště ale naznačuje, že existují způsoby odčerpávání uhlíku za atmosféry, o kterých lidé zatím nevěděli. Úložná schopnost podzemní vody pod Taklamakanem se se zvedly z 2 gramů na metr čtvereční před 8000 lety na 21 gramů před tisíci roky. Největší skok přišel v době před 2000 až 5000 lety, kdy na okraji pouště začali hospodařit místní zemědělci.
