Část revizorů jsou bachaři a bývalí vojáci. Konfliktů ubylo

Poklidná jízda autobusem se začíná měnit v nervózní odpočítávání času. Cestující bez jízdenek se děsí toho, že nad sebou uvidí postavu držící v ruce odznáček se slovy: „Dobrý den, revize jízdenek.“

Ani revizoři to však nemají lehké. Ti musejí umět jednat s lidmi a být tak trochu psychologové. Však si vedení dopravního podniku pečlivě vybírá, kdo bude kontrolovat jízdenky v městské hromadné dopravě. Psychologické testy nezvládne každý uchazeč. Sedmička se s revizory vydala na jednu z pracovních směn.

Po šichtě do nemocnice

Nasedáme s fotografem a třemi kontrolory hned před bránou podniku na Novohradské třídě. „Máte pojistku?“ ptají se nás s úsměvem ještě na zastávce. Se zvednutým obočím se dozvídáme, že také v Budějovicích jsou velice agresivní cestující, kteří dokážou revizory i zranit.

„Podle nás to není vhodná práce pro ženy, ale tím je opravdu nechceme nijak diskriminovat. Spíše jim to nedoporučujeme. Nechceme vystavovat mámu od dětí tomu riziku, že ji někdo vyhodí z vozu na chodník. Což se nám opravdu stává. Měli jsme tu i revizora, který rok marodil a měl dvě operace, pak tu byla například i natřikrát zlomená ruka a další závažnější zranění,“ vypočítává nejhorší pracovní úrazy Radek Filip z dopravního podniku.

Bát se ale prý nemusíme, lidí bez platných jízdenek jezdí méně a méně. „To je dáno hlavně těmi represemi. Stejně jako jiné dopravní podniky i my pohledávky odprodáváme a lidé mají větší obavy z možných následků. Takže si opravdu rozmyslí, jestli pojedou načerno, nebo ne,“ dodává Filip.

Na zastávku přijíždí jedenáctka a kontrola lidí může začít. A jako bychom to přivolali. Hned první pasažér, kterého se revizoři v dohledu Sedmičky dotázali, musel platit. Jízdenka nikde. Ostatní lidé, kteří jedenáctkou cestují, už mají vše v pořádku.

„Můžeme ale také říct, že ještě před pár lety byl počet agresivních útoků na naše revizory vyšší a také byl větší počet pracovních neschopností. Ale je to určitě tím, že máme dnes přísnější kritéria pro výběr revizorů. Všichni musí absolvovat náročné psychologické testy. Vyjednávací schopnosti revizorů jsou tak lepší, než tomu bylo dříve. Dnes kontrolují jízdenky spíše zkušenější lidé. Polovina z nich jsou bývalí vojáci, policisté či lidé z vězeňské služby, kteří jsou už zvyklí jednat s lidmi ve vypjatých situacích,“ říká vedoucí útvaru přepravní kontroly a tarifu, který má revizory na starosti.

Pořád mě to baví

Jedenáctka byla kromě jediné cestující v pořádku. Vystupujeme na nádraží a čekáme na další spoj. Tím bude trolejbus devítka, kterým se dostaneme až na konečnou v Suchém Vrbném. „Dělám to už třetím rokem a pořád mě to baví. Pocházím přímo z Budějovic a mám tady hodně kamarádů, ale také je samozřejmě musím kontrolovat. Ale moji známí jezdí na lístek, tak mne ani nepřemlouvají,“ říká s úsměvem na rtech revizor Tomáš.

I on si pochvaluje novinku, kterou dopravní podnik nedávno zavedl. Tím je diktafon s mikrofonem, který má každý revizor ve službě a nahrává si na něj rozhovor s cestujícími.

„Lidé jsou i méně vulgární a potvrdilo se nám, že si jich polovina vymýšlí, když si na naši práci stěžují. A také ubyly stížnosti cestujících,“ dodává Tomáš, který nejprve hledal v podniku místo automechanika, ale nabídli mu revizora.

V devítce, která od nádraží zatáčí doprava pod viadukt, jsou všichni vzorní. Tady se o správnost a platnost jízdenek stará další z revizorů, se kterým Sedmička vyrazila do terénu.

„Úplně kritický okamžik jsem ještě nezažil. Ale byly tu nějaké nepříjemnosti. Například v létě jezdí ze Včelné do města opilí vodáci a tam je to někdy těžké. Osobně však nemám problém s lidmi mluvit a nakonec se domluvit,“ pokrčí rameny revizor Petr, který už kontroluje lidem pod Černou věží lístky čtyři roky.

Na rozdíl od svého kolegy cíleně hledal místo kontrolora. „Také v autobusech a trolejbusech potkávám známé. Občas mne zkoušejí ukecat, ale neukecají,“ říká Petr.

Zkratkovité jednání

Cestou zpátky k nádraží měli revizoři práci hlavně s dětmi, které ze Suchého Vrbného jely ze školy. Zajímalo nás, jestli bývají právě nezletilí černými pasažéry často. „Jak kdy. Spíše mívají propadlé kupony,“ objasňuje Petr. A potvrzuje, že lidí bez lístku či platného kuponu jezdí méně než dříve. On sám za směnu přistihne zhruba pět až sedm lidí. O kuriózní případy ani ve vozech městské hromadné dopravy není nouze. „Lidé nám také běhají a skáčou po sedačkách, kde sedí i děti. A je jim to jedno, prostě mají jen touhu utéct revizorovi. To už pak nejednají racionálně, to je zkratkovité jednání. Snaží se za každou cenu nad revizorem vyhrát a už vůbec neuvažují, jestli to má smysl,“ posmutněle uvádí Radek Filip. Samostatnou kapitolou jsou i cizinci. Ti přijíždějí do města hlavně v létě.

„Snažíme se s nimi mluvit víceméně anglicky. Jsou ale i tací, kteří dělají, že nám nerozumí. Měli jsme tu i párkrát případ, snad se Španěly, že jsme je raději nechali jet bez jízdenky, protože se s nimi prostě nešlo domluvit,“ shodují se kontroloři.