Čechy pro nás byly lepší experiment

Hilary Binder je muzikantka, která chce propojit kulturní svět. Žije a pracuje v Táboře, kam přijela ze San Francisca.

V Táboře žije vlastně náhodou. Přijela před sedmnácti lety a od té doby je na cestě. A to doslova. Cesta je totiž kulturní centrum, které se stalo náplní jejího života. Spojuje umělce z nejrůznějších koutů světa, a nejen ty. Hilary Binder – americká bubenice, zpěvačka, propagátorka umělecké alternativy. Tak ji vnímá většina Táborských. Někdo má Hilary za podivína s velkýma očima, jiný za člověka, bez kterého by táborské kulturní podhoubí téměř nemohlo existovat.

Ze Států do Evropy

Prosazovat alternativu za mořem, poznávat jiné národnosti a nechat lidi vnímat jiný než vlastní, osvědčený způsob života. To byl sen, za kterým se muzikantka Hilary vydala ze San Francisca, z knihkupectví, kde pracovala.

„Uvažovali jsme o Španělsku nebo Československu. Tady se nám ale zdála atmosféra zajímavější. Čechy pro nás byly lepší experiment,“ vysvětluje. Poprvé se do krátce svobodného Československa podívala v roce 1991. Na turné s kapelou Sabot, ve které hraje na bicí.

Že muzikantům do cesty přijde Tábor, netušili. „Koncertovali jsme v Praze a měli jediný volný den. Přišel za námi nějaký člověk z Tábora, jestli nechceme zahrát tam. A my sedli na vlak a přijeli,“ směje se Hilary prvnímu setkání.

Na koncertě v dnešním Mileniu hráli tehdy američtí Sabot pár písniček, a to ještě v pauzách odpolední diskotéky, kdy měl DJ zrovna přestávku.

Za dva roky už se Hilary a Chris, kytarista kapely Sabot, do Tábora stěhovali. Od roku 1993 tady funguje Cesta - Cultural Exchange Station in Tábor, centrum, které oba založili. Z domů na prodej, mezi nimiž tehdy nechyběly ani staré továrny, muzikanti koupili mlýn v Holečkových sadech. Zůstali dodnes. Pořádají tu hudební workshopy, festivaly i filmové večery.

Muzikantské podhoubí

„Když jsme přijeli, byl to kulturní šok, a vlastně je pořád. I když globalizace je vidět všude,“ myslí si Hilary. Tábor je prý konzervativní město, byli a jsou tu ale aktivní lidé.

Alternativní podhoubí, kapely i hudební kluby jako Vrtulník ve městě existovaly brzo po revoluci. Když otevřeli klub Orion, byl to podle ní ráj.

Umění, které zrovna neplní stránky komerčních časopisů, nebudou nikdy vyhledávat davy. A tak i Cesta je prý pořád pro některé záhadou. „Lidé nás vnímají spíš jako muzikanty. Když by nějaký turista vystoupil v Táboře z vlaku a zeptal se, kde je Cesta, asi by místní pořád nevěděli,“ odhaduje muzikantka.

Táborský úspěch?

Za největší úspěch považuje Hilary loňský festival Queer Pride v Táboře, který Cesta organizovala a který do Tábora přivedl nejen příznivce sexuálních menšin, ale právě i menšinových kultur. Podpořil ho i Jiří Fišer, cestovatel, muzikant a politik, kterého Sedmička v seriálu osobností představila minule. Právě on vybral Hilary jako další výraznou táborskou postavu. A nebyl sám.

„Hilary je neuvěřitelně aktivní člověk. Dokáže všechny nakazit nadšením pro dobrou věc. Obdivuju ji za odhodlanost, s jakou se do věcí pouští, energii, kterou obětuje a zároveň dodává ostatním. Umí být velkou inspirací,“ myslí si Eva Kubešová, která s Hilary zpívá v dívčí vokální kapele Kačkala.

A jestli se Hilary záměr daří? „Ano i ne, chtěli jsme být centrum pro lidi. Možná se někteří bojí. Když ale přijdou, tak se diví, proč už nás neobjevili dřív,“ říká. Jestli zůstane, neví, i když doma už je samozřejmě v Táboře. „Vlastně tu spokojená nejsem. Když bych byla, tak je to konec,“ uzavírá.
Příště se mohou čtenáři těšit na příběh Karla Camrdy, mistra světa v cyklokrosu.