Stačí se projít po ostravské tržnici na Černé louce. Brambory jsou z Řecka, ředkvičky z Polska a česnek ze Slovenska. Výběr zboží je velmi malý, spousta prodejních stolů zeje prázdnotou. Stav na tržišti přesně vystihuje situaci, jaká v Ostravě v oblasti čerstvých místních potravin panuje. „Tržnice v Ostravě skomírá. Je to hrůza,“ říká jediný ostravský biozemědělec Ladislav Michalík. Šance sehnat čerstvou domácí potravinu v Ostravě je podle něj pramalá až nulová.
Dobré brambory? Je třeba vlastní pole
V Praze se velkou módou staly farmářské trhy, kam pravidelně vozí okolní farmáři na prodej svoji úrodu. Podobně je tomu v Brně, ve Zlíně a v dalších městech.
„Poptávka by v Ostravě byla, ale prostě nejsou zemědělci. Nikde v okolí nevidíte lány mrkví, zelí nebo cuket, všude jsou leda tak brambory, ze kterých se dělá škrob na vývoz do Nizozemska,“ konstatuje Michalík. Podle něj je taková velkovýroba pro zemědělce jistější a také jednodušší.
Obdobně vidí problém Hana Odtáhalová z frýdecko-místecké firmy Otako, která se už patnáct let zabývá obchodem s ovocem a zeleninou. „Samozřejmě, že nejlepší jsou čerstvé české produkty, které se nikde netoulají. Jenže není, kde je vzít. Český česnek a cibuli prakticky neuvidíte, možná tak ještě jablka nebo maximálně švestky,“ vypočítává Odtáhalová.
Navíc podle ní mají lidé na Ostravsku specifickou mentalitu. „Možná se o čerstvé zdravé stravě hodně mluví, ale pak stejně většina lidí kouká po ceně,“ míní Odtáhalová.
Provozovat zde něco jako farmářské trhy by bylo podle ní hodně velkým podnikatelským rizikem. Spousta lidí by i přes nabídku domácích šla raději pro levnější zboží do některého z obchodních řetězců.
Na problém sehnat místní čerstvé potraviny narážejí i lidé podnikající v gastronomii. Manažer Zámku Zábřeh Radovan Koudelka (na snímku) se rozhodl řešit krizi ve městě nevídaným způsobem. V Čavisově obstaral pole, kde hodlá pěstovat vlastní brambory a další plodiny pro potřeby zámecké kuchyně. K tomu nejspíš i nějakou drůbež.
„Nastal čas vrátit se v naší kuchyni k původním čerstvým domácím věcem. V Ostravě nejsme zdaleka jediní restauratéři, kteří to už začínají chápat,“ myslí si Koudelka.
Podle něj je to v podstatě prosté. V létě má být na jídelníčku ovoce, zelenina, drůbež i ryby z tekoucích vod. Podzim je zase dobou hus, kachen, zvěřiny, luštěnin nebo hub. Zimu charakterizuje vepřové a jaro zase jehněčí, kůzlečí a bylinky, saláty nebo na českých stolech znovu objevený chřest.
„Česká kuchyně je celosezonně originální, pestrá a bohatá,“ tvrdí Koudelka. Jenže naráží na podstatný problém. Kde všechny ty potraviny vzít?
Mléko z Čeladné, chřest ze Slovenska
„Brambory? To je katastrofa. Jsou moučné, bez chuti, rozpadají se,“ hodnotí Koudelka kvalitu brambor nabízených v obchodech. Sám pochází z Valašska, kde o bramborách něco vědí.
„Když zaklepu v Rakousku na dveře prvního sedláka, prodají mi brambory mnohokrát lepší než tady, ale také dvakrát dražší,“ všímá si zámecký manažer. A stejně jako Odtáhalová, i on konstatuje, že vše se točí kolem ceny. „Na co mi jsou brambory za šest korun kilo, když se nedají jíst,“ ptá se Koudelka.
O bramborách ví své i Odtáhalová. „České brambory typu A, tedy ty nejkvalitnější, se prostě přestaly pěstovat. Možná tak AB, ty salátové. Proč to zemědělci dělají? Třeba ty nejlepší odrůdy jsou háklivější,“ vysvětluje obchodnice Odtáhalová, a potvrzuje tak slova Radovana Koudelky, že koupit v Ostravě obyčejné dobré brambory se rovná prakticky zázraku.
Už několik měsíců Koudelka hledá místní dodavatele potravin. Svůj projekt nazval Pomáháme si sami. Něco takového funguje v zemích, jakými jsou Německo, Rakousko nebo Švýcarsko. Na Ostravsku to jde ztuha.
Pro mléčné výrobky jezdí lidé ze zámecké kuchyně na Čeladnou, dodavatele drůbeže našli v Jistebníku, ryby zase z vody tahají v Chotěbuzi. Domácí uzeniny a maso jsou z Ostravy. Pro „místní” chřest nebo švestky se musí až na slovenské Záhorí.
Koudelka v souvislosti s projektem často zmiňuje slova jako obyčejný selský rozum. „Prostě bychom rádi podpořili místní chovatele a pěstitele,“ shrnuje Koudelka.
Jedním z dodavatelů zámku je Jaroslav Rucki. Z farmy ve Vendryni putuje do Ostravy jehněčí nebo kůzlečí maso přímo z Beskyd. „Z tohoto masa se dělají tradiční česká jídla, jenže je málokdo už dnes zná,“ říká chovatel Rucki.
Farmu s ovcemi a kozami založili ve Vendryni před šesti lety a napřed maso prodávali do pražských a karlovarských hotelů. V Ostravě téměř nebyl zájem, až teď se situace začíná měnit.
Chovatel ovcí a koz Rucki mluví prakticky stejně jako obchodnice se zeleninou a ovocem Odtáhalová. „Na Ostravsku je cena překážkou,“ potvrzuje jednoznačně Rucki.
Cenu masa navíc zvyšují i náklady na dříve nebývalá zařízení. Takovým je třeba mobilní porážka, kterou farma vlastní. Zvíře před porážkou aspoň neabsolvuje žádné stresující transporty někam do jatek.
Restaurací nabízející kůzlečí není v Ostravě rozhodně mnoho. Porce klasické české gastronomie s kusem mladého kůzlete přitom stojí kolem 160 korun. A zvědaví zákazníci ochutnávají a kupují.
„Nejen, že u nás lidé jedí vůbec poprvé v životě kůzlečí, ale také třeba bažanty, které vozíme z nedalekých Šilheřovic,“ diví se Koudelka.
Sen: dobrý trh na Masarykově náměstí
Podle Odtáhalové zapříčinil současný stav i vstup země do Evropské unie. České zelináře a ovocnáře převálcovali Poláci a Maďaři levnými cenami. Dnes se ceny sice už vyrovnaly, ale v Česku výrobci zeleniny a ovoce mezitím až na výjimky vymizeli.
„Jsem patriot, ale české zboží není pomalu kde brát,“ krčí rameny Odtáhalová.
Biozemědělec Michalík si na rozdíl od ní myslí, že česká produkce mizela už před vstupem země do Unie. Zeleninu už prý pomalu ani nikdo neumí pěstovat, navíc mladí lidé ze zemědělství odcházejí.
Přesto Michalík zůstává mírným optimistou. Myslí si, že Ostravané by si zaslouženou porci místního zdravého a čerstvého jídla přece jenom koupit mohli.
„Nějaký dobrý trh by snad v Ostravě časem vzniknout mohl. Svou produkci by tu mohli prodávat zemědělci ze Zlínska nebo Olomoucka,“ míní Michalík. Podle něj je se na ostravských tržištích nyní nabízí prakticky jen zelenina z Polska koupená ve velkoskladech. „Jenže takový trh by vyžadoval reklamu, vyvolání poptávky a to tady nikdo nedělá,“ přemýšlí Michalík.
Trhy by měly podle něj být na Masarykově náměstí. „Zatím si tam můžeme tak akorát koupit levné uzeniny z Polska, mechanický lux nebo ponožky. A to je špatně,“ hodnotí Michalík.
