Snížené stropy, omyvatelné stěny a uměle vytvořené příčky. V takovém příbytku by se asi Mikuláši II. Šicovi z Drahenic nelíbilo. Přesto se zámek v Červeném Poříčí stal za totalitního režimu historickou stavbou s interiérem připomínajícím bytovku. Časy se ale mění a s nimi se začíná měnit i samotný zámek. Jenže pomalu. Správa zámku dostává od ministerstva kultury stále menší příspěvky, i když se zámek dostal začátkem února na seznam národních kulturních památek. Co to pro Červené Poříčí znamená? „Dostali jsme se o třídu výš, ale víc peněz nám to nepřinese,“ tvrdí kastelán Marcel Čermák.
Titul národní kulturní památka získaly spolu se zámkem jízdárna ve Světcích, klášter premonstrátek v Chotěšově a vodní hamr Dobřív. K získání nejvyšší památkové ochrany státu musí mít objekt kulturní, architektonický, historický nebo technický význam. Návrh na udělení titulu vyhlašuje ministerstvo kultury a o konečné schválení se stará vláda. Ze vstupní brány stále ještě dýchá kus historie. Za ní už je všechno jinak. Spousta dveří i oken vypovídá o tom, že tu nesídlila jen šlechta, ale i dělníci. Na pilířích zdi, která lemuje park, chybí busty panovníků. Ty zatím odpočívají přímo v zámku. Z minulého režimu tu zůstala i část interiéru. Historické malby a fresky tehdy nahradila klasická omítka.
„Po vzniku Československé republiky se stal zámek státním majetkem a nakonec majetkem ústředního ředitelství státních lesů. Po 2. světové válce zůstal zámek ve státní správě a časem se stal sídlem lesního závodu pod krajskou správou lesů,“ vysvětluje kastelán. Správa nyní chce zámek zpřístupnit veřejnosti častěji. Až dodnes si totiž mohli lidé zámek prohlédnout jen příležitostně. „V letní sezoně chceme zámek zpřístupnit každý víkend a o svátcích,“ slibuje kastelán.
Navíc přibyde i kulturních akcí. Hned 24. dubna oblehne zámek vojsko a návštěvníci se přenesou do období třicetileté války. Další mimořádnou prohlídku plánuje správa zámku na Dny evropského dědictví, které připadají na 11. a 12. září. „Byla jsem se v Červeném Poříčí podívat před dvěma roky, kdy byl zámek příležitostně otevřený. Člověk by nad jeho stavem opravdu zaplakal, když to srovnám s jinými zámky, které za komunismu neskončily jako byty nebo kanceláře,“ tvrdí Marcela Kalinová.
Červené Poříčí, původně zvané pouze Poříčí, jako jedna z mnohých obcí v Čechách mělo už od středověku rytířské či vladycké sídlo v podobě tvrze. Po požáru tvrze v roce 1606, kdy do základů vyhořela, si pan Mikuláš II. Šic z Drahenic, syn při požáru zraněného a krátce nato pak zesnulého Albrechta Šice, nechal postavit pohodlný pozdně renesanční zámek. Brzo po Bílé hoře byl majetek panu Mikuláši II. Šicovi z Drahenic (stoupenec českých stavů a krále Fridricha Falckého) ze dvou třetin zkonfiskován a statek připadl královské komoře. Roku 1623 jej koupil plukovník Filip Adam z Kronberku. Po něm se také Poříčí jmenovalo Korunní.
Na zámku nestraší
„V naší, v naší, v naší ruině straší, tak honem domů braši, jsme v strašidelný kaši,“ zní text ze známého filmu Ať žijí duchové. V Červeném Poříčí ale nestraší. Není tady bílá paní ani bezhlavý rytíř. Strašidelná atmosféra na zámek nedoléhá ani přes tragédii, která se v zámku stala před devíti lety.
Tehdy se na půdě zámku oběsil spolu s manželkou tehdejší kastelán, který před hrůzným činem nechal na vratech zámku vzkaz: „Jsme na půdě.“ Tam je také našel kastelán ze sousedního Švihova. „Občas se na tenhle případ lidé ptají. Ale zámek je tady čtyři sta let a nikdo z nás neví, co všechno se tady za tu dobu mohlo stát. Strašidla tady nemáme,“ potvrdil Čermák.
Svatba na prvního máje
Svatba na zámku? Pro někoho klišé, pro jiné romantický sňatek. A zámecký park v Červeném Poříčí je k tomu jako stvořený. Zatímco sousední Švihov proslavila Popelka v podání Libuše Šafránkové, v Červeném Poříčí chtějí být některé dívky alespoň na chvíli princeznou. V roce 2008 se tu konaly dvě svatby, další je naplánována na letošní první květen.
