Blíží se doba oběda a chudí lidé z holobytů v Tovačovké ulici si právě rozdělávají kempinkový stůl. Žena věší prádlo a hlasitě komanduje zlobivé děti, muži se táhnou domů s kárami obtěžkanými železem. Řidiče takový obrázek zaujme, když přijíždějí do Přerova od Henčlova Tovačovskou ulicí. Lidé vybrali v anketě Sedmičky tento vjezd do města jako nejostudnější. A zdaleka nejen kvůli holobytům.
Od Henčlova: nejošklivější
Z padesáti oslovených lidí se právě tato příjezdová cesta zdála nejodpudivější čtyřiačtyřiceti lidem. „Řidiči vidí komíny a průmyslové podniky, pak na ně čeká děsivý železniční podjezd. Ani romské čtvrti nejsou dobrou vizitkou,“ připouští i přerovská radní Jarmila Havlíčková.
Obdobně to vidí architekt Jan Horký, který hodnotil všechny příjezdové cesty do Přerova. Kritickým okem se díval i na další stavby, které lemují silnici od Henčlova a dávají řidičům nelichotivou vizitku města, do něhož přijíždějí. „Autobusová zastávka je vlastně spíše torzem. Hodně zvláštně působí i první budova, na kterou člověk narazí. Polorozpadlý cihlový dům navíc zaujme vážně míněnou nabídkou, že právě sem si zájemci mohou dát svou reklamu,“ podotýká architekt. Podle něj na lidi nemůže působit příjemně ani pára z teplárny, výhled na čoudící komíny, pohled na zanedbané budovy, zastaralé lampy či potrubí nad silnicí.
„Mě zase zaujalo, kolik je v Přerově u příjezdových cest kovošrotů, ze kterých přetéká železo. Jezdím do města často a z různých směrů, ale tohle mě pokaždé škubne za oči, je to nejméně na čtyřech předměstích,“ podivuje se profesionální řidič Marek Císař ze Zlína.
Od Čekyně: nejhezčí
Nové vítací tabule začínají postupně lemovat vstupy do Přerova. Jsou ale jen dočasné a v prosinci od silnic zmizí. Teď ale lákají motoristy k návštěvě města, které letos slaví 755 let a nabízejí skrz fotografii pohled na zámek. Ten je „naživo“ vidět i z několika vjezdů.
„Pro mne je nejhezčí příjezdová silnice od Čekyně. Z kopce je v takovém trojúhelníku hezky vidět staré město a hlavně zámek, který je dominantou Přerova. Řidiče musí zajmout i autokrosová dráha, kterou je protkaný Čekyňský kopec. Tenhle příjezd má své kouzlo,“ chválí architekt Horký.
Téměř idylická silnice lemovaná břízkami má jen jednu menší kaňku. Přímo u silnice před vjezdem do Přerova je areál Správy silnic Olomouckého kraje, který nabízí pohled na zrezivělé kontejnery a rzí potažené staré značky. „Chápu, že to někde musejí odkládat, ale asi by bylo na místě vysadit tu stromy či keře, které by zakryly výhled na venkovní skladiště,“ radí architekt Horký.
Z pohledu na hustě osídlené panelové sídliště, které rovněž musí řidiče „praštit“ do očí, také příliš radosti nemá. „Je dobře, že se snažíme o zlepšení dříve zaprášeného sídliště. Jenže přehnaná snaha o barevnost, bez jakékoli střídmosti a vztahu k okolí, je škodlivá. Barvy se navzájem mlátí, překřikují, a nakonec to ani není pěkné. Jsem přesvědčený, že panelová výstavba není něco, co by mělo vyčnívat,“ míní Horký.
Jako vcelku přívětivý hodnotí vjezd od Horní Moštěnice, kde se rovněž řidičům „vyloupne“ před očima zámek. Upozorňuje i na dlouhou zahrádkářskou kolonii, která je při cestě. Ta může na lidi působit dvojím dojmem, což dokazují i odpovědi z ankety. „Když jedu kolem a vidím ty malé záhonky a zahradní chatičky, tak mě potěší, že lidé ještě tuhle zálibu pěstují. Když má někdo zahrádku u frekventované vozovky a udržuje si ji, má můj obdiv,“ říká Jana Kolavová. Naproti tomu Petr Ulmann, který právě tankoval u blízké čerpací stanice, v tom idylu nevidí. „Je to hrůza. Každý zahrádkář tam má jinou boudu, spíchnutou z toho, co dům dal. Nevkus a hnus,“ rozčiluje se Ulmann.
Nové tabule
Vítá vás město Přerov. Tabule s tímto nápisem upoutá řidiče u příjezdu od Bochoře. „Tyto cedule zlikvidujeme, jsou už staré. Rádi bychom místo nich měli, stejně jako jiná města, hnědé panely, označující významné krajské turistické cíle. Už o této možnosti jednáme s vedením Olomouckého kraje,“ uvádí mluvčí přerovského magistrátu Bohuslav Přidal.
Každopádně vjezd od Bochoře, který odkrývá pohled na areál Přerovských strojíren, na architekta Horkého nepůsobí nejhorším dojmem. „Přerov je průmyslové město, to je prostě fakt, se kterým se počítá. Hlavní hala strojíren je důkazem, že i industriální stavby mají své kouzlo. Spolu s částečně zastiňujícími stromy to jako celek vypadá relativně dobře. Průmyslová vstupní brána, v tom dobrém slova smyslu,“ konstatuje architekt. I tady je ale podle něj co vylepšovat – zvlášť vzhled jednotlivých staveb, na kterých se podepisuje zub času.
Všímavým lidem tu neuniknou ani maličkosti. Třeba to, že u silnice jsou dvě kamenné připomínky svatých, které jako by do koloritu průmyslové části vůbec nezapadaly. Jedné ze soch ale zůstal jen podstavec, z něhož lze vyčíst, že Jana Nepomuckého nechali v roce 1855 vyrobit Škubalovi z Bochoře.
Ukrajinská vesnice
Jedna z nejfrekventovanějších příjezdových cest je od Olomouce. Tady řidiči vidí Přerov jako na dlani, v jeho kráse i nahotě. Spatří jedenáct komínů z několika fabrik, zaujme je zámek, silo i výškové domy na Velké Dlážce. „Ten pohled do údolí je zajímavý a nehodnotím ho nepříznivě. I když asi nikdo nemůže říct, že komíny jsou krásná architektonická stavba, přesto k Přerovu patří. Z jiného pohledu tohle město nevnímám, protože jezdím jen tudy,“ říká Miroslav Mrtvý z Olomouce. Upozorňuje ale na jinou věc. Podle něj je první křižovatka, na kterou v Přerově narazí, na úrovni ukrajinské vesnice. Nelíbí se mu semafory, které v betonových podstavcích působí spíše jako provizorní zařízení, křižovatka na frekventované výpadovce se mu zdá nepřehledná.
„Mě zase vždycky zaujme téměř vesnický ovocný sad, který je tu po pravé straně. Stromy už mají evidentně své nejlepší období za sebou a plot kolem dokola už dosloužil tak před třiceti lety,“ připomíná Petra Prášková z Přerova.
Architekt Horký konstatuje, že právě pohled od Olomouce je nejtypičtější a nabídne pohled na Přerov coby průmyslové město. Nemá k němu větších výhrad, stejně jako k příjezdové cestě třeba od Hranic nebo Želatovic. Zároveň ale připomíná, že řada lidí neposuzuje město jen z auta, ale i z vlaku.
„Cestuji vlakem a vidím, jak lidé vnímají Přerov. Udiví je třeba haldy červené hlíny z chemičky, které jsou impozantní a zároveň zarážející. Při příjezdu z jihu poznají Přerov i podle budovy s kšiltem. Jenže když pak vystoupí, co je uvítá? Chudinská čtvrť a dopravní ruch. Takto vítáme návštěvníky? Tady to uvítací cedule rozhodně nespraví,“ připomíná Horký. A právě tato část by si podle něj zasloužila zvelebení.
„Přimlouval bych se za lepší pohled od Kozlovic, kudy jezdím. Nemocnice mi nevadí, ale pohled na Meoptu odtud není vábný. Je to tam prostě škaredé,“ má jasno Alois Král z Přerova.
