Četníci střílí horníky: komunistické nebe

Jsou události, které mají velký význam v historii Ústí nad Labem a životě jeho obyvatel. Sedm z nich přináší týdeník Sedmička v novém seriálu.

Evropský unikát na Mírovém náměstí v Ústí nad Labem. Obyvateli města haněný i uznávaný. Nanebevzetí dělnické třídy nebo Deset pater komunistického nebe, jak lidé přezdívají mozaice Miroslava Houry, největší v České republice a jedné z největších na světě vůbec.
Ústeckému výtvarníkovi učarovaly gigantické mozaiky, které objevil při cestě do Mexika. Za vlády levice je tam ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století zhotovovali umělci, jako byli Rivera a Siqueiros. Houra snil o tom, že vytvoří něco podobného doma, v Ústí nad Labem, kam rodák ze středočeských Krhanic přišel v roce 1955. Nabízel se mu prostor vysoký pětadvacet a široký dvacet metrů v ústeckém centru na tehdejším krajském národním výboru.
Budovu dostavěli v osmdesátých letech. Nejznámější částí dostavby je schodišťový sloup s mozaikou. Po revoluci v objektu sídlil okresní úřad a dnes je tam pracoviště oddělení správních činností magistrátu.

Od Oráče ke slunci

Výtvarník si pronajal odsvěcený kostel, kde strávil čtyři měsíce a kreslil obrazy v měřítku jedna ku jedné. Jen jednou mohl dílo vidět a zkontrolovat v celku. A to ve sportovní hale ve čtvrti Klíše.
Dvacet sklářů potom vyrábělo části mozaiky dva roky. Dalších pět měsíců je mozaikáři osazovali na budovu.
„Lepili je shora dolů a stačilo by na začátku uhnout o pár milimetrů, aby se obrazy dole rozcházely o celé decimetry. Nakonec ale vše dokonale pasovalo,“ líčí ústecký historik a autor knihy Šedesát ústeckých Nej Martin Krsek. Hotovo měli v roce 1985. Mozaika je se svými 450 metry čtverečními největší v republice a jedna z největších na světě.
Podle historika chtěl Miroslav Houra původně pokrýt fasádu obrazem rotujícího Ikara. „Nad dílem však bděla ideologická komise, a ta chtěla angažovanější téma. Houra tedy navrhl socialistickou alegorii historie pohraničí a oslavu dělnosti severočeského kraje,“ vypráví Martin Krsek.
Co zobrazují jednotlivé díly mozaiky? Na spodní části vyobrazený Přemysl Oráč, patra pokračují přes selské bouře a husity. Nad nimi stávkují horníci, do kterých střílí četníci. Mozaika dále oslavuje Vítězný únor, nad kterým mezi dělníky vyčnívají komíny a důlní velkorypadlo. Zářné zítřky úplně nahoře zobrazují děti, letící holubi a slunce. Na mozaice mohou kolemjdoucí napočítat na sto postav.
„Největší potíž měl autor při schvalování centrálního výjevu. Původní záměr počítal s osazením hracích hodin. Dalším návrhem bylo zobrazení rodiny. Nic z toho neprošlo, komise si žádala agitační heslo,“ popisuje Krsek.

Místo nápisu domeček

Komunistům by se spíš líbilo heslo třeba „Se Sovětským svazem na věčné časy“. Výběr nakonec padl na první článek ústavy Československé socialistické republiky „Veškerá moc patří do rukou pracujícího lidu“.
V roce 1997 musel umělec na přání tehdejšího okresního úřadu, který v té době v budově sídlil, nápis odstranit.Do středu mozaiky umístil domeček jako symbol rodiny.

Muzikanti i kosmonaut

Výtvarník Miroslav Houra, od jehož smrti uplynulo letos v lednu pět let, na Ústecku navrhl pro kostel svatého Vojtěcha reliéfní dveře a kovanou mříž nebo mozaiku muzikantů pro Kulturní dům v Chlumci. Je autorem mozaiky kosmonauta na Severní Terase.
Houra byl od roku 1967 členem výtvarnického spolku Hollar. Měl více než 130 výstav po celém světě. Základem jeho tvorby byly grafiky, z technik dřevořez a linoryt.
Podle kritiků znovuobjevil funkci rámu. Byl první, kdo od doby secese znovu chápal rám jako součást a pokračování děje obrazu.