Chci dodělat seznam všech jazyků

Kulhánkova manželka Jitka je známá karlovarská osobnost. Zakladatelka časopisu Promenáda, organizátorka sbírek pro divadlo a později organizátorka petice proti jeho zrušení. Je toho mnohem víc. K plnému nasazení v Promenádě se vrátila poté, co se syn Petr stal karlovarským primátorem. Stejně známá je zdejším lidem i osoba Vladimíra Kulhánka. Alespoň těm, kteří pamatují dění mezi lety 1990 a 2004. Náměstek primátora, zastupitel města, spoluzakladatel zdejší ODS, osm let senátor, poradce šéfa senátu Přemysla Sobotky.
Dnes jej lze v Karlových Varech potkat jen zřídka. Skutečně poustevničí na chalupě v Rájci?
„Ale jo, je to tak. Já jsem loňskou zimu poprvé nic nedělal. Skončil jsem u Sobotky a řekl jsem si - jedu na chalupu. Tam mě nebude nikdo otravovat, nebude mě tam nikdo hlídat. Jitka teď má hodně práce a mě velice vyhovuje, když jsem tady sám,“ říká s úsměvem na zahradě u chalupy.
Manželé si ji pořídil na konci sedmdesátých let jako ruinu na zbourání a Vladimír Kulhánek ji postupně i s okolím dal dohromady. Nyní tu tráví hodně času. Jednou z jeho nejoblíbenějších činností je sekání dříví. „Je to takový jeden z mých jobů tady, už jsem se docela dostal do formy,“ poznamenává.
Spoustu let se pohyboval v komunální i vrcholné. Jak to má takový člověk, když s politikou skončí? Chybí mu nebo je naopak rád, že už je z ní pryč?
„Obojí. Ale svým způsobem jsem rád, že už tam nejsem. Hlavně když sleduju v televizi anebo dost pečlivě na internetu, co se dnes v politice děje. Jen bych se tam zbytečně rozčiloval, protože mi připadá, že někteří lidé jsou vadní.“ A když už mluví o televizi a rozčilování, dodává, že ho spolehlivě vytočí také reklamy.
Manželce se do práce neplete. „Tím, že jsem byl v politice, nechtěl jsem být s Promenádou nijak spojovaný. Nikdy jsem do toho nemluvil. To je Jitky dítě a nechť zůstane.“ Na chalupě má Vladimír Kulhánek spoustu klidu a času na čtení a další koníčky. Před třemi lety mu vyšla kniha o whisky, na níž pracoval řadu let.
„Knížku sice rozšiřuju, ale jestli ji někdy ještě vydám, nevím. Ona to není legrace, když to má k něčemu vypadat, aby byla na kvalitním papíře, s fotografi emi a obrázky. Na první vydání jsem si sehnal sponzory,“ vzpomíná.
Sbírá také dodnes dopisy z lodí. I když už ne v tempu, jakým sbírku před lety budoval. Ale zase už s tím není spojených tolik problémů, jako když mu dopisy, leckdy i s plány lodí, za komunistů chodily.
„Dopisů odeslaných z lodí mám kolem osmi tisíc. V roce 1990, kdy jsem sbírání přerušil kvůli politice, protože jsem na to neměl čas, jsem měl napolitice příklad dopisy z devadesáti procent všech tehdy činných lodí amerického námořnictva. Včetně atomových ponorek.“ A ještě jednomu zajímavému koníčku do třetice se Kulhánek věnuje. „Víte, jak se na světě mluví? Kolika jazyky?“ ptá se. „Mám seznam jazyků, který jsem postupně dal dříve dohromady. Mám v něm asi dva a půl tisíce jazyků. Ten seznam bych někdy rád dodělal.“

CO VÍM O SVÉ MANŽELCE:

Potěší ji kytka, společný oběd a procházka.

Rozčiluje ji hloupost druhých a zprávy v televizních novinách.

Baví ji organizování, cestování, vnuci a pes.

Má ráda vážnější literaturu, divadlo V+W a S+Š.

Má ráda jazz a písničkáře.