Narodil se a žije v Mladé Boleslavi, prodává auta pod továrním komínem, ale škodovky to nejsou. Kromě rodiny a práce se věnuje sportovní střelbě. Už více než dvacet let.
„Začal jsem jako dítě se vzduchovkou. Střílím díky sestře. Ta s tím začala, když jeden známý, který střelbu trénoval, potřeboval do družstva holku. A já se s ní jen svezl. Sestra ale v dorosteneckém věku skončila,“ říká Josef Šenkýř.
Jeho kamarád Josef Žalud si na něm cení: „Vnímám ho jako velmi čestného člověka. Je schopný se nadchnout pro dobrou věc, což je jedna z vlastností, které mezi přáteli přímo vyhledávám,“ vyjmenovává Žalud.
První soutěž v devíti
I když se střeleckých soutěží mohou účastnit děti až od deseti let, Josef Šenkýř se svého prvního přeboru zúčastnil už v devíti.
Závodí za Sportovně - střelecký klub Cosmanos. Funguje pod záštitou Českého střeleckého svazu, což je největší organizace sportovních střeců.
„Název našeho klubu vznikl z původního jména textilních manufaktur, které byly v šestnáctém století v Josefově Dole,“ upřesňuje Šenkýř.
Klub funguje od roku 1979. Původní střelnice v Kosmonosích byla v roce 1986 zavřena kvůli stavbě zahrádkářské kolonie a celý kádr střelců přešel do Josefova Dolu. Tam byla i střelnice. Současný název vznikl až po zániku textilního závodu Tiba, podle něhož se klub jmenoval.
Americký benchrest
Hlavní disciplínou, které se mladoboleslavský střelec věnuje, je libovolná malorážka. Okrajově také malorážkovému benchrestu.
„Je poměrně mladou disciplínou. Vymysleli ji ve Spojených státech amerických. Je zcela jiná než ostatní. Spočívá v tom, že sedím za stolem, zbraň mám volně položenou na dvou opěrných bodech a střílím na padesát metrů s optikou. Desítka, tedy nejcennější bod v terči, měří v průměru necelých pět milimetrů. Zajímavé je, že se může střílet v libovolném věku i se zdravotním handicapem. V tom vidím budoucnost této disciplíny v Česku. Podle mě je vhodná pro vozíčkáře,“ míní Šenkýř.
Nejraději se však věnuje střelbě z pušek. „Z krátké zbraně nestřílím, z ní lépe pálí manželka. Střílí ráda, ale nemá na to čas,“ říká Šenkýř.
Závody, kterých se účastní, se konají po celém Česku, jednou ročně je mistrovství republiky, na které se musí nominovat na základě výsledků, které nastřílí za celý rok. Mistrovství Evropy či světa se týká spíše profesionálů a reprezentantů. „Tam moje výkonnost nedosahuje,“ tvrdí Šenkýř.
V juniorských a dorosteneckých letech získal třetí místo na mistrovství republiky. Nejdál byl na závodech v Německu. V současné době je amatérem, který má na svůj koníček málo času.
„Řekl bych, že nyní patřím mezi nejlepší desítku ve středních Čechách,“ odhaduje střelec.
O startech na závodech Šenkýř informuje svoji nadřízenou Boženu Sedlákovou. „Že se věnuje sportovní střelbě vím a moc mu fandím. Znám také termíny soutěží, na které jezdí. Dopředu hodně odhaduje, jakého výsledku dosáhne. Jako zaměstnanec je profesionál. Patří mezi mé nejschopnější prodejce. K zákazníkům se chová skvěle. Je vstřícný a velmi ochotný. Vím to z reakcí našich klientů, protože ho často chválí,“ říká Božena Sedláková.
Závody jako trénink
„Soutěžím o víkendech. Člověk by měl trénovat i v týdnu, ale to nestíhám. Dá se říci, že trénuji při závodech. Někdy se mi podaří jednou týdně na střelnici zajet. Potřebuji vždy tak dvě hodiny,“ říká Šenkýř.
Sportovní střelba patří mezi dražší sportovní koníčky. U profesionálů se výdaje na tento sport pohybují ve stovkách tisíců korun.
„Můžete začít střílet s vybavením za deset tisíc. Pokud se dostanete na nějakou úroveň a chcete dobré výsledky, tak není nic mimořádného mít flintu za sto třicet tisíc korun a k tomu oblečení za padesát tisíc. Jedná se však o speciální spodní oděv, střelecké kalhoty i střelecký kabát. Používá se kvůli zpevnění těla,“ vysvětluje Šenkýř. Sám má dvě sportovní zbraně a jednu krátkou, ze které vystřelí maximálně třikrát za rok. Pro zábavu. Více se věnuje střelbě z takzvaných dlouhých zbraní.
Zdali půjde tříletá dcera v otcových šlépějích, ještě neví. „Dcera je ještě malá, ale který otec by nechtěl, aby jeho dítě šlo v jeho stopách?“ říká Šenkýř. Podle něj se při dodržování daných pravidel jedná o bezpečný sport. O dceru by proto obavy neměl.
Josef Šenkýř je tělem i duší sportovec. Proto si nenechá v televizi ujít důležité závody svých profesionální kolegů. Olympiády a mistrovství světa nevyjímaje. „Někdy si neváhám odepřít i spánek. Sleduji všechny disciplíny, nejen tu ve které závodím,“ podotýká Šenkýř.
Emons je nejlepší
Třiatřicátník a sportovní střelec Josef Šenkýř se chce stále zlepšovat. Neklade si zrovna malé cíle. „Asi jako každý amatér bych se rád dostal do finále soutěže a porazil některého z reprezentantů,“ přeje si Šenkýř.
Střelecký vzor nemá. Přesto jednoho střelce obdivuje. Je to Matthew Emons, manžel české střelkyně Kateřiny, za svobodna Kůrkové.
„V mé disciplíně bych jmenoval jeho. A to navzdory nezdařeným olympiádám, kdy dvakrát přišel ve finále o medaili nepochopitelnou chybou. Přesto ho řadím mezi nejlepší a nejstabilnější střelce na světě. V posledních několika letech předvádí špičkové výkony,“ dodává Šenkýř.
