Chci pryč, je tu špína. Dět ská komisařka hodnotila hřiště

Prolézačky a horolezecké stěny lákají ke hrám. Sedmička testovala dětská hřiště, pískoviště neuspěla.

Sedmiletá Barborka Haklová z Teplic přijela do Ústí nad Labem oznámkovat dětská hřiště. Čtyři městské obvody za ně v posledních osmi letech utratily pětatřicet milionů korun. Nedostatečnou od ní nedostalo ani jedno, ale jedno z šestasedmdesáti hřišť ve městě mělo namále.
Barborka se při testování nijak nenadchla pro oprýskané konstrukce mezi paneláky v ulici Voskovcova. Líbilo se jí ale v Centrálním parku na Severní Terase a pod Národním domem v centru města. Za to na pískovišti V Oblouku v Krásném Březně vydržela jen pár minut.

1. Sídlištní retro

Mezi panelovými domy na Severní Terase v ulici Voskovcova je už z parkoviště vidět soustavu prolézaček, zašlý betonový pingpongový stůl, pískoviště a vyasfaltované volejbalové hřiště.
Prolézačky, zeměkoule i vahadlová houpačka jsou přesně takové, na jakých si v dětském věku hráli současní čtyřicátníci.
Barborka se hned usazuje na kovové houpačce. „Moc se mi tu ale nelíbí. Není tu kolotoč a je to takový celý poškrábaný a špinavý,“ komentuje atrakce školačka z Teplic.
Trubky prolézaček vyleštily generace dětí do vysokého lesku. Na méně užívaných částech je znát modrý nebo žlutý nátěr.
„Překvapilo mě, že železná houpačka nevrže. Všechno drží pevně v zemi. Ale uchycení hrazdiček je podle mě nebezpečné. Betonové bloky, ve kterých jsou tyče, vystupují ze země. To je o strach,“ doplňuje Barbořina maminka Gita. Holčička hřišti dává známku tři minus.

2. Trojúhelník z gumy

Další Barbořinou zastávkou je hřiště, které je postavené v centru města za blokem domů v Dlouhé ulici. Je umístěné pod ústeckým Národním domem. „Jé, kolotoč,“ zavýskne.
Dívka postupně zkouší hopsadla na silných pružinách zapuštěných do země, houpačku a velmi úsporně pojaté šplhadlo. To připomíná spíš designově vyspělý žebřík do mezonetového bytu.
„Tady je nějaká divná podlaha,“ komentuje Barborka pružnou podlážku hřiště z tvrzené narůžovělé gumové hmoty.
„Líbí se mi tady, akorát ten kolotoč se špatně točil, to je škoda. Asi ho rozbili nějací kluci,“ uzavírá svůj komentář.
Maminka Haklová hřiště chválí. „Je to tu přehledné, na děti je dobře vidět,“ hodnotí.
Barbora hřišti dává jedna minus. Kolotoč se podle ní točit měl.

3. Na lodi u hradu

Dětské hřiště v parku pod obvodním úřadem Severní Terasy nepřehlédne za slunečného počasí ani náhodný kolemjdoucí.
Za dvoumetrovým drátěným plotem výskají děti. Přebíhají mezi prolézacím hradem, lávkami z prken i provazů, houpačkami anebo mizí v rouře, kterou mohou prolézt na druhou stranu umělého kopce.
„Tady to nemělo ani jednu chybičku. Všechno se mi líbilo,“ svěřuje se s dojmy udýchaná Barbora. Po obvodu hřiště posedávají maminky a babičky a sledují své děti a vnoučata. V množství dětí, které hřiště přilákalo z širokého okolí, to jde obtížně.
„Je to tu dobře zajištěné, i když ten plot by mohl být pevnější,“ poukazuje Gita na viditelné díry v drátěném pletivu. Maminka se také pozastavuje nad minimem hracích prvků pro nejmenší.
„Pěkná byla horolezecká stěna a moc se mi líbilo v hradu. Dobrá je taky housenková houpačka. Vejde se na ni hodně dětí a je tam legrace,“ vyjmenovává školačka, která hřišti uděluje jedničku s hvězdičkou.

4. Odrážedla, start!

Poslední testovací zastavení Barborce nabízí oplocené pískoviště za panelovými domy v Krásném Březně. Hřišti dominuje konstrukce z kulatiny, na které je z jedné strany dětská lezecká stěna a žebřík. Cestu dolů umožňuje skluzavka, která ústí do písku.
„Tady mě to nebaví,“ rozhlíží se Barbora po pískovišti. Děti si vedle klouzání mohou hrát také na vahadlové houpačce a koníkovi, upevněném na silném péru. Jinak jsou v oploceném prostoru už jen lavičky a mohutné betonové odpadkové koše.
„Tady to vymysleli pro mamky s opravdu malými dětmi z okolních domů,“ hodnotí vybavení maminka Haklová.
Líbí se jí dlouhý chodník, obkružující menší pískoviště. „Je to ideální dráha pro děti na odrážedlech,“ vysvětluje.
U dcery hřiště málem propadlo. „Písek mi leze do bot a špiní mi ponožky. Máma pak má víc práce,“ vysvětluje čtyřku, kterou malá slečna Haklová napsala do pomyslné žákovské knížky hřiště v Březně.