Chemii nevěrný Vladimír Pá ral na špici s romány z Ústí

Ústí nad Labem a jeho fiktivní obyvatelé vystupují v románech Vladimíra Párala. Ve městě žil a pracoval v chemickém průmyslu, který v roce 1967 opustil kvůli psaní.

Ve Vilové uličce 18 v Ústí nad Labem v pracovně v prvním patře vznikaly postavy a postavičky Páralových příběhů. V pokoji s výhledem do zahrad „rezidenční čtvrti Klíše“ spisovatel vymýšlel nástrahy života. Některé ani vymýšlet nemusel. Psal je život sám. V ústecké čtvrti se zrodili například Viktor Panc a Břetislav Laboutka, hrdinové chemického eposu Mladý muž a bílá velryba či Borek Trojan, jenž měl v „Magazínu ukájení před rokem 2000“ Milenci a vrazi milostný poměr s paní ředitelovou Zitou Gráfovou. Obě díla se dočkala divadelního i filmového zpracování. Na plátnech kin a televizních obrazovkách ožili románoví hrdinové, kteří se procházeli ústeckými ulicemi a pracovali v chemičce.
Vladimír Páral bydlel ve Vilové uličce s manželkou Marií a dcerou Erikou. Před lety se odstěhoval do Mariánských Lázní. Zimní sídlo má v Praze. Vilu od slavného spisovatele koupili Šmídovi. „Bydleli jsme kousek odsud a naši hledali jiný dům. Zjistili, že tato vila je na prodej, a tak jsme se sem přestěhovali hned po Vladimíru Páralovi. Už je to čtrnáct let,“ počítá Barbora Šmídová. Vladimíra Párala si pamatuje jako malá. „Respektuji ho jako člověka, co napsal tolik knížek,“ říká studentka Barbora a ukazuje na okno, za nímž měl spisovatel pracovnu. V domě je všechno předělané, původní zůstal jen altánek na zahradě. Z Vilové uličky do Chemopharmy, kam inženýr chemie Vladimír Páral nastoupil dva roky po promoci v roce 1956, to není daleko. Z práce proto chodil pěšky přes Střížovický vrch. Zabralo mu to asi hodinu. V Chemopharmě ještě dnes najdeme Páralovy spolupracovníky.
„Pamatuji si ho jako vynikajícího člověka, měl dobrý přístup k lidem. Občas zažertoval na tehdejší politickou situaci,“ vzpomíná dispečer výroby Jaroslav Bílek. V podniku za dvaačtyřicet let něco zažil. S Vladimírem Páralem, coby spisovatelem, se prý potkal. „Bavili jsme se o dobrém i zlém, co jsme prožili,“ dodal Jaroslav Bílek.
„S Vladimírem Páralem byla sranda, poznal jsem ho jako bezprostředního člověka,“ říká Štěpán Šulc, pracovník bezpečnostní agentury v Chemopharmě.
Páralovy romány se víceméně odehrávají v chemickém prostředí. „Filmaři zrovna točili, jak pracovníci chemičky, včetně manželky ředitele, kterou hrála Zlata Adamovská, sázejí květiny. Sledoval jsem natáčení a vedle mě Karel Svoboda, který složil hudbu k filmu,“ vybavuje si příhodu z doby natáčení filmu Milenci a vrazi v létě 2004 Zdeněk Rytíř, tiskový mluvčí Spolchemie. Někteří zaměstnanci společnosti si ve filmu zahráli a natěšeně čekali na ústeckou premiéru 30. listopadu 2004 v dnes už nepromítajícím kině Hraničář. Vladimír Páral filmařům do řemesla nezasahuje, byl ale rád, že režisér Viktor Polesný svěřil hlavní roli Zlatě Adamovské. Mladičkou herečku si můžeme pamatovat z Mladého muže a bílé velryby jako Naďu Frýbortovou. Shodné v obou filmech jsou i záběry na hrad Střekov. „Mladý muž“ Břéťa, jehož hrál Ivan Vyskočil, jej ale měl v objektivu o šestadvacet let dříve let dříve. Do svých děl dává Páral i kus sebe. Nejvíc autobiografická jsou prý Muka obraznosti. „Já jsem Vladimír Páral,“ řekl na tiskovce k Milencům a vrahům herec Jiří Langmajer alias Borek Trojan. „Inženýr Panc v Mladém muži nosil plášť s monogramem V. P., Jiří Bartoška jako Jacek Jošt v Katapultu zase brýle s černými obroučky. Takové jsem měl i já,“ poukazuje Vladimír Páral. Původně se měl objevit v Milencích a vrazích jako plavčík na jeho oblíbeném koupališti v Brné. Pak z toho ale sešlo. Na Ústí nad Labem Páral rád vzpomíná. „Pokaždé, když jsem v Ústí, musím zajet k varvažovskému oprámu.“ říká.