Chilli pivo, nebo raději puškvorec?

Před stříbrnými válci klečí v zelených montérkách sládek Rostislav Řehulka a čepuje novinku tohoto léta. Třináctku Pikard jantarový. Tak se přesně pivo, které vaří na Zámku Zábřeh, jmenuje.
„Pokud vím, tak na Moravě takové pivo nevaří nikdo,“ říká Řehulka. Vymysleli ho na britských ostrovech, ale na Zámku vaří toto pivo více po americku. „Znamená to, že je více chmelené. A je to pivo, které není pro každého. Má výraznou chuť po chmelu a také po ovoci. Někomu chutná hodně a někomu zase vůbec,“ vysvětluje sládek.
Vařit takové pivo se naučil až v Austrálii, kde pracoval předtím, než přišel do Zábřehu. „Je vyzkoušené na australských pijácích,“ směje se Řehulka. Kromě jantarového nabízí pivovar další tři druhy svých piv. Klasická je světlá jedenáctka Pikard, kuriozitou je pšeničná jedenáctka zvaná ženská, protože výrazně chutná ženám. A ještě větší kuriozitou je pak tmavá puškvorcová čtrnáctka. Jak napovídá název, sládek Řehulka přidává při vaření do moku kořeny puškvorce.
„Nechodí k nám klasičtí pivaři, kteří denně vypijí svých deset dvanáct piv,“ říká manažer Zámku Radovan Koudelka. Do Zámku chodí jednotlivá piva lidé spíše ochutnávat. Malé nebo spíše mini pivovary jsou v Ostravě jen dva. Na Zámku Zábřeh a pak také v centru Ostravy v restauraci Hobit v Přívozské ulici. Pivovar má hospodu ve sklepě. Oba pivovary vznikly v roce 2007 a získaly si spousty příznivců.

Qásek od Hobita

V restauraci Hobit pravidelně nabízejí čtyři druhy piva, které se vyrábějí ve sklepě pod nohama hostů. Desítka světlá Kunětický Hejkal, jedenáctka tmavá Qásek, dvanáctka světlá Qásek a třináctka polotmavá speciál Qásek. Jednou do měsíce mohou hosté pít i speciální jedenáctku polotmavou, což je medový Qásek. A to není vše. Několikrát do roka se u Hobita vaří FireDog – tedy hořící pes, kdy se do piva přidávají chilli papričky. A na Vánoce pak černá čtrnáctka pojmenovaná BlackDog. Za vším je majitel hospody i sládek v jedné osobě Jiří Štverka.

Do Hobita chodí především partičky rockerů, intelektuálů a studentů. „Byli to vlastně štamgasti, kteří mne k vaření piva přinutili,“ říká Štverka. Profesí automechanik nakoupil technologii a začal vařit. První pivo se pilo v červnu 2007. Na Štverkově svatbě. „V porovnání s tím dnešním nebylo nic moc. Praxe je důležitá a ve vaření piva dvojnásob,“ konstatuje Štverka.
Pod hospodou dokáže uvařit až dvě stovky litrů piva za den. Kromě obvyklé klientely Hobita navštěvují stále častěji pivní cestovatelé. Lidé, jejichž koníčkem je ochutnávání různého piva. Štverka chce podnik zvětšit. „Ještě letos bych chtěl rozšířit varnu z dvou set na čtyři sta litrů,“ plánuje Štverka.

Avar v Hlučíně

Leonard Plaček začal vařit hlučínský Avar v roce 1992. Předtím musel zrekonstruovat bývalý pivovar, ze kterého zbyly jen zdi. „Neměl jsem k pivovarnictví žádný vztah, chtěl jsem se jenom živit sám. Dlouho jsem pracoval v radiokomunikacích, byl jsem strojní technik. Známí mi říkali, že když umím vařit pryskyřici v toluenu, zvládnu i pivo,“ směje se Plaček. Podobně jako jiné malé pivovary, i v Hlučíně pivo nepasterizují. „Díky speciální filtraci neztrácí pivo to dobré, co v něm je,“ popisuje Plaček. V konkurenci velkých pivovarů se mu nevyplatí plnit pivo do lahví. „Byla doba, kdy to šlo proto, že jsme na trh vrátili lahve s keramickou zátkou. Později to ale začaly dělat i větší pivovary. Teď láhve vyvážíme do Německa, Polska nebo je vyrábíme na zakázku,“ vysvětluje Plaček. Z bran hlučínského pivovaru tak vyjíždějí především sudy se světlou a tmavou dvanáctkou. „Host jej může vypít, kolik chce, a nebude ho bolet hlava. To můžu garantovat,“ slibuje hlučínský pivovarník Plaček.

Hukvaldské pivo

„Přijď v deset. Musím vyvětrat hospodu a narazit bečku,“ vyzývá Vít Lanča nedočkavého hosta restaurace U Zastávky na Hukvaldech, aby pokračoval v jízdě na kole. Nenápadný nápis prozrazuje, že právě tam pokračuje tradice, která se na Hukvaldech zrodila před více než čtyřmi sty lety.
„Dozvěděl jsem se, že v Žabni ruší malý pivovar. A tady se nabízely nevyužité prostory,“ vzpomíná majitel restaurace na osm let starou událost. „Chlapi slíbili, že nám pivovar smontují. Když jsem pak našel člověka, který nákup financoval, bylo rozhodnuto,“ říká Lanča.
Hosté hukvaldského pivovaru mohou běžně okusit světlou dvanáctku a polotmavou čtrnáctku. Číselnou řadu kvasnicových nepasterizovaných piv doplňují černá jedenáctka a medová třináctka, která se vaří o významných svátcích ze surovin od místních včelařů.
„Tahle piva žízeň spíše povzbuzují, než hasí,“ směje se Lanča. Přesto i největší konzumenti po deseti dvanácti kouscích obvykle končí. „Jde hlavně o chuť, která je jiná než u průmyslově vyráběných piv,“ tvrdí restauratér, jenž vedle vlastních piv čepuje také Radegast.