Chirurgie? Dnes spíš malé železářství | E15.cz

Chirurgie? Dnes spíš malé železářství

Před čtyřiceti lety ho vyhodili z lékařské fakulty kvůli urážce prezidenta Gustáva Husáka. Dnes patří jednašedesátiletý Pavel Kopačka k nejuznávanějším českým chirurgům.

Jednašedesát let by nikdo štíhlému usměvavému muži nehádal. Mluví uvolněně, jakoby ani před sebou neměl náročnou několikahodinovou operaci. Tvrdí, že nejlepší chirurgové jsou muži. Dnešní zákroky si vyžadují dobrou fyzičku a znalosti z mechaniky.

Věděl jste vždycky, že spojíte svůj příběh s chirurgií? Narodil jsem se v Kraslicích v západních Čechách, ale pak se naše rodina přestěhovala do Ponědraže u Veselí. Vysněná kariéra lékaře málem skončila po roce 1968. Vyhodili mě z lékařské fakulty v Hradci Králové, což byla zároveň vojenská škola. S kamarády jsme po invazi vojsk v srpnu odstranili z budovy fakulty rudou hvězdu, měli jsme ještě nějaké výroky v rádiu. Byl z toho soud za urážky prezidenta a kritiku bratrské pomoci, já dostal podmínku a dva roky musel dělat na patologii. Díky tomu jsem získal dobrou praxi. V roce 1973 jsem státnice dodělal.

Jak dlouho jste v Budějovicích? Hned po škole jsem nastoupil do budějovické nemocnice na úrazové oddělení. Tehdy tu šéfoval primář Josef Podlaha, výborný člověk.

Léčil jste i v zahraničí. Po nehodě autobusu u Nažidel jste prohlásil, že s tolika zraněnými najednou jste se nesetkal ani při teroristickém útoku. To bylo v letech 1985 a 1986, kdy jsem pracoval jako civilní zaměstnanec ve vojenské nemocnici v Damašku. Starali jsme se o syrské vojáky nasazené při konfliktu v Libanonu. Bylo tam i několik útoků na autobusy. Systém rychlé pomoci tam fungoval perfektně. Musím říci, že to jsou zkušenosti, které se dostaly i do našich podmínek. Zásahy při hromadných neštěstí u Nažidel nebo později ve Strunkovicích jsme zvládli dobře.

Pracujete ve výboru České společnosti úrazové chirurgie. Co to obnáší? Podílel jsem se třeba na tvorbě sítě traumacenter, které jsou teď v každém kraji. Musím se pochlubit, že odborná komise ohodnotila naše jihočeské spolu s úrazovou nemocnicí v Brně jako nejlepší.

Odborná komise? Víte, já nemám rád žebříčky nemocnic, které vytvářejí pacienti. Je to subjektivní, na rozdíl od hodnocení odborníků, kteří sledují profesionální výsledky. Vždy se musí hodnotit zařízení jako celek. Někdy o nás podávají zkreslený obraz média.

Jenomže když za novinářem přijdou lidé, kteří se setkali v nemocnici s hrubým jednáním, měl by se tím zabývat. Nejde jen o výkony. Kolem zdravotnictví se ale točí spíš negativní mediální obraz. Přitom mohu říci, že je máme špičkové, děláme ty samé operace jako třeba ve Spojených státech, medicína se neustále vyvíjí. Hodnotit by se měla nemocnice jako celek, i když může mít i slabší oddělení. Také my nejsme se vším spokojení.
Představy, že mohou fungovat malé venkovské nemocnice, jsou podle mě pochybné. Žijeme v době, která potřebuje velká zařízení se specializovanými pracovišti.

Práce chirurga musí být vysilující. Jak relaxujete? Ve volném čase mě baví turistika, pěší i na kole, lyžování, cestování, tenis, plavání. Na kole jezdím denně. Kolem Ponědraže, kde teď znovu bydlím, dělám tak dvacetikilometrové pěší okruhy.

Měl jste sám úrazy ze sportu? Z kola jsem padl mnohokrát, ale až na odřeniny to nic velkého nebylo. Teď se snažím jezdit opatrně. Chybí mi kolem Budějovic cyklostezky, lepší je to na Jindřichohradecku, kde je menší provoz aut. Případy sražených cyklistů jsou tragédií, je víc agresivních řidičů. Jezdil jsem sám na motorce, ale teď bych si netroufl. Včera jsem operoval známou harleyářku, nedalo jí přednost auto.

Doporučujete přesto lidem sport, jako je cykloturistika? Doporučuji každý sport. Jenže infrastruktura pro cesty na kole je u nás špatná, kolem Budějovic až tragická. Následky vidím denně. Osobně bych byl raději, kdyby se peníze nedávaly do vyhřívaných trávníků a vrcholových sportů, ale do služeb pro veřejnost. Národ je obézní, je třeba, aby sportovali všichni. Obezita ničí zdraví a tlustí se ještě špatně operují.

Zvlášť když operujete pomocí drátů a hřebíků. Technologie se mění. Dnes jsme takové železářství. Operujeme pomocí malých řezů, sádrujeme už minimálně.

Viděl jsem, že čekárnu ambulance máte dost zaplněnou. Jako vždy o prázdninách je víc úrazů. Stále přibývají i v souvislosti s novými sporty. Třeba v Holandsku se růst úrazů zastavil díky prevenci a lepší bezpečnosti.

Vracíte zdraví, zachraňujete životy. Co byste ve své profesi změnil? Mrzí mě, že je nedostatek mladých chirurgů. Je to o platech lékařů. Po šesti letech studia dostanou nástupní plat dvacet tisíc a dalších nejméně šest let jim trvá, než se osamostatní. Utíkají do zahraničí.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!