Za chodce a za cyklisty! Stop nadvládě aut! Tato hesla vyvolávali cyklisté, kteří vyjeli minulý čtvrtek na Velkou cyklojízdou Táborem. Chtěli podpořit výstavbu cyklostezek. Do ulic s nimi na kole vyrazila i redaktorka Sedmičky. Akci ale předčasně ukončili policisté.
Sraz je na Křižíkově náměstí. S koly tu postává přes dvacet lidí. Nesouhlasí s místní dopravní situací a chtějí to dát najevo tím, že společně projedou trasu, která je cyklistům nejméně uzpůsobená. Těm, kteří někdy projížděli Tábor na kole, je tedy cesta jasná.
„Začneme Budějovickou, pak kolem nádraží po ulici 9. května. Dál po Parkánech. Poté projedeme Staré město,“ popisuje Tereza Horváthová ze sdružení Pro klidný Tábor. To společně se sdružením Cheiron T cyklojízdu organizuje.
Hned se ozývá troubení. Provází nás i na Budějovické ulici. Zabíráme pravý pruh. Dopravu neblokujeme, ale zpomalujeme. Kdo z řidičů nevydrží, předjíždí, ostatní se přizpůsobují naší rychlosti. Nadšeně se pochopitelně netváří. „Přitom jedeme i za ně. Aby měli klidnější město, ve kterém se lépe jezdí,“ reagují mí spolujezdci.
Kyselými výrazy si nikdo jízdu kazit nenechává. „To je atmosféra. Před námi žádný provoz. Připadám si, jak kdybych jela přijemným, klidným holandským městem,“ libuje si cyklistka Tereza. Souhlasím. Běžně jsou ale mé dojmy jiné: agresivita některých řidičů, strach, když se jen pár centimetrů od mého boku prohánějí auta.
Problém vnímají i řidiči. „Proti cyklistům na Budějovické nic nemám. Mají mít ale vlastní pruh. Vždyť jim tu jde o život,“ říká František Smrž. Zdržení kvůli cyklistům ho rozčiluje. „Měli by jet za sebou. Ale chápu, že jde o protest a na ten mají právo. I oni jsou účastníci silničního provozu, přitom mají podmínky velmi špatné,“ myslí si Smrž. Uvítal by, kdyby město na protest reagovalo novými stezkami.
Kolem nádraží provázejí peloton udivené pohledy kolemjdoucích. Hesly vysvětlujeme důvod jízdy. „Za chodce a za cyklisty.“ „Za víc stezek pro kola.“ Na ulici 9. května nás chodci povzbuzují úsměvy.
Agresivní řidička
Pokračujeme po Parkánech. Do této chvíle poklidnou vyjížďku rušilo jen troubení a nevrlé pohledy, ač i mezi řidiči se najdou tací, kteří cyklojízdu podporují. Teď ale přichází změna. Řidička ve stříbrném Fiatu se zřejmě domnívá, že silnice patří jen autům, a rozhoduje se naši drzost potrestat a svým dětem v autě dát pěkný příklad ohleduplnosti.
„Prásk.“ Ránu schytalo mé zadní kolo. Netrpělivá paní do mě najíždí dál, zběsile gestikuluje a nadává. Slova neslyším, ale není těžké si domyslet, co asi říká. Nakonec vyráží počechrat blatníky jezdcům vepředu. Troubení, nevrlé pohledy jsme čekali. Ale tohle?
Za jízdu na kole pokuta?
Nenecháme se odradit, čeká nás jízda Starým městem. I tady bývají s dopravou problémy. Pokusy zakázat nebo omezit tam dopravu zatím končily fiaskem. Auta se zde dál prohánějí, většinou rychleji než je povolené. Jen my je na chvíli zpomalujeme a zakoušíme, jaké to bylo, když uličky patřily procházkám chodců. Teď vládnou auta a z Žižkova náměstí je parkoviště, kde neplánovaně stavíme i my. Čeká nás policie.
„Dostali jsme oznámení, že několik desítek cyklistů ohrožuje dopravu,“ sděluje nám strážník. Cyklisté se neubrání smíchu a ironii. „Prý desítky!“ „My ohrožujeme Tábor?“
Slova obrany, že nikoho neohrožujeme, provoz jsme nezastavili, pouze zpomalili, nepomáhají. Postoj strážníka je jasný. Musí jednat podle zákona. „Nejeli jste podle předpisů a to musíme řešit,“ říká. Zatímco s jedním z policistů diskutujeme, druhý chce doklady. „Máme záznam z ulice 9. května. Koho uvidíme, že předpisy porušil, toho budeme zřejmě pokutovat,“ zní ortel. „Přijďte večer na film,“ zveme strážníky na snímek Automat o situaci cyklistů ve městě. Policista děkuje. Na večer má už lepší program.
Přesunujeme se na školu Bernarda Bolzana, kde jízdu hodnotíme. Všichni se shodují, že i přes dnešní zkušenost bude pokračování. „Znám plno lidí, kteří by místo autem jezdili na kole. Jenže nejsou podmínky. Doufám, že se k našemu upozorňování přidají další. Pak zastupitelé budou muset jednat,“ říká Ladislav Bartáček.
Za sdružení Pro klidný Tábor hodnotí jízdu Tereza Horváthová. „Poprvé jsem se v Táboře necítila na kole ohrožená,“ říká a odkazuje na film Automat. Ten zachycuje reakce řidičů, které jsme také zažili. „Ve městě, na kole, vždyť tu nemají co dělat. Parchanti. Policii na ně.“ Že kola do dopravy patří, si přitom myslí nejeden účastník. „Cyklistika je podle mě jediná možnost, jak vyřešit problém měst, přeplněných auty,“ dodává Horváthová.
S názorem se ztotožňuje i část vedení města. Návrhů na zlepšení situace bylo mnoho, většina ale skončila radou odmítnutá či osekaná. Omezení dopravy v centru je v nedohlednu, prostor pro kola bude jen v malé části Budějovické nejdřív za dva roky.
„Cyklostezka po celé ulici je možná. Návrh ale neprošel. Problém s ním měl i kraj, který se snad štítí slova cyklostezka,“ říká místostarosta Martin Jirovský. Odbor dopravy má na starosti. Část radních prý uvažuje o cyklostezkách zastarale. Proto se situace mění jen pomalu.
Problém vnímá i velitel městské policie Petr Svoboda. „Chápu nespokojené cyklisty. Jezdím na kole, podmínky jsou léta nevhodné. Tábor dělá pro cyklisty minimum,” souhlasí. Cyklojízdu ale považuje za nešťastnou. „Pokutovat účastníky nakonec nebudeme. Ale pro příště by s námi organizátoři měli domluvit vhodnější formu protestu,” vzkazuje velitel.
