Už v době, kdy kysanému zelí z Nošovic šlapala po existenci korejská automobilka Hyundai, dostal tento výrobek ochrannou známku Evropské unie. Podobně jako třeba Jihočeská Niva, Štramberské uši,
Pardubický perník nebo Hořické trubičky.
Zelí šlapou muži i ženy
Zemědělci ustoupili obrovskému tlaku kraje i vlády. Přijali nakonec finanční odškodnění a většinu svých zelných i jiných polí, která kultivovali jejich předci po mnoho generací, opustili a začali o kus dál.
„Nakoupili jsme například pozemky v Pazderné a Vyšních Lhotách. Pole jsou dál, některá i méně kvalitní. Družstvu se zvýšily náklady na dopravu. Zelí ale jede dál,“ říká Jiří Vícha, předseda nošovického
Zemědělského družstva vlastníků, které chová také několik set krav.
Výnosy jsou podle něho nižší, nová pole jsou i pro zelí horší, ale pořád se daří. „Děláme asi čtyři sta tun kysaného zelí ročně,“ říká Vícha. Čím je zelí z Nošovic specifické? „Svou výjimečnou, mírně nahořklou chuť, naše zelí získává díky podmínkám, ve kterých ho pěstujeme,“ vysvětluje Vícha.
Další podstatná věc, která ke kvalitě zelí rozhodně přispívá, je jeho šlapání. Je to tak, že ženy i muži z družstva zelí prokládané solí na podzim šlapou nohama jako kdysi. „Zkoušeli jsme to i strojem, ale nebylo to ono. S kmínem a solí pak zelí zraje v sudech nejméně šest týdnů,“ dodává Vícha. Kysané zelí má podle odborníků více vitamínů než čerstvé. A jak se liší zelí z Nošovic od ostatních? „Jím naše zelí skoro denně. O to, jak chutná jiné kysané zelí, se nestarám,“ odpovídá Vícha.
Dobrý počin komunistů
Úrodné Nošovice ležící kousek od Frýdku-Místku a blízko hranice se Slovenskem nejsou a nebyly přitažlivé jen pro zelináře a Korejce. Když se komunisté v šedesátých letech minulého století rozhodovali, kde na Moravě postaví velký pivovar, vybrali právě je. Protesty vlastníků půdy by v té době byly marné. Pivo se v Nošovicích vaří od prosince roku 1970.
Do roku 1990 byl pivovar součástí podniku Severomoravské pivovary Přerov. Pak se stal samostatným
Pivovarem Radegast. Od roku 1999 je součástí největší české pivovarské skupiny Plzeňský Prazdroj.
Zásadní, již dříve využívané spojení pivovaru s pohanským bohem hojnosti, úrody a plodnosti Radegastem stvrdil rok 1998. Pivovar tehdy zaplatil zhotovení kopie sochy radhošťského Radegasta,
kterou vytvořili kameníci z Leskovce na Vsetínsku.
Čím je pivo z Nošovic výjimečné? „Život je hořký. Bohudík.“ Tento slogan to vystihuje. Specificky
hořkou chuť nošovického piva prosadil první sládek tamního pivovaru Jaromír Franzl, muž z rodiny sládků, který byl s pivovarem v Nošovicích spjatý ještě i v důchodovém věku. Dostal ocenění Zlatý Radegast, v roce 2005 byl uvedený do Síně slávy českého pivovarnictví a sladařství. „Někomu hořká chuť vadí, ale já ji mám naopak velmi rád. Patří k nám, drsným chlapům z Ostravy,“ směje se Ostravan
Radim Piskoř. Jiné pivo pije jen tehdy, když nesežene Radegast. „Vím, že existují i jiná dobrá piva, ale
jsem věrný Radegastu,“ říká.
Marlenka do půl Evropy
Arménec Gevorg Avetysian musel přijet do Frýdku-Místku, aby se mu začalo dařit. Medový dort Marlenka, který vyrábí jeho rodinná firma, zná a jí celá republika a půl Evropy.
„Na naší lince teď vyrábíme asi 105 tisíc dortů měsíčně. Z toho zhruba polovina jde do zahraničí. Vyvážíme asi do patnácti zemí Evropy, ale také například do arabských zemí,“ říká hrdě Gevorg Avetysian.
Firma Miko International, kde je šéfkou výrobky jeho sestra Hasmik Avetysian, stále kouzlí nové medové variace. Teď jsou to například marlenkovské kuličky, karamelové a kakaové. Firma také začala nabízet kávu Marlenka, která se podobně jako dort vaří podle starého arménského receptu. Připravuje se na horkém písku.
„Chtěl jsem, aby káva měla podobně jemnou chuť jako dort Marlenka. Velmi dlouho jsme ji vyvažovali,“ vysvětluje Avetysian. Začal budovat také síť kaváren. Velkou předností dortu Marlenka je jeho trvanlivost. Výrobce jí dosahuje bez konzervačních přísad, což potvrzuje i udělený certifikát Natural
product.
Avetysian trvanlivost dortu stále zvyšuje. „Dort nyní vydrží tři měsíce při pětadvaceti stupních Celsia a šest měsíců v lednici,“ říká. Vysvětluje, že trvanlivosti napomáhá nejen medový základ dortu, ale také speciální obal s ochrannou atmosférou. I tento obal, na kterém je jeho dcera Marlenka, má úspěchy. Loni dostal ocenění Obal roku 2009. Od loňského roku zahájila firma výrobu na automatizované lince.
„Je to světový prototyp, který pro nás vyvinuli Holanďani. Nejprve dva a půl roku sledovali naši výrobu,“ říká Avetysian. Ujišťuje, že strojovou výrobou dort naprosto neztratil na své výjimečné chuti. „Naopak, je ještě lepší,“ směje se Arménec.
Made in Beskydy
Chlebovice jsou nejmalebnější městskou částí Frýdku- Místku. Asi proto se tam obvykle, když není špatný rok, daří nejen lidem, ale i včelám. „Vyrobeno v Beskydech.“ Tuto visačku už třetí rok mají
med a svíčky z včelího vosku, který pochází z Domu včelařů v Chlebovicích.
„Máme certifikát na medkvětový, medovicový a pastový,“ říká předsedkyně tamních včelařů Marie Knödlová. Hned si ale trochu stěžuje. Medu je kvůli špatnému počasí letos málo. „Zažíváme špatný
rok. Deštivé a chladné počasí způsobilo, že včely použily snůšku z řepky a ovocných stromů na rozvoj vlastní generace,“ vysvětluje žena. Aby zajistili obvyklé výrobky do chlebovické včelařské prodejny,
nakupují med od včelařů ze vzdálenějších míst.
Kromě medu si chlebovičtí včelaři zakládají na svíčkách z včelího vosku, které vyrábějí. „Odléváme
je do forem nebo stáčíme z voskových mezistěn. Oproti parafínovým svíčkám nádherně voní,“ říká
Knödlová.
Zvlášť žádaným suvenýrem jsou podle ní vánoční figurky z přírodního vosku. „Dříve jsme používali dřevěné formy, ale mnohem lépe se nám osvědčil měkký plast. Figurku vytvaruje do nejmenších detailů
a při vyklápění nehrozí její poškození,“ dodává Knödlová.
