Chuťovka: Kladenská pečeně a k tomu Ležák starosty Pavla | E15.cz

Chuťovka: Kladenská pečeně a k tomu Ležák starosty Pavla

Fejtková Veronika

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Každé město má své delikatesy. Týdeník Sedmička představuje některé z nich.

Každý, kdo překročí práh kladenské pekárny Kompek, ucítí v první vteřině libou vůni čerstvě dopečeného pečiva a pořádné horko.

Plně naložená zásobovací auta denně rozvážejí přes tři sta tisíc rohlíků a housek a zhruba patnáct tisíc bochníků několika druhů chleba. Znají ho lidé nejen na Kladensku, ale také na Rakovnicku, v hlavním městě a dokonce v severních Čechách, a to na Lounsku.

Od housek přes chleba po knedlíky a dorty

V obrovské hale je stále rušno. A to v tu chvíli „běží“ vlastně jen jedna výrobní linka. Je po osmé hodině ráno.

„Chleba jsme před chvílí dopekli. Pokračovat budeme později. Nejvíce práce odvedeme v noci,“ vysvětluje vedoucí pekárny Václav Mrázek.

Sladké pečivo, jako jsou buchty, koláče, knedlíky, šátečky, ale i různé druhy dortů či knedlíky, pečou ve vedlejších budovách.

„Výroba je z velké části automatizovaná. Ovšem v případě sladkých výrobků nebo například cereálního pečiva musí pekaři s těstem z části pracovat ručně,“ říká Mrázek.

Propletenec výrobních linek trochu připomíná přerostlého hlemýždě. Největší kladenská pekárna romantické představy o pečení nenaplní. To ale neznamená, že hotové výrobky nevypadají lákavě. „Mohu si jeden vzít, prosím?“ provází fotograf Sedmičky toužebným pohledem rohlíky vyskakující rovnou z pece do takzvané počítačky.

Než se ale do ní dostanou, čeká je dlouhá cesta. Hotové těsto nejprve sedm a půl minuty rotuje ve velké míchačce a pak putuje po zhruba čtyřicet centimetrů širokém pásu do takzvaného Tewimatu. Z toho už „vylézají“ malé bochánky: budoucí rohlíky a housky.

„Říkáme jim klonky. Ty jdou na deset minut do předkynárny,“ vysvětluje jedna z pracovnic Iveta Horová.

Pak linka těsto posune do rohlíkového stroje nebo do houskovače. Podle toho, které pečivo zrovna vyrábějí. „Dalších pětačtyřicet minut je těsto v kynárně,“ říká Horová a ukazuje na jakousi prosklenou skříň připomínající domácí troubu, jen mnohem větší.

Následně nakynuté rohlíky vyjedou na sázecí stůl, kde je linka navlaží, osolí a posype mákem, pak putují do pece. „Na celý proces musíme dohlížet. Třeba už z pásu s klonky vyhazovat zmetky,“ podotýká Horová.

Rohlíky, housky a chleba se pečou v pěti pecích. „Nedávno jsme zavedli novinku v úspoře energií. Odpadní teplo využíváme k výrobě páry,“ vysvětluje Mrázek.

Lidé v pekárně musí mít ke své práci vztah. Někdo raději peče, jinému vyhovuje spíše práce s těstem. „Jsou zaměstnanci, kteří vyloženě chtějí pracovat na nočních směnách, další chtějí pracovat s těstem. Je to různé,“ podotýká ředitel pekárny Václav Konvalinka.

Sladká zmrzlina,
nebo pikantní matesy?

Když se redaktoři týdeníku Sedmička ptali lidí, co jim v Kladně chutná, téměř každý uvedl zmrzlinu a zákusky. Hlavní třídu prakticky ovládly cukrárny Venezia a Dolce Vita.

Spousta milovníků sladkého však míří i do prodejen firmy Ňam Ňam, která sídlí ve Velké Dobré. V Kladně má cukrárnu v Amálské ulici, zásobuje ale i stovky restaurací v Praze a desítky odběratelů v okruhu dvou set kilometrů od Kladna.

„Přes patnáct let se zabýváme řemeslnou výrobou zmrzliny. Rok od roku roste zájem o ty luxusnější,“ říká za firmu Ňam Ňam Radek Březina.

Nejoblíbenější je podle něj vanilková. „Tak to vždycky bylo, je a nejspíš i bude. V nabídce máme ale i řadu italských zákusků. Mezi ojedinělé výrobky patří třeba oblíbená krokodýlí zmrzlina Schnappi nebo stoprocentně jahodová zmrzlina bez přidaného cukru a tuku,“ říká Březina. Pokud jde o zákusky, doporučuje například čokoládový dort z pravé čokolády Torta Nero.

Kdo neholduje sladkému, ale pochutná si na salátech, sýrech či rybích specialitách, pro toho je v Kladně lahůdkářství Vladimíra Kašše v Průmyslové ulici.

„Asi největší úspěchy mají naše matesy, utopenci nebo rybí očka. Oblíbené jsou také sýry, třeba Blaťácké zlato,“ říká zástupce vedoucího Vladimír Čermák s tím, že lahůdky také rozvážejí.

Specialitu známou po celých Čechách, Kladenskou pečeni, vyrábí třeba ve firmě Jiřího Javůrka v nedaleké Kolči.

„Kladenka je velmi oblíbená. Ještě před deseti dvanácti lety se vyráběla se dvěma centimetry sádla. To už je teď nemyslitelné,“ vzpomíná Javůrek. Už by ji ale prý nikdo nekupoval. „Na druhou stranu, mně to s tím špekem vždycky chutnalo více,“ říká Javůrek.

Jak léty prověřená lahůdka vzniká, ví zpaměti. „Vepřová pečeně se vykostí, rozřízne na úhledné kostky, nasolí, nechá proležet, případně se namasíruje. Pak už se udí nebo vaří,“ vysvětluje Javůrek.

K masu patří i pár doušků dobrého piva. A kladenské pivo od kladenského sládka točí v pivovaru U Kozlíků.

V základní nabídce je čtrnáctistupňový Ležák mistra taviče, třináctistupňový Černý havíř, dvanáctistupňový Ležák starosty Pavla a jedenáctistupňové Starokladenské pivo.

Autor: Fejtková Veronika

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video