Chůvy ve městě podražily. O polovinu
Přijde pro dítě před školu, jde s ním domů, uvaří mu oběd a poté ho odvede do kroužku. Mezitím doma poklidí a nachystá svačinu, za hodinu dítě vyzvedne a společně si sednou i k úkolům. Poté ještě půl hodiny promrskávají anglická slovíčka. Nachystá večeři, uloží dítě ke spánku a počká, až přijdou rodiče z práce. A další den nanovo.
Sto osmašedesát hodin měsíčně s cizím dítětem zajistí pečovatelce plat, jako má třeba řidič autobusu nebo průvodčí.
Chůva nebo dvě hodiny ve finess?
„Značně se zvýšila poptávka po chůvách na hlavní pracovní poměr. Plat se pohybuje od čtyřiadvaceti tisíc hrubého výše. Ale máme i pečovatelky, které vydělávají pětadvacet tisíc čistého. A přesto jich je stále málo,“ říká Jana Zichová z agentury Bibo zajišťující hlídání dětí.
Taxa chůvy v Praze výrazně podražila. Za hodinu si účtuje v průměru 160 místo dřívějších 110 korun.
Stejnou částku Pražan vydá například za hodinu s anglickým lektorem nebo dvě hodiny ve fitness centru. Další desetikoruny navíc dají chůvě rodiče například na dopravu, zajištění pečovatelky na poslední chvíli, nebo když si přeje, aby dítě doučovala. V takovém případě se částka může vyhoupnout až na 250 korun na hodinu.
„Rodiče chtějí, abych na dítě při hlídání mluvila jen anglicky,“ říká čtyřiadvacetiletá studentka Gabriela Blažková, která třikrát týdně hlídá čtyřletého Tomáše.
Jazykově nadaní muži však při hlídání dětí neobstojí. „Hlásí se nám, ale nemáme pro ně práci. Klienti muže k dětem nechtějí, přestože jinde v Evropě to tak neobvyklé není,“ vysvětluje Jana Zichová.
Stejnou částku Pražan vydá například za hodinu s anglickým lektorem nebo dvě hodiny ve fitness centru. Další desetikoruny navíc dají chůvě rodiče například na dopravu, zajištění pečovatelky na poslední chvíli, nebo když si přeje, aby dítě doučovala. V takovém případě se částka může vyhoupnout až na 250 korun na hodinu.
„Rodiče chtějí, abych na dítě při hlídání mluvila jen anglicky,“ říká čtyřiadvacetiletá studentka Gabriela Blažková, která třikrát týdně hlídá čtyřletého Tomáše.
Jazykově nadaní muži však při hlídání dětí neobstojí. „Hlásí se nám, ale nemáme pro ně práci. Klienti muže k dětem nechtějí, přestože jinde v Evropě to tak neobvyklé není,“ vysvětluje Jana Zichová.
Pečovatelky na cestách
Tety na hlídání, které za dětmi docházejí denně, zůstávají v rodinách i roky a stávají se jejich součástí. „Klienti si je berou na dovolenou nebo mají chůvy dvě, a ty se po týdnu střídají,“ říká Zichová.
Za čtyřnásobek částky, kterou by rodiče vydali za měsíc v jeslích, tak chtějí mít doma spolehlivou a pečlivou chůvu. Ta musí projít konkurzem a dalšími školeními.
„Naše chůvy absolvují na závěr test. Necháme je hlídat dítě a bez předchozího upozornění jim připravíme pár chytáků. Třeba zazvoní cizí muž a žádá knihu, kterou půjčil majiteli. Je jasné, že správně proškolená chůva ho do bytu nepustí,“ říká Martina Petráková, jejíž Agentura Martina zajišťuje hlídání už dvacet let.
Pečovatelky bez doporučení od rodin nemají šanci získat práci ani v agentuře Bibo. „Neplatí, že kdo má dítě, je zároveň dobrou chůvou. Stejně tak neplatí, že kdo má pedagogické vzdělání, dokáže se dobře postarat o děti,” říká Zichová. Měsíčně udělají až sto pohovorů. „Vybereme zpravidla jen necelou desítku zájemkyň. Dobrých chův je málo,“ přibližuje přísná kritéria Zichová.
Teta na hlídání se dědí
Kdo si nemůže dovolit zaplatit renomované agentuře, spoléhá na „šuškandu“. Spolehlivá chůva se dědí stejně jako dětská postýlka. Navíc její plat stojí rodinný rozpočet o pár desetikorun méně. V Praze se pohybuje od 100 do 120 korun za hodinu.
„Byla jsem zoufalá, na internetu jsem našla jen studentky, které si samy určovaly hlídací dobu. Nakonec jsme si posteskla u kadeřnice. Ta mi doporučila známou, která děti miluje a hlídala i v cizině,“ píše v internetové diskuzi jedna z maminek.
