Pod sousoším na náměstí Míru stojí hlouček lidí s batohy. Čekají, až jejich průvodkyně v obrovských slunečních brýlích začne výklad.
„Vážení návštěvníci, vítám vás v Jindřichově Hradci, městě, které ve svém znaku hrdě nese modrou pětilistou růži. Naši prohlídku začínáme na náměstí, které se jmenuje Spodní. Lemují ho domy, nádherná ukázka vrcholné gotiky v její nejčistější podobě. Právě stojíme pod morovým sloupem, u kterého se ještě docela nedávno upalovaly čarodějnice.“
Nejeden kolemjdoucí Hradečák by nad takovými slovy znechuceně zavrtěl hlavou. „Už několikrát jsem zaslechla, jak z našich renesančních budov dělají cizí průvodci stavby gotické,“ potvrzuje galeristka Sabina Langerová z Langrova domu.
S podobnými nesmysly se setkal i archeolog Vladislav Burian. Ani sousoší Nanebevzetí panny Marie na náměstí Míru není morový sloup. „Zklamáním pro turisty je jistě také informace, že u sousoší nikdy žádná čarodějnice neuhořela,“ říká.
Ukazatele: jen poloviční šance trefit
Turisty matou dokonce i oficiální modrožluté městské ukazatele. „Během svého týdenního výletu jsem poznala, že ukazatele jsou docela nepřehledné a zastaralé. Navíc častokrát ukazují pouze přibližným směrem. Přiznávám, bloudila jsem,“ neskrývá rozčarování sedmatřicetiletá turistka z Plzně Michaela Bartoňová.
Podobný problém je s ukazatelem u kruhového objezdu u nemocnice. Na první pohled ukazuje správně, nicméně žluté tabulky jsou popsané z obou stran. Hradce neznalí turisté tak mají jen padesátiprocentní šanci do centra města opravdu trefit. „Nebo třeba ukazatel před redakcí Sedmičky. Směrovka Informační středisko odešle turisty doprostřed Panské ulice, ale tam už není nic, co by jim řeklo, jestli mají jít doleva nebo doprava. A z místa křížení ulic malou zelenou tabuli infocentra neuvidí,“ popisuje hradecký student Pavel Šír.
„Vajgar že vyzývá ke koupání? To slyším opravdu poprvé. Tedy jasně, že se v něm vykoupat dá. Ale jenom jednou za život,“
Jindřichův Hradec klame své návštěvníky i jinak. Třeba patnáctý poledník vůbec neprochází za proboštským kostelem, kde je oficiálně vyznačený. Vede totiž pod Nežáreckou branou, zhruba o sto metrů dál. Navíc má úplně jiný směr. Stačí se na chybně vyznačeném místě srovnat podle kompasu.
Taky na internetových stránkách o turistice se najdou zajímavosti, jež Hradečáky překvapí.
Server Turistika.cz například uvádí, že městský rybník Vajgar je tak průzračný, že přímo vyzývá k ochlazení během horkého letního dne. Ve skutečnosti je v letních dnech voda zelená a špinavá.
„Vajgar že vyzývá ke koupání? To slyším opravdu poprvé. Tedy jasně, že se v něm vykoupat dá. Ale jenom jednou za život,“ směje se uklízečka Vendula Hrabovská.
Červená růže a ztracená akvária
Také hrad a zámek v Jindřichově Hradci jsou opředené nejrůznějšími omyly. Jedním z nich je například fakt, že ačkoliv se vysoké hradní věži říká hladomorna, podle historiků v ní hlady zemřel jeden jediný člověk.
Knižní průvodce v anglickém jazyce, který je k dostání zadarmo v informačním středisku, zase udává, že na hradě místo pánů z Hradce žili jejich příbuzní Rožmberkové. Nebo že panovnický rod Slavatů vymřel už roku 647. Ve skutečnosti to ale bylo o více než tisíc let později.
Mystifikuje také server Turistika.cz. Píše, že na hradeckém zámku se kromě známé Bílé paní objevuje i paní Černá. O té tu však nikdy nikdo neslyšel. Chybující web dokonce vymyslel úplně nový znak rodu pánů z Hradce. Růži se šesti okvětními plátky.
Stránka Vyletnik.cz zase tvrdí, že ve více než třech stovkách zámeckých místností se nachází sedm tisíc uměleckých předmětů. To ale odporuje oficiálním městským průvodcům, které udávají číslo o tři tisíce vyšší.
Chyby napravují i zaměstnanci zámku. „Spousta lidí se nás chodí ptát na zámecká akvária. Ta jsou ale od začátku sezony zrušená. Už jsme kontaktovali místní infocentrum a požádali je o korekci údajů,“ říká zámecká pokladní Iveta Žillová.
Nejisté pohledy a rozpačité krčení rameny doprovázelo vydání nové knihy o historii Jindřichova Hradce. V Dominiích pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů se autor Pavel Juřík dopouští hned několika chyb.
„Ta knížka stojí skoro tisíc korun. Spěchala jsem si ji koupit hned na její křest. Pak jsem ji doma otevřela. Hrůza. Přeházené popisky u desítky fotografií by se ještě daly prominout, ale napsat, že červená pětilistá růže patřila pánům z Hradce?“ vrtí hlavou dvaašedesátiletá hradecká rodačka Vlasta Brožová.
Souhlasí s ní i kastelán hradeckého zámku Václav Bis. „Na knihu pana Juříka jsem se opravdu těšil. Po jejím otevření jsem ale byl hodně rozčarovaný,“ uvádí.
Podle Juříka se ale při takovém objemu informací, které kniha obsahuje, chyba stát může. „Popisky u fotografií mohli prohodit v tiskárně. A Červená růže byla erbem známějších Rožmberků, kteří byli příbuznými Pánů z Hradce,“ vysvětluje.
Kostel byl nakonec na Olomoucku
Pro radu si během loňského roku do informačního střediska v Panské ulici přišlo šedesát tisíc turistů. Další tři tisíce dotazů vyřídily pracovnice e-mailem. Lidé se v infocentru snaží dopátrat především otevíracích dob nejrůznějších okolních památek.
„Byla tu jedna paní, která v Hradci hledala jistou památku, nějaký kostel. Do krve se s námi hádala, že tady někde musí být, že to jenom my o něm nevíme. Nakonec jsme přišli na to, že kostel stojí někde na Olomoucku,“ vzpomíná s úsměvem vedoucí oddělení cestovního ruchu ve městě Zuzana Bedrnová.
Jindy zase zaměstnankyně infocentra s průvodkyní zájezdu důchodců diskutovaly o sousoší Nanebevzetí panny Marie na náměstí Míru. „Průvodkyně se nechtěla nechat přesvědčit, že se nejedná o morový sloup. Že je mariánský, uvěřila, až když jsem jí to ukázala vytištěné v jedné knize,“ uzavírá.
