Před dvaceti lety patřil třiačtyřicetiletý Radomír Chýlek k nejlepším fotbalistům Baníku Ostrava. V té době se mu narodil syn Radomír, který nyní hájí barvy Frýdku-Místku v Moravskoslezské lize. Chýlek starší začínal v Kozlovicích, do druhé ligy nakoukl v dresu Poruby. Nejlepší léta strávil v Baníku Ostrava, zahrál si i v Německu. A toho by chtěl dosáhnout jeho syn.
Bylo hned od začátku jasné, že váš syn bude hrát fotbal?
Chýlek starší: Asi ano. Kluk vlastně od benjamínka trénuje fotbal. Já byl dokonce jeho první trenér.
Chýlek mladší: To rozhodl otec. Já neprotestoval a táta udělal dobře, že mě přihlásil.
Začínal jste, stejně jako syn, v menších klubech. Věříte, že Radomír může mít stejně našlápnutou kariéru jako vy?
Chýlek st.: Nevím. Je fakt, že v jeho letech už jsem hrával druhou ligu a měl jsem na kontě několik vstřelených branek. Ale tehdy byla jiná doba. V sedmnácti jsem hrál druhou ligu za Porubu, a pak jsem šel na vojnu do Tábora, který hrál stejnou soutěž. Dneska žádné vojenské kluby nejsou. Ale
z dorostu může jít hráč hned do áčka.
Chýlek ml.: Ať je to jak chce, taťka byl lepším fotbalistou, než jsem zatím já.
Prohlásil jste, že synovi chybí větší fotbalová vůle. Je to tak?
Chýlek st.: Ano. Za tím si stojím. Chybí mu zarputilost. Málo se rve o balony… Chýlek ml.: …ale myslím, že na tom už pracuju. Ty mi ale nejvíc vyčítáš, že na hřišti neběhám. Útočné sklony jste zdědil po otci?
Chýlek ml.: Hned v začátku jsem se stavěl do útoku. Jednu dobu jsem hrál ale i stopera. Ale znovu jsem se do útoku vrátil.
Jako bývalý ligový fotbalista víte, co to obnáší. Snažíte se nějak syna hlídat i v soukromí a vychovávat jej i v tomhle směru?
Chýlek st.: Dneska je to doopravdy jiné. Až tak mu do soukromí nelezu. Je plnoletý a snad ví, co si může dovolit. Musí sám vědět, kde je hranice, za kterou by už neměl jít.
Chodíte na každý synův zápas?
Chýlek st.: Chodím a po zápase, když ho mám vézt domů autem, tak se mu moc nechce se mnou jezdit. Mladej si přeje, ať jsme co nejrychleji doma.
Chýlek ml.: Otec mi v autě někdy dává pořádně zabrat. Snažím se z toho vzít nějaké ponaučení, ale po dalším utkání přijde další vlna kritiky. Musím na sobě hodně pracovat, s fyzickou kondicí jsem hodně na štíru. V autě je kolikrát dusno, ale nakonec se to vždycky otočí ve srandu.
Měl jste někdy možnost vidět otce v akci? Třeba na nějaké kazetě nebo na starších záběrech?
Chýlek ml.: Teď si uvědomuju, že jsem tě neviděl nikdy hrát. Takže mi musí stačit jen vyprávění.
Chýlek st.: Měl jsem půjčenou videokazetu, když jsme hráli pohár proti Galatasarayi Istanbul, ale už jsem ji vrátil. Navíc syn byl hodně malý, aby něco pochopil.
Jak vzpomínáte na dobu v Baníku Ostrava?
Chýlek st.: Nejvíce vzpomínám na Milana Máčalu. Byl určitě nejlepším trenérem, který mě kdy vedl. S Baníkem jsme hráli evropské poháry, ale později se s obměnou kádru vše změnilo. Dostal jsem nabídky z Bohemians a Drnovic. Tehdy jsem měl malé děti, takže jsem zvolil bližší štaci.
Na syna se díváte docela kriticky. Je ale něco, za co ho můžete pochválit?
Chýlek st.: Těší mě, že umí do balonu kopnout oběma nohama. Když vidím ortodoxního praváka a ještě hůře leváka, tak je mi ho líto. Dnešní fotbal vyžaduje, aby hráči uměli kopat oběma nohama a z toho syn snad jednou může těžit. I já, jako útočník, jsem musel někdy bránit. U takového hráče, který umí jen jednou nohou, je jasné, na kterou stranu bude dělat kličku. Vždycky si posune balon na nohu, kterou chce střílet.
Chýlek ml.: Táta po mně od mala vyžadoval, ať to zkouším oběma nohama. Vždycky mi říkal, že je lepší zakončit akci střelou do sítě za brankou, než kličkovat, ztratit v souboji s protihráčem míč a z protiútoku dostat gól.
Může být pro vás motivací, když znáte otcovu kariéru?
Chýlek ml.: Taťku beru rozhodně jako vzor…
Chýlek st.: …ty máš každou chvilku nějaký jiný vzor.
Chýlek ml.: To je sice pravda, ale tebe beru tak, že jsi něco dokázal a začínal jsi taky v menších klubech.
Spousta fotbalistů touží po skončení kariéry vést nějaký tým jako hlavní trenér. Co vy?
Chýlek st.: Dneska je taková tlačenice o místo, že se mi do toho nechce. Raději budu trénovat malé kluky. V pohodě to skloubím i se svým zaměstnáním distributora tisku.
Chtěl byste si podobně jako otec, který hrával v Německu za SSV Ulm, zkusit něco podobného?
Chýlek ml.: Kdo by nechtěl. O tom, že si v zahraničí zahraju, sním.
Chýlek st.: Jasně zahraničí. To chtějí všichni. Doma ještě nic neukázali, ale každý chce jít ven a klidně hrát do Německa nebo Rakouska nějakou nižší třídu.
