Před londýnskou olympiádou mnozí komentátoři Čínu podceňovali. Pekingská olympijská pohádka před čtyřmi lety, kdy Čína získala 51 zlatých a Spojené státy nechala s 36 daleko za sebou, byl ojedinělý úkaz, který se letos nebude opakovat, tvrdili. Jenže čínská továrna na zlaté medaile zatím šlape i letos.
Ze školky na sportovní internát
Když čínští atleti v Pekingu sklízeli jednu medaili za druhou, zaskočená světová média hledala vysvětlení. Hodně toho bylo napsáno o tom, že v Číně sportovce vyrábějí podobně jako v továrnách, že si sportovci hry neužívají a jde jim pouze o výsledek. Těmto obviněním se Čína brání. „Naši atleti nejsou stroje na medaile. Doby, kdy jsme zlaté medaile používali k tomu, abychom ukázali, že jsme silný národ, už je pryč. Už to nemusíme nikomu dokazovat,“ napsal deník China Daily.
OBRAZEM: Čínské továrny na medaile. Pot a dřina od šesti let
Britský deník Daily Mail si dal tu práci a zjišťoval, jak si Čína vychovává a pěstuje své atlety. Dráhu profesionálních sportovců nastupují čínské děti už v šesti letech, kdy jejich schopnosti ve školkách testují a ty nadané posílají do speciálních sportovních škol. Těch v Číně existuje kolem tří tisíc. Studenti v nich studují i bydlí a konzumují pouze speciální stravu. V těchto školách děti nemají žádný soukromý život a trénují často až do úplného vyčerpání. Z podobné školy Čchen Ťing-lun v Chang-Čou vzešla i letos zlatá plavkyně Jie Š'-wen.
Tato Číňanka v Londýně udivila svět světovým rekordem ve finále polohového závodu na 400 metrů. K nejlepšímu času historie ji dopomohl především skvělý výkon v závěrečném kraulařském úseku. V posledních dvou bazénech plavala Číňanka dokonce rychleji než americké hvězdy Ryan Lochte a Michael Phelps, kteří bojovali o medaile ve stejné disciplíně chvíli před ní. Mnozí se tomu zdráhali uvěřit, trvali na tom, že muselo jít o doping. Ve stejné alma mater, sportovní škole Čchen Ťing-lun, od šesti let studoval i vítěz plavání na 400 metrů Sun Jang.
Kdo Čínu zastaví?
USA, tradiční sportovní supervelmoc, si dominanci Číny nepřipouštějí. Americká olympijská asociace argumentuje, že v celkovém zisku medailí – zlatých, stříbrných nebo bronzových - jsou Spojené státy stále v čele. Nejinak je tomu zatím i letos v Londýně.
Na tomto argumentu je kus pravdy a odhaluje politiku, která stojí za čínským úspěchem. Zatímco v USA sport sponzorují soukromé firmy a štědří mecenáši, v komunistické Číně se sportovcům dostává takřka neomezené finanční podpory státu. Čína je také mnohem taktičtější co do výběru sportů. Zaměřila se na několik disciplín, kde usiluje o získání co nejvíce zlatých medailí, všímá si deník Wall Street Journal. Čtvrtina z čínských medailí získaných v Pekingu pocházela ze tří sportů: střelby, stolního tenisu a badmintonu. Nyní se Čína snaží produkovat všestrannější atlety, píše list. Většinu čínské olympijské výpravy také tvoří ženský sport, který jinde ve světě není tak dobře financovaný, napsal Daily Mail.
I přesto zůstává řada sportů, kde má Čína ještě velké rezervy: především dráhové sporty jako běh, veslování a jachting nebo disciplíny hrané na hřišti, například fotbal. Čína také zatím neumí vyrábět všestranné atlety.