Cirkus made in Rammstein

Ostrava železu a ohni rozumí aneb Rammstein sklízeli ve Vítkovicích ovace nadšených fanoušků.

Několikrát vstaly i ty úplně poslední řady nahoře zcela zaplněné vítkovické haly a tleskaly. Od teenagerů po statné padesátníky. Skupina Rammstein tu předvedla ohnivou show doplněnou o obří jeviště, které jakoby dovezla z nedaleké Dolní oblasti Vítkovic. Dvanáctitisícová hala byla čtvrt roku před koncertem vyprodaná, i když i vstupenky stály 1090 a 1390 korun. Důkaz toho, že některé kulturní podniky mohou fungovat i bez dotací a v době krize. To nejhorší, co na diváky čekalo, byl vstup. Zhruba hodinu trvalo, než se s lístky dostali dovnitř. Před vchodem je čekala velmi nepříjemná tlačenice spojená s bezpečnostními prohlídkami. Pořadatelé megafonem vybízeli davy, aby využily i boční vchod z Ruské ulice. Že ten večer bude stát za to, naznačila už předkapela Combichrist. Potetovaní hudebníci plni energie vášnivě likvidovali své bicí soupravy.
Lopaty, ohně, hudba
Rammstein se na koncertní pódium skrz kulisy částečně prokopali krumpáči, částečně propálili svářečkou. Horko šlehajících ohňů ze všech stran pódia pocítili diváci i v těch nejzadnějších řadách. Rammstein jsou určitě skupinou s největší spotřebou plynu během koncertu na světě.
První část koncertu hráli ze svého nejnovějšího alba Limbe ist für alle da. Druhá část patřila už tradičním hitům. Na pódiu to chvílemi vypadalo jako u vysoké pece nebo snad rovnou na frontě. Žár, třaskající ohně, rachot. Zpěvák Till Lindemann z vysokého sloupu lil oheň po klávesistovi Christianu Lorenzovi ležícímu v jakési vaně, halou létaly tam a zase zpátky ohnivé šípy, v jednu chvíli Lindemam rozkročmo usedl na růžové dělo, které, jezdící před pódiem, chrlilo bílou pěnu. Vše fungovalo bez jediné chyby, početný technický personál v zákulisí pracoval s naprostou přesností. Německá důslednost se vším všudy. Bouře ovací vzbudil opět klávesista Lorenz. Nasedl do nafukovacího člunu a lidé si jej podávali nad hlavou. Takto „plul“ celou halou. Když všem na závěr své plavby zamával ze člunu českou vlajkou, hala ani ne poprvé, a ani naposledy, tleskala ve stoje.“Děkuji moc“ a „milujeme vas“ loučil se s jasným německým přízvukem Lindenman s ostravskou halou. Ještě předtím si na sebe nasadil obrovská křídla ze kterých, jak jinak, šlehaly ohnivé plameny.