Čisté Vary? 700 košů je málo

V Karlových Varech je přes sedm set odpadkových košů. Přesto ulicemi poletují sáčky od svačin.

Lidé ve Varech se přou o čistotu města. Jedni láteří na špinavé, druzí velebí čisté město. „Čisté je možná jen na první pohled. Když se ale podíváte do menších uliček nebo pod most u Thermalu, všude jsou krysy,“ všiml si Jakub Jiruška.
„Je tady málo odpadkových košů jak v centru, tak na nově zrekonstruovaných ulicích,“ myslí si zase Václav Eder.
Redaktor Sedmičky strávil dva dny v ulicích, aby zjistil pravdu o čistotě ve městě. Součástí pozorování byl test dostupnosti odpadkových košů. Začal s tatrankou a lahví u kulturní památky – kostela Máří Magdaleny. Odtud vyšlápl Moravskou ulicí strmě vzhůru. Nejbližší koš, kam by mohl vyhodit plastovou láhev, stál v parku na Petříně. První byl sice přeplněný, až z něj odpadky padaly, další už ale mohl použít.
Jeho cesta pak vedla kolem garáží pod Imperialem a Vyšehradskou ulicí dolů. Několik PET lahví pohozených v trávě na kraji Vyšehradské napovídalo, že s odpadkovými koši to tady bude bída. A byla. Z domu číslo osmnáct sice krásně zněla tahací harmonika, odpadkový koš však nenahradila. Redaktor tedy zahnul k Libušině ulici a pak parčíkem po modré značce dolů. Na dětském hřišti objevil koš, a vyhodil tam obal od tatranky. Pokračoval dál Tylovou ulicí. U domu číslo jedna se pokusil zbavit i plastové láhve. Vyhodit ji do popelnice, která patřila k tomuto domu.
„Haló, vy tady bydlíte? Pokud ne, tak tam nemáte co dávat. Tu popelnici si platíme my,“ rozčilovala se paní, která vyhlédla z okna domu.

Papír nezvedla

Sokolovská ulice. Odpadkové koše jsou tam u každé autobusové zastávky nebo u kruhových objezdů. Ale i když jich je tam relativně dost, právě tento zrekonstruovaný bulvár patří k těm, kde na chodníku moknou igelitové sáčky víc než jinde.
Redaktor Sedmičky přitom narazil na jednu z příčin. Asi čtyřicetiletá žena v šedém kostýmu strkala do koše obal od nanuku. Bohužel špatně. Papír z otvoru vypadl, a i když jej žena zpozorovala, na chodník se pro něj už neohnula. Sebral ho redaktor.

Víc lidí, víc košů

Test Sedmičky prokázal, že čím dál od lázeňského území, tím hůř se tam chodec zbaví odpadků. Zatímco například na ulici T. G. Masaryka v obchodně-správním centru jsou odpadkové koše všude, v okrajových částech města už to neplatí. „Jejich rozmístění odpovídá pohybu osob. V lázeňském a obchodně-správním centru je vždy nějaký koš na dohled, tedy ve vzdálenostech asi dvacet až padesát metrů. Podle toho, zda na pěší zóně, v parku nebo ve vedlejší uličce,“ vysvětluje mluvčí karlovarského magistrátu Jan Kopál.
Redaktor, který se potřeboval zbavit obalů od svačin mimo centrum, nicméně brzy vytušil systém v rozmístění košů. Vyčkávaly u každé autobusové zastávky, u dětských hřišť, v parcích nebo u některých veřejných budov. „Další umísťujeme podle požadavků lidí, ale samozřejmě je nemůžeme dát kamkoliv. Koš musí být mimo jiné na dobře viditelném a přístupném místě,“ dodal mluvčí.
Ve středu si redaktor také všiml, že zatímco koše v Rybářích nebo v Drahovicích přetékaly, v centru ve stejnou dobu nikoliv. „Firma tady vyváží koše každý den. V rezidenčních čtvrtích jako jsou Tuhnice, Drahovice, Rybáře nebo Stará Role je vyvážíme dvakrát týdně a v okrajových částech jen jednou,“ říká Kopál.

Miliony do čistoty

Udržování čistoty v lázeňském městě je drahá sranda. Za to, aby ulice byly bez odpadků, platí magistrát téměř devětatřicet milionů korun ročně. Pětadvacet milionů stojí svoz tuhého komunálního odpadu z popelnic, přes dva miliony sběr nebezpečného odpadu, dva a půl milionu likvidace černých skládek a více než čtyři miliony sběr separovaného odpadu. Dalších zhruba dva a půl milionu korun platí město společnosti Marius Pedersen za svoz odpadu z odpadkových košů. „Na poplatcích za sběr a svoz komunálního odpadu jsme přitom vloni vybrali 35,2 milionu korun,“ upozorňuje mluvčí na fakt, že peníze vybrané od lidí nestačí.
Cena za čisté ulice ovšem dál roste, a to pokud ulicemi táhnou vandalové. Ti si každý rok vyšlápnou na více než stovku košů. „Často se alkoholem posilnění hrdinové vydají na noční cestu domů a lidé ze svozové společnosti pak ráno na ulici najdou třeba deset prokopnutých či uražených košů. Nebo jsou vyhozené do řeky,“ popisuje Kopál s tím, že jeden nový koš stojí asi dvanáct set korun. Jiné zase shoří od nedopalků cigaret, některé se rozškvaří po úmyslném zapálení. „Prosadit se v souboji s tak silným a nebezpečným protivníkem, jakým odpadkový koš bezesporu je, hodně vypovídá o mentálních schopnostech dotyčného člověka,“ uzavírá Kopál.