Co s nalezeným pokladem
Sen o nalezení pokladu má snad každý z nás. Určitě byste hned věděli, co s rychle a snadno nabytým jměním udělat. Někdo by splatil barák, jiný by si koupil nové auto… Nejednou se mi stalo, že jsem na zahradě kopal nějakou jámu a pokaždé, když jsem narazil na nějaký odpor, pomyslel jsem na bájný poklad, který by ze mě udělal boháče.
Jenže ono to samozřejmě není tak jednoduché. Když už by se vám podařilo nějaký ten poklad najít, je vaší povinností odevzdat jej státu. A doufat, že alespoň dostanete nálezné, což většinou dostanete – byť je to zlomek jeho ceny. Pokud se vydáte ilegální cestou a poklad zatajíte, bude zřejmě velmi obtížné jej zpeněžit. Navíc tím riskujete trestní stíhání.
Poklady se nehledají vůbec snadno. Spíš je to otázkou náhody. Stejně tak jako v případě tří dělníků, kteří před třemi roky objevili stříbrný poklad v Praze na Smíchově, kde prováděli rekonstrukci domu. Za bouranou zdí našli bedýnky plné stříbrných předmětů. Poklad ihned nahlásili a od pražského magistrátu dostali odměnu 200 tisíc korun pro každého. Hodnota pokladu byla více než šest milionů korun. Přitom Praha vůbec nemá povinnost žádné nálezné vyplácet. To zrovna moc nemotivuje. Navíc odměna byla dělníkům přiznána až minulý týden, tedy po třech letech.
Podle dostupných informací se v tomto případě jednalo o výjimečný poklad. Větší dosud nebyl na území Prahy nalezen. Fascinující na tom pro mě je, že ti poctiví nálezci byli cizinci, zřejmě Ukrajinci. Od těch bych takové jednání čekal minimálně.
Téměř půltunový poklad si ostatně budete moci prohlédnout. Praha jej hodlá vystavit v Muzeu hlavního města Prahy.
