Co usíná vedle v bytě? Krajta, mýval i opičák, který má rád pivo
Psy a kočky z pomyslného trůnu nejoblíbenějších domácích mazlíčků hned tak něco nesesadí. Lidé si však stále častěji pořizují i méně obvyklá zvířata. V olomouckých bytech se to už hemží kajmany, hady, sklípkany, mývaly i opicemi.
Kováři Karlu Nováčkovi z městské části Nový Svět třeba dělá společnost opičák Monty. Kočkodana zeleného získal před dvanácti lety, když jel k jednomu chovateli pro kajmana. Místo zeleného plaza s ostrými zuby se vrátil s opicí. „Protože už měl tři roky a je to samec, úplně ochočit se nedal. Ode mě se nechá poškrábat i pohladit na břiše, ale když přijde někdo cizí, žárlí,“ popisuje jeho zvyky Nováček.
Olomoucký kovář zná dokonale mimiku svého zvířete. „Jakmile vycení zuby, směje se. Pokud je naštvaný, zvedne obočí,“ vysvětluje majitel opičáka. Vzácný primát se především rád předvádí. Když někdo přijde na návštěvu, začne v kleci dovádět. A když se hosté vzdálí, musí na sebe upozornit. Třeba tím, že dělá přemety.
V jídle je Monty poměrně vybíravý a než začne žrát, všechno důkladně očichá. Má rád maso i jogurty. „Nejradši pije pivo desítku,“ dodává s úsměvem Nováček. Opičák Monty není jediné exotické zvíře, které už Olomoučan u kovářských výhní odchoval. Kromě suchozemských želv u něj nějaký čas bydlel i kajman nebo krajta.
Mývalové Pišta s Fištou
Živo je také na zahradě u domu Pavla Vidláře v Krakořicích u Olomouce. Kromě tří psů a slepic na ní žijí i dva nosáli a mývali. Tříměsíční mláďata medvídků tam našla útočiště pár týdnů po narození. „Dostal jsem se k nim přes inzerát na internetu. Nabízel je kluk, který je našel v lese. Samice asi utekla a někdo ji zastřelil,“ vypráví Vidlář, jak k medvíďatům Pištovi a Fištovi přišel.
Malí mývalové svému jménu nedělají ostudu. Jsou čistotní a dokonce se dají ochočit. „Můžu je pohladit, pustím je z klece ven a proběhnou se po zahradě. Dokonce jsem znal paní, která měla mývala v paneláku a chodila s ním na vodítku na procházku,“ tvrdí Vidlář.
Podle něj jsou to nenáročná zvířata, mláďata ale potřebují víc péče a vyžadují častější krmení. „Také jsou aktivní hlavně večer a nad ránem, kdy chce člověk spát. Jsou to všežravci, ale nejraději mají masitou stravu. Dávám jim i vajíčka a konzervy pro psy,“ říká chovatel, který by chov mývalů rád rozšířil.
Dva nosálové podle Vidláře tak vybíraví nejsou, klidně si dají řepu nebo jablko. Protože jsou ale citlivější na chlad, musí na zimu do domu.
Strašidelní miláčci
Spousta Olomoučanů nedá dopustit na zvířata, která jsou pro řadu lidí noční můrou. Život a chování sklípkanů učarovalo třeba Jaroslavu, který si nepřál uvést příjmení. Sklípkany chová v domku, v bytě by u sousedů neuspěl.
„Hodně sklípkanů hlavně z oblasti Asie a Afriky je velice agresivních a poměrně jedovatých. S nimi je nutné jednat opravdu klidně. Při sebemenším vyrušení je pavouk připravený kousnout. A protože mají velice silná kusadla, není pro ně problém prokousnout i tvrdou kůži. Hodně lidí si ale pořizuje sklípkana, aby si ho mohli brát na ruku a chlubit se s ním,“ vysvětluje chovatel.
Jiné domácí mazlíčky má zase Milan Kořínek. V dětství obdivoval hlavně ptáky, ale dnes jsou jeho favoriti hadi.„Prvního hada jsem vyženil, moje paní měla hroznýšovce duhového,“ vypráví Kořínek. K samci zanedlouho přibyla samice a v bytě později žilo až pětadvacet hadů.
„Hada si nepořizujete na mazlení, ale na chov. Je to zvláštní zvíře se zajímavými životními návyky,“ vysvětluje svoji zálibu další z chovatelů, třicetiletý Petr Haberland. Ten svou sbírku tří sklípkanů doplnil krajtou královskou. I s ní se jeho partnerka smířila. „Je to sice škrtič, ale pro člověka není nebezpečný,“ poznamenává Haberland.
Přestože by terária měla být dobře zabezpečná, útěkům zvířat se úplně zabránit nedá. „Může se to stát každému. I mně se jednou krajta dostala z terária a chytil jsem ji po dvou týdnech. Byla schovaná pod skříní,“ říká Haberland.
Stejně jako u plemen psů i u plazů existují módní vlny. Teď jsou podle chovatelů žádaní varani, kajmani a větší hadi. „Hodně lidí s nimi chce machrovat. Pak ale zjistí, že to není sranda. V popelnici pak najdete krajty, hroznýše nebo velké želvy nádherné,“ zlobí se Kořínek.
Ani papoušky si lidé podle odborníků nemají pořizovat jen proto, aby se předvedli před okolím. „Jsou to velmi inteligentní tvorové, když se jim člověk nevěnuje, trpí sebepoškozováním a koušou. Jejich inteligence je srovnatelná s tříletým dítětem.
Člověka potřebují, nestačí jen nasypat jim krmení,“ vysvětluje Jan Sojka, který má doma voliéry s velkými druhy papoušků ara, kakadu a amazoňany. Pestrobarevní ptáci se mohou naučit mluvit, poznávají blízké osoby, rozeznají barvy a geometrické tvary.
