V zájmu o noční oblohu jej na gymnáziu už jen utvrdil latiník a řečtinář Václav Kadeřávek, kterého po komunistickém převratu donutili učit astronomii. „Nebál se říct, co bylo v rozporu s ideologií,“ vzpomíná dnes jedenasedmdesátiletý Josef Zahrádka.
První dalekohled si koupil až na vojně. Stál ho víc než měsíční plat. Otázka, zda do té doby bádal jen teoreticky, ho rozzlobí. „Copak měl Tycho Brahe dalekohled?“ ptá se rozčileně Zahrádka.
Vojáci jej v roce 1961 nepustili ven na zatmění Slunce. Další si v srpnu 1999 ujít nenechal. Vyrazil za ním do Rakouska.
„Nečekal jsem, že bude úplná tma a lidé budou vypadat jako mrtvoly,“ říká o silném zážitku Zahrádka.
Vystudoval tři vysoké školy. Učil matematiku, fyziku, brannou výchovu, později výpočetní techniku. Stýkal se s astronomy Zdeňkem Kopalem či Jiřím Grygarem. A vedl astronomické kroužky. Když vznikla v Boleslavi hvězdárna, svěřili mu její vedení.
„Chodil jsem a nadával, který blbec staví hvězdárnu na severním konci města,“ vzpomíná Zahrádka.
Jeho dcera odešla do Anglie. „Co tam ve hvězdárnách mají jako hledáček, máme my často jako hlavní dalekohled,“ porovnává Zahrádka. K objevům z Boleslavi je skeptický. Leccos se mu ale s žáky podařilo potvrdit. Třeba zakřivení Země změřili na Máchově jezeře.
„Copak měl Tycho Brahe dalekohled?“
Hvězdy pozoroval bývalý šéf boleslavské hvězdárny jako dítě s tatínkem.
