Criminal dodá mistru světa větší páru
Přerov l Když i na ulici před přerovskou posilovnou MK Fitness zní hudba rockové skupiny Krucipüsk, kolemjdoucí už mohou tušit, že uvnitř nemají sraz příznivci baletu. Je neděle 6. března a pětice místních silových trojbojařů má generálku na mistrovství republiky. Na 2. dubna musejí kvůli trutnovskému šampionátu co nejlépe natrénovat s těžkou činkou v rukách tři disciplíny – dřep, benčpres a mrtvý tah.
„Kluci ještě na trojboji nebyli, tak zkoušíme, jak to bude probíhat,“ říká uvolněně jednadvacetiletý Jiří Tkadlčík.
Je absolutním juniorským mistrem světa a zároveň držitelem republikového rekordu v mrtvém tahu, při němž uzvedl 315 kilogramů. Rekord má i v trojboji jako celku – ve všech třech disciplínách jednou postupně zvedl 705 kilogramů. Přitom sám váží jen pětadevadesát kilo.
Sálem plným posilovacích strojů znějí drsné songy. „Nejvíc mě při zvedání vyburcuje skladba Criminal,“ vypráví silák a společně s dalšími svalnatci jde na první disciplínu, kterou je dřep. Rozcvičování začíná na dvaceti kilogramech. To si zkouší i redaktorka Sedmičky. Zaujímá postoj pod tyčí obrovské činky, kterou si pokládá na záda a jde s ní do dřepu. Horší je to nahoru. Podpatky asi nejsou nejvhodnější.
Pak už nastupují zkušení borci. Pomocníci přihazují na obrovskou činku kotouče, a zvyšují tak zátěž. „Dřep! Odložit!“ velí kolegovi Tkadlčík, který celou generálku řídí.
S přibývajícími kilogramy si trojbojaři začínají mazat křídou trička na zádech, upínají si pásky kolem pasu a obinadly zpevňují kolena. Chůzí robotů pak přicházejí k činkám. „Bandáže jsou jako pružiny, víc uzvednou,“ vysvětluje mistr světa v juniorech. Po zátěži sto kilo odpadá první borec. Martin Kobliha končí po 230 kilogramech. Dál pokračuje už jen Tkadlčík. Pokouší se překonat své maximum v dřepu, 262 kilogramů. Ale nejde to.
Druhá disciplína, benčpres, vypadá na první pohled pohodově. Siláci si lehají na lavici pod činku, dva pomocníci jim ji podávají ze stojanu. „Počkáte na povel start, položíte činku na hrudník a počkáte na povel pres nebo benč,“ upřesňuje závodníkům Tkadlčík.
Zastavení činky na hrudníku je povinností na všech mistrovských soutěžích. Teprve po povelu mohou závodníci s činkou nahoru až do propnutých paží. A až pak, po dalším povelu „odložit“, si mohou oddechnout.
Tkadlčík má svůj rekord v benči 170 kilo. I ten se pokouší překonat a nechává si připravit dvousetkilovou činku. Obléká si na to speciální dres. „Tyto dresy mohou přidat k výkonu i osmdesát kilo, když je člověk šikovný. Dres zpevní tělo a je menší riziko zranění. V tomto dresu budu závodit poprvé,“ podotýká silák. Osobní rekord ale opět odolává.
Na mistrovství do Trutnova pojede kromě Tkadlčíka také Martin Kobliha, David Střelák a Jiří Matěj. Ten ale generálce kvůli zdravotním potížím jen přihlíží. Normální trénink vypadá podle něj úplně jinak. „Cvičíme se závažím a s činkami, stroje používáme minimálně. Trénujeme až čtyřikrát týdně a na jednom tréninku procvičujeme dvě partie,“ říká Matěj.
A Tkadlčík je zase v ráži. „Už se těším na mrtvý tah,“ hlásí mladík. Závodník stojí čelem k čince na zemi. Nohy může mít rozkročené na šíři ramen nebo víc, čemuž se říká sumo technika. „Činku v předklonu s rovnými zády bere oběma rukama, obvykle jedna dlaň směruje k tělu a druhá od těla. Zvedá činku podél holení a stehen až do úplného narovnání,“ vysvětluje Tkadlčík.
Činka je hrubá, a jak ji závodníci táhnou po těle, mají rozřezané holeně. „Aby nebyla vidět krev, jsou při soutěži předepsané podkolenky,“ dodává Tkadlčík, který ve všech disciplínách při generálce vyhrál. Druhým nejsilnějším byl Martin Kobliha. Dopadne stejně i mistrovství?
