V profesionálním divadle se pohybuje od devatenácti let a v poslední době se věnuje i filmovému dokumentu. Být však na něm, Gazdinu robu by si k divadelnímu ztvárnění nevybral. „Musel jsem si to přepsat k obrazu svému,“ dodává ke hře její režisér Břetislav Rychlík.
S jasnou převahou jste s představením zvítězil v anketě Sedmičky o kulturní událost roku 2009. Co na ocenění říkáte? Je to samozřejmě dojemné, ale žádná práce na světě nevzniká kvůli tomu, aby vítězila v anketách. Ona ta inscenace má v divadle trochu zvláštní postavení. Celostátně je kriticky vysoce hodnocená a ještě je hojně navštěvovaná. To by člověk asi měl v pokoře přijímat, protože obvykle se tomu tak neděje.
Vy jste přímo do představení zakomponoval živou folklorní muziku. To je docela neotřelé. Myslíte hudeckou kapelu Petra Mičky z Horňácka. Což je hudebně výjimečný region, odkud čerpal Janáček a řada skladatelů. Fakt je, že já jsem si tuhle složku v představení vždycky přál, a už když se tady dělala moje dramatizace Roku na vsi od Mrštíků, chtěl jsem na jevišti živou kapelu. Tehdy to nějak nešlo, tak jsem si to splnil až teď. Ono to dodává velkou citovost a emoce. V představení ale nemohla chybět scénická hudba Petra Hromádky a to prolínání s lidovou muzikou asi lidi zaujalo.
Jak jste se dostal ke Gazdině robě? Hrálo roli, že se děj odehrává ve vašem rodném kraji, na Slovácku? To možná také, ale mám teď takové klasické období, pořád po mně někdo chce, abych dělal moravskou klasiku, asi jako Baťa cvičky. Gazdina roba vznikla z popudu šéfa činohry Zdeňka Plachého. Já jsem naopak tuhle hru nikdy neměl rád. Nejsem schopný oblíbit si žádnou postavu. Nicméně drama a téma lásky a zrady je v tom díle uložené, tak jsem si s tím rok a půl hrál.
Jakou má Gazdina roba po roce budoucnost? Bohužel si nejsem úplně jistý. Ale hlavní představitelka Eva Novotná je nominovaná v hlavní roli na cenu Alfreda Radoka, a to je vyšší ocenění než Thalie. A teď se uvažuje o tom, že město vyšle představení do Texasu, kde žije půl druhého milionu českých přistěhovalců.
