Ačkoliv to v pátek vypadalo na déšť, rozhodl jsem se, že do Chlebovic, kde startuje běh na Kubánkov, pojedu na kole. Na startu mě přivítalo dalších pětadevadesát běžců. Čekalo nás celkem čtrnáct kilometrů. Šest nahoru, a osm z kopce.
„Byl jsem se podívat na trať. Je perfektně uježděná. Mnohem lepší než loni,“ informuje mě po příjezdu do Chlebovic hlavní organizátor závodu Bohumír Najdek.
Rozcvičuji se na fotbalovém hřišti. Volně vyklusávám a hlavně se pořádně protahuju. To je nesmírně důležité. Deset minut před startem se šedesátka závodníků přemisťuje na start.
„Hlavně začni zvolna. Ať to nepřepálíš. A užij si to,“ radí mi Najdek. Jeho slova si beru k
srdci. Po výstřelu ze startovací pistole drtivá většina běžců zapíná stopky či sporttestery. Tohle neřeším a od začátku nasazuji takové tempo, které jsem schopný dlouho vydržet.
Už v prvním prudším stoupání, které přichází asi po kilometru, cítím, že jsem na tom mnohem líp než loni, kdy jsem se vyloženě trápil. Sice běžím osamocený, ale nijak mi to nevadí. Snažím se soustředit
pouze na svůj výkon a říkám si, že se nesmím nechat strhnout rychlejšími běžci.
Před poslední a nejtěžší pasáží před obrátkou na vrcholu Kubánkova ještě stíhám povzbudit kamaráda Jana Zemaníka, který už utíká zpátky dolů. Do zhruba kilometrového, extrémního stoupání vybíhám
s představou, že si pomáhám trekingovými holemi. Po jeho zdolání mám na obrátce jediný problém. Upadne mi kelímek s pitím, který mi podává jeden z pořadatelů. Proto se musím kousek vrátit, abych si
vzal druhý. Hned po občerstvení pádím zpátky dolů.
Výhra jen v tombole
Na zpáteční cestě se to nebojím pustit. Dávám hlavně pozor, abych někde špatně nedošlápl. Zranění v podobě vymknutého kotníku by byl definitivní konec. Když vidím, kolik závodníku se ještě drápe
nahoru a někteří skutečně jdou a ne běží, mrazí mě. V ten okamžik si říkám, je to super. Nejsem tu jen do počtu. Cestou dolů mě sice tři nebo čtyři běžci předbíhají. Tomu poslednímu to ale v závěrečném kilometru na asfaltu stíhám vrátit.
V posledních zatáčkách cítím, že ještě můžu zrychlit. Poslední metry dobíhám naplno. Nic nevypouštím. Do cíle dobíhám jako dvaadvacátý v čase 1:02,11 vteřin. A hned do sebe leju dva kelímky teplého čaje.
Při vyhlášení vítězů panuje uvolněná, přátelská atmosféra. Spousta běžců se mezi sebou zná. I když jsem s výkonem spokojený, na žádný z pohárů pro nejlepší běžce to samozřejmě není. Snad poprvé v životě vyhrávám v tombole. Láhev bílého vína.
Jsem unavený, ale spokojený. Od loňska jsem se zlepšil. Už se těším na Beskydskou Sedmičku a Hornickou desítku.
