Je srpen 1836. Pětadvacetiletý absolvent právnické fakulty Karel Hynek Mácha míří do litoměřické Dlouhé ulice 175, kde hodlá zahájit právnickou praxi u advokáta Josefa Filipa Durase. Pražský rodák Mácha se stěhuje do Litoměřic, aby se ukryl.
Čeká nemanželské dítě s Lori, herečkou Eleonorou Šomkovou. Termín svatby už je určený. Kdo by pomyslel, že 8. listopadu bude Lori místo láskyplného ano říkat poslední sbohem. Do šestadvaceti let Máchovi zbývalo osm dní. Syn Ludvík přežil svého otce o osm měsíců.
Paradoxně se v roce, kdy si připomínáme dvě stě let od narození nejznámějšího a nejslavnějšího českého básníka, vydáváme na místo, kde doputoval. „V domě s bílou fasádou, který vyčnívá, Karel Hynek Mácha pracoval jako právní asistent u advokáta Durase,“ ukazuje na dům zhruba uprostřed Dlouhé ulice Karel Husák z Oblastního vlastivědného muzea v Litoměřicích, náš průvodce po místech bezprostředně spojených s básníkem.
„Nalevo od křižovatky stály stodoly, které Mácha pomáhal hasit a za křižovatkou zájezdní hostinec Kocanda, kam chodil na jídlo, když měl peníze,“ zmiňuje Husák místa, o jejichž spojitosti s Máchou málokdo ví.
Do Litoměřic Mácha přišel pěšky z Prahy 17. září 1936 se třemi dvacetníky v kapse. Práci měl zajištěnou, bydlení v domě Na Vikárce také.
Procházíme kolem divadla, které je jedním z nejstarších městských divadel v Čechách a po Máchovi se jmenuje od roku 1945. Poblíž divadla, u Máchových schodů, se hrdě tyčí socha básníka od Václava Blažka. Vytvořil ji ke stému výročí úmrtí zakladatele a prvního představitele moderní české poezie.
„Máchovy schody postavili padesát let po Máchově smrti,“ doplňuje průvodce Karel Husák. Odsud už je vidět dům Na Vikárce z roku 1806, ve kterém Mácha bydlel. „Vikárka v Máchově ulici je nejstarší funkční vinárna v Litoměřicích,“ říká Karel Husák a líčí, jak asi původní dům vypadal.
Uprostřed dvorku byla studna, dnešní vstup do vinárny byl patrně vstupem do domu a po schodech, které vedou ke světničce, Mácha také nikdy nestoupal, protože tu v roce 1836 ještě nebyly. Pozdější přístavbu majitelé dokončili až v roce 1880.
Máchova světnička. Tak tady skončil život mladého muže, který měl tolik plánů. Jaký asi byl autor Máje? Romantik, snílek, bouřlivec, žárlivec, tulák, básník, malíř, herec, extravagantní introvert, filozof, právník… Světnička, respektive dvě místnůstky, umožní seznámit se v retrospektivě s pestrým, avšak krátkým životem Máchy.
„Jediné, co po Máchovi zbylo, je výhled. Tehdy tu žádné domy nestály, byla tu vinice, která vedla až k Labi,“ otevírá Karel Husák okno, z něhož Mácha viděl Házmburk, který tolik obdivoval a pojmenoval jej pro sebe Hanžburek, památný Říp, zříceninu Košťálov a čedičový vrch Radobýl. Právě tam se 23. října už s podlomených zdravím naposledy ve svém životě vydal, aby na vrcholu upravil báseň Cesta z Čech.
„Veškerý nábytek byl Lori, vše, co tu vidíte, jsou repliky, včetně pláště. Originál mladší bratr Máchy Michal zpeněžil. Stejně tak po smrti Máchy nábytek prodali, z utržených peněz pak Lori žila,“ říká Karel Husák.
Z Prahy do Litoměřic
Proč se vůbec chtěl usadit v Litoměřicích? „Chtěl se osamostatnit. Litoměřice byly blízko Prahy, se kterou by neztratil kontakt, byl zdatný chodec. Rodiče Lori ho neměli rádi a ani jeho matka nebyla příliš nakloněna sňatku s Lori,“ odpovídá Karel Husák.
Krátce po přestěhování do Litoměřic Mácha dostal dopis, že malý Ludvík onemocněl. V noci z 15. na 16. října proto běžel do Prahy, kde řádila epidemie cholery. „Tam se možná nakazil, po návratu musel poprvé zůstat na lůžku,“ spekuluje průvodce.
Pár dní nato se vydal na Radobýl, odkud zahlédl požár stodol na předměstí Litoměřic, a běžel pomáhat hasit. S podvrtnutou nohou a celkově oslabený chodil dál do práce a chystal se na příjezd Lori, ale 4. listopadu se mu značně přitížilo. Ještě další den ráno se osobně omluvil v kanceláři, ale byl čím dál slabší a v noci zemřel.
Podle úmrtního listu zemřel na zápal plic, internetové zdroje ale uvádějí i další možné příčiny úmrtí, například tyfus, úplavici či dokonce syfilis.
Datum úmrtí Karla Hynka Máchy se liší. V literatuře i na hrobu na litoměřickém hřbitově je uvedený 6. listopad 1836 a na desce domu Na Vikárce ale 5. listopad. Karel Husák odlišná data vysvětluje tím, že Mácha zemřel v noci z 5. na 6. listopadu 1836.
Autor lyrickoepické básně Máj, která je považovná za základní dílo moderní české poezie a dočkala se uznání až po Máchově smrti, má hrob ve spodní části starého hřbitova u západní zdi. „Tělo zetlelo tady, kosti odvezli do Prahy,“ poukazuje na exhumaci ostatků v roce 1939 průvodce. Druhý pohřeb se konal po více než sto letech, 7. května 1939 na vyšehradském Slavíně.
V Máchově světničce vystavují fragment z rakve a sádrový odlitek Máchovy lebky. Dodnes se přesně neví, jak Karel Hynek Mácha vypadal. Slávy se dočkal až posmrtně. Pomůckou pro představu mohou být právě odlitek lebky, portrét bratra Michala, jenž se Karlovi velmi podobal, a nejpravděpodobnější portrét Máchy mezi všemi vyobrazenými podobami básníka na stěnách jeho litoměřického bydliště.
Mácha plánoval budoucnost v Litoměřicích. Prožil tu, zhruba, pouhých čtyřicet dní. I přes toto, na časové přímce zanedbatelné, období městu nikdo nikdy neodepře, že je „Máchovo“. Pětadvacetiletý mladík tu bude věčně. Dokazují to po něm pojmenované divadlo, schody, ulice, světnička, socha, knihovna i kino Máj.
