Po roce se vrátila Jiřina Ščučková k cyklistice. Jejím hlavním cílem je olympiáda kategorie masters v roce 2013. V Itálii si chce vyjet medaili. Loni pauzírovala, protože se věnovala dceři, která šla do první třídy. Na začátku letošní sezony proto neměla velké ambice. S postupem doby je však částečně přehodnotila.
„Něco se podařilo. Třeba jsem skončila třetí na mistrovství republiky amatérů v časovce. Mohlo to být i lepší. Chtěla jsem vyhrát Slezský pohár, ale skončila jsem druhá. Aspoň mám motivaci na příští rok,“ říká třiatřicetiletá závodnice Bike Team Kola Kaňkovský.
Svou přípravu staví s ohledem na svůj plánovaný vrchol. „Od třiceti let můžete mít licenci masters. Zároveň ale nesmíte být v kategorii elite. Obě mají vlastní prestižní závody,“ pokračuje Ščučková.
Ostrý test ji čeká příští rok, kdy je ve Žďáru nad Sázavou mistrovství Evropy, kde chce zaútočit na titul.
Usměvavá cyklistka se k závodění dostala v sedmé třídě. „Chodila jsem do školy ve Dlouhé Loučce, odkud pochází Jan Hruška. Bratr s ním začal jezdit a pořád mě lákal na závody. Zkusila jsem to a chytlo mě to,“ vrací se k začátkům své kariéry. Hrušku by mohla následovat ještě v něčem. Někdejší silničář se třikrát zúčastnil slavné Tour de France, vyhrál prolog a časovku na dalším velkém etapovém závodě Giro d´Italia. Pak ale přesedlal na horské kolo. „S oblibou jezdím na biku na podzim. V přírodě si psychicky odpočinu. Několik maratonů bych během roku ráda odjela, jenže přes hlavní část sezony silničních závodů není prostor. Navíc na biku je větší pravděpodobnost zranění. Zatím preferuji silnici,“ říká Ščučková, kterou naopak vůbec neláká cyklokros. „Mám problémy s koleny. Zima a běhání by mně neprospěly,“ vysvětluje.
Dcera má raději míče
Osmiletá dcera Ščučkové zatím nejde v máminých šlépějích. „Nechávám ji, ať se sama rozhoduje. S manželem hrávají tenis a volejbal. Teď si vybrala fotbal, tak chodí tam. Když bude chtít, tak jí ráda pomůžu, ale do ničeho ji netlačím. Cyklistika je strašná dřina, hlavně pro holky. Je těžké se prosadit. Vždyť u nás momentálně není žádný ženský tým,“ pokračuje Ščučková.
V obývacím pokoji má vystavenou řadu medailí. Při dotazu na nejcennější z nich bez váhání odpoví. „Tu medaili už mám hodně dlouho. V roce 1997 jsem jezdila s Ladou Kozlíkovou za vyškovský tým. Byl to můj první rok v ženách. V osmnácti jsem skončila třetí na mistrovství republiky v časovce,“ říká Ščučková.
Medaile a poháry získává stále, ale letitý úspěch řadí nadevše. „Tehdy byla větší konkurence. Byly u nás tři ženské týmy a závodnice měly zázemí a slušné podmínky,“ říká žena, která před lety startovala na prestižním etapovém závodě Tour de L´Aude, kde si vyzkoušela těžká alpská stoupání. „Nejsem žádná vrchařka a dost to bolelo,“ vzpomíná Ščučková.
Po krk ve vodě
Litovelská cyklistka si zpestřila konec sezony, když se zúčastnila závodu tříčlenných štafet Bobr Cup, kde odjela úsek na horském kole. S úsměvem vzpomíná především na brodění. „Tak mě to vtáhlo, že jsem nevnímala nic. Skočila jsem do vody a vůbec nepřemýšlela o tom, zda je studená a mám ji po krk. Hlavní bylo předat kolík co nejrychleji,“ dodává Ščučková.
