Bývalý špičkový deblista a nyní generální manažer BK Mladá Boleslav Cyril Suk s benáteckým badmintonistou Petrem Martincem v rozhovoru pro týdeník Sedmička vylučují, že by si tenis a badminton byly podobné.
Martinec: Cyrdo, kdy jsi začínal s tenisem? Suk: Bylo to ve čtyřech letech na dvorcích pražské Sparty, kde hráli i moji rodiče. Neměl jsem téměř jinou volbu. Už v kočárku jsem pobýval na kurtech, takže jsem si myslel, že jediným světem je tenis. S jinými dětmi jsem si tam tehdy začal pinkat s nějakou dřevěnou pálkou o zeď, později nám rodiče ukazovali, jak se má hrát a samovolně se to rozvinulo až do profesionální kariéry. Martinec: Já to měl podobné. Jako dítě jsem s tátou chodil na badmintonové tréninky. V šesti letech jsem dostal malou plastovou raketku a mastil jsem to za kurtem o zeď. Vznikl z toho koníček a v tehdejších složitých tréninkových podmínkách jsem se pokaždé těšil, kdy bude další trénink.
Martinec: Zkoušel jsi někdy badminton?
Suk: V dětských letech jsme badminton hráli na chalupě a děsně jsme se u toho vyřádili. Pak jsem to ale třicet let nehrál, a když jsem pracoval jako tenisový trenér na Spartě, udělal se v létě badmintonový kurt. Hokejista Roman Hamrlík mě nejdřív vyzval na tenisový zápas. To bylo v pohodě. A pak mi povídá: „Pojď, dáme si badminton a já tě vystřihnu.“ Říkal jsem si, že ho hraju velice slušně a je to o ničem, když se s ním musím ještě otravovat v badmintonu. Šli jsme tedy na něj, hrál jsem ho po třiceti letech a nebyl jsem schopný ho porazit. Všechny míčky mi slušně vracel, a i když to bylo třeba těsně, nevyhrál jsem nad ním. Byl jsem hrozně frustrovaný.
Martinec: Když se to řekne zjednodušeně, badminton je o zápěstí. Tenis je spíš hra celé ruky, a proto se badmintonistům nedoporučuje tenis jako doplňkový sport. Nevím, jak je to obráceně.
Suk: Taky bychom neměli hrát badminton.
Sedmička: Cestování po turnajích ale máte podobné, že?
Martinec: Badmintonové turnaje jsou po stránce programu stejné jako v tenise. Začíná se v úterý, finále je v neděli a přelétáváte z jednoho turnaje na druhý. Znáte letiště, halu a takhle je to pořád dokola. Když máte odehrát v jednom roce kolem dvaceti turnajů, není to sranda.
Suk: Člověk musí přes sezonu zvážit, které turnaje hrát nebude, aby se úplně neodvařil. Těžko můžu hrát jeden turnaj v Číně, druhý v Americe a pak hned letět do Evropy. Tohle udělám dvakrát a jsem na půl roku odrovnaný. Ale vzpomínám si na experty, kteří se hnali za tím, že získají body a vydělají peníze. Neměli trenéry, kteří by jim vysvětlili, že to takhle nejde.
Martinec: Takový Honza Fröhlich, naše bývalá benátecká jednička, se snažil objet sedmatřicet turnajů za rok. V úterý skončil třeba na Mauriciu a ve čtvrtek už hrál turnaj v Anglii. Samozřejmě tam pak prohrál s Rusem, který by ho za normálních okolností nikdy neporazil.
Suk: Já si pamatuji taky na rok, kdy jsem měl asi šestatřicet turnajů. Člověk žil jenom v hotelu a pořádně ani nevybaloval kufr.
Sedmička: Spojuje vás také manažerská práce.
Martinec: Nějak mi to ani nepřijde. Po smrti mého táty, když mi bylo osmnáct let, vedu klub v Benátkách. Nevydržím chvilku sedět. Okolí o mě říká, že jsem hodně aktivní. Badminton je v mém žebříčku hodnot vedle rodiny na druhém místě a dávám mu všechno. Je to složité, ale kdyby mě to nebavilo, nedělám to.
Suk: Manažerování zabírá dost času, ale hokej se mi jako sport strašně líbí. Ještě než jsem přišel do Mladé Boleslavi, chodil jsem na NHL v Tampě Bay, protože jsem často na Floridě. Zápasy jsem sledoval i na Spartě, protože jsem původem ze Stromovky.
