Nemáte náhodou lístek navíc? Tato otázka padla druhou dubnovou neděli odpoledne v hloučku lidí čekajících před jihlavským domem kultury mnohokrát. Na akci uvnitř bylo vyprodáno dva týdny dopředu a zájemci o ni zkoušeli na poslední chvíli své štěstí.
Lákadlem, které v kulturáku spolehlivě naplnilo velký divadelní sál, byla přednáška švýcarského spisovatele a odborníka na záhady Ericha von Dänikena.
Autor zhruba tří desítek knih včetně proslulé prvotiny Vzpomínky na budoucnost v úvodu dvouhodinové tlumočené přednášky hrdě označil sám sebe za fantastu. „Díky Bohu, že existují snílci. Bez fantazie by nebylo vědy. Stejně potřebná jsou pro ni ale fakta, pevné záchytné body,“ řekl Däniken.
Pak začal vyprávět o těžko vysvětlitelných archeologických nálezech a prokládal to odkazy na staré texty (indický epos Mahábhárata anebo starozákonní knihu proroka Ezechiela), které podle něj ukazují na návštěvy mimozemšťanů na úsvitu civilizací. V přednášce nebyl patrný logický plán, Däniken skákal od jednoho fenoménu ke druhému.
Promítání fotografií občas vystřídaly počítačové animace s mimozemskými koráby. I pro největšího skeptika k Dänikenovým teoriím pak byly zajímavé záběry pořízené pomocí robota v uzounké šachtě uvnitř Cheopsovy pyramidy. „Technická stránka se mi líbila. I když dnes by to celé šlo udělat ještě moderněji,“ míní Petr Hruban, který na jihlavskou přednášku přijel z Brna, ačkoliv spisovatel dorazil do Jihlavy právě odtamtud. „V Brně to bylo zaměřené hlavně na Egypt. Jel jsem raději na druhou přednášku o nevyřešených záhadách, protože je pestřejší,“ doplnil Hruban po skončení akce.
Učitelé z vesmíru?
„Všechno se začalo nesmírně chvět. Zděšená zvířata se rozprchla do všech směrů. Lidé v jeskyních se objímali, někteří si tiskli dlaně na uši. Z nebeské lodi vyrazil mohutný ohnivý chvost. Menší stromy to vyrvalo ze země i s kořeny. Pak se loď vznesla nad paseku, byla malá jako stříbrně se lesknoucí had, potom jako vajíčko a nakonec zmizela lidem z očí.“
Těmito slovy Däniken popisuje v knize Odkaz boha Kukulkana start lodi, v níž podle jeho představ návštěvníci z vesmíru přistáli u osady prvních Mayů a předali jim znalosti i technologie. Důkazem mu je třeba reliéfní deska nalezená pod chrámem v Palenque v dnešním Mexiku, na níž spatřuje astronauta, jak sedí v přistávacím modulu a ovládá moderně vypadající přístroje. „Vědci mi vyčítají, že se na reliéf dívám špatně, že má být orientovaný na výšku, a zobrazená postava tedy leží,“ komentoval Däniken fotku reliéfu, ale i pro tuto variantu měl přichystané vysvětlení.
Spisovateli se povedlo obecenstvo párkrát rozesmát vtipem. Úsměvně v záporném smyslu slova naopak působila jeho konspirační teorie o tom, že egyptská vláda tají nové nálezy neegyptských nápisů ve Velké pyramidě v Gíze, aby nepoškodila národní hrdost obyvatel.
V průběhu přednášky Däniken několikrát zmínil „své přátele“ z řad konzervativních vědců. Příliš korektně a přátelsky se k nim ale nechová, když se vysmívá jejich interpretacím a tvrdí, že třeba na zmíněném reliéfu z Palenque každý nezaslepený člověk musí vidět astronauta. Přesnější tvrzení je, že ho tam vidí ten, kdo jej vidět chce. Sám bez jakéhokoliv vysvětlení operuje třeba s pojmem biblické potopy světa, jako by šlo o něco samozřejmého.
Neobjasněné záhady
Práci archeologů přitom Däniken směle využívá (nové nálezy, záběry pořízené robotem v pyramidě), jejich objevům ale přisuzuje svůj vlastní význam.
Skutečností však zůstává, že mnohé záhady starých civilizací nejsou a snad nikdy nebudou spolehlivě vysvětlené. Dokud to tak zůstane, budou mít své příznivce a místo na slunci zajištěné i alternativní odvážné teorie.
Kdo je Erich von Däniken
Däniken pochází z rodiny majitele textilní továrny.
Sám se stal manažerem. Soukromě se zajímal o náboženství, historii i přírodní vědy.
První knihu Vzpomínky na budoucnost vydal v roce 1968.
Autor píše jak ve stylu literatury faktu, tak formou beletrie.
