Když si pálenka z jablek poleží rok v dubovém sudu, stane se z ní vynikající calvados. Slivovice zase chutná nejlépe, když se v kvasu nechá trochu pecek. Voní pak po mandlích. Dobrou kořalku ale dostanete skoro z každého ovoce – třeba i z borůvek, ostružin nebo z černého bezu. Stačí ho zavézt do palírny. Na Pardubicku a Chrudimsku je jich hned několik.
„Když sezona začne, je to nápor. Loni jsme měli přes tisíc zákazníků. Auta před palírnou stála v dlouhé frontě. Jezdí sem lidé z okruhu čtyřiceti kilometrů. Když jsme v roce 1993 začínali, byla tady jedna palírna. Teď už jsme na okrese čtyři,“ říká Jaroslav Kutílek, majitel palírny ve Žlebských Chvalovicích na Chrudimsku.
Pálenka za hubičku
Nejčastěji lidé do palíren vozí švestky, hrušky, meruňky nebo jablka. Z pěti šesti metráků ovoce vznikne asi padesát litrů padesátiprocentní kořalky. Za litr zaplatíte kolem sto padesáti korun.
„Rodiče mají chalupu se zahradou nedaleko Ronova nad Doubravou. Dřív byla jablka ze zahrady na vyhození. Proč je tedy neodvézt do palírny,“ vysvětluje Jaromír Hladík.
Ještě lepší než jablkovice je podle Jaroslava Kutílka hruškovice. „Už jsme pálili ledacos, ale nejlepší je hruškovice Muškatelka, s kterou jsme vyhráli spoustu soutěží a výstav,” doporučuje Kutílek. Muškatelku si z jeho palírny mohou lidé odvézt hned. Na pálenku z vlastního ovoce si ale musejí počkat několik měsíců. Čisté, zralé a zdravé ovoce se nejdříve nechá zkvasit. „Švestky pálíme až na Vánoce. Nejdřív začínáme brát rané hrušky. Pak bereme v září jablka, a ta pálíme až na jaře,“ vysvětluje majitel palírny.
Černých palíren ubývá
Řada lidí si ovoce pálí sama na domácích destilačních přístrojích. Pálenka je sice vyjde výrazně levněji, ale na druhou stranu jim hrozí vysoké pokuty.
„Prozrazení se nebojím, všichni na vesnici to vědí a drží se mnou basu. Něco si nechávám, něco prodám,“ svěřuje se muž, který si z pochopitelných důvodů nepřál uvést jméno.
Lidí, kteří pálí kořalku načerno, ubývá. „Přesto jich je stále dost. Jenže pálit doma je časově náročné. Navíc se ti lidé musí bát, aby jim na to někdo nepřišel,“ říká Kutílek.
A jak se má správně kořalka pít? „Hlavně ji nedávat do mrazáku. Podle mě je to barbarství. Destilát se musí pít v pokojové teplotě. Pokud vám nechutná nevychlazený, nemá cenu si ho dávat. Je to jako u whisky. Pak vynikne aroma a chutě. My děláme zásadně padesátiprocentní destilát. Silnější vám akorát spálí chuťové pohárky,“ dodává majitel palírny na Chrudimsku.
