Dával góly, teď se trefuje do jamek

Za góly na ledě mu tleskali ve Strakonicích, Písku, Rosicích, Olomouci i Brně. Před dvěma lety vyměnil Martin Malkus hokejku a puk za hůl a golfový míček.

Osmadvacet let přezouval boty za brusle. Jako druholigový a prvoligový hráč zažil hokejovou slávu i nezdar, někdy měl chuť se vším praštit. Martin Malkus, kterým pokračuje seriál Generace 77, má skvělou rodinu, dobrou práci a golf. „Úspěch spočívá v tom být v pravou chvíli na pravém místě. Dám příklad. Když jsem odcházel z Písku, protože se mi v té době nedařilo, dostal jsem radu od bývalého hráče Romana Žáka: Oslov klub, proti kterému jsi hrál dobře, aby tě měli zarytého v paměti,“ vzpomíná.
Tak zavolal do Rosic, proti kterým dal dva góly, a oni řekli: Berem tě. „Člověk ale musí jít úspěchu naproti. Kdo čeká, že něco přijde samo, nedočká se. Je třeba makat, trénovat, vyhledávat možnosti, jít tam, kde je šance hodně hrát. I za cenu, že jde do neznáma,“ poznamenává.

Trenér ho láká zpátky

Za sportovní úspěch nepovažuje kdovíjaké vítězné duely, ale jednu ze sezon ve Strakonicích. „Šli jsme do finále druhé ligy. Tehdy tam hrál Kotek, Kabele, Horák, Humeník. Podařilo se mi dát snad jednačtyřicet gólů v základní části a vyhrát kanadské bodování s několikanásobným náskokem před ostatními,“ říká.
Ve Strakonicích začínal a před třemi lety tam také končil. A i když teď žije v Mníšku pod Brdy, sleduje, jak se domácímu hokeji daří. Nezastírá, že ho člen výboru strakonického HC Roman Heimlich láká zpátky. „Dostat se do formy je otázka dvou měsíců. Stačí makat a člověk je v tom zpátky. To se nezapomíná. Ale nemám čas,“ lituje. Ten mu zabere reklama, prodej a obchod v internetové společnosti Centrum Holdings, kde vede tým lidí. O dvě až tři hodiny přijde cestou do práce a zbylý čas je pro rodinu.
Na období, kdy hrál hokej na Moravě, vzpomíná rozporuplně. Odejít z Písku, který ho koupil od Strakonic, až do Rosic, to byla změna a tu potřeboval. Byl pořád na ledě a dával góly. V polovině sezony ho ale první Rosice vyměnily do beznadějně posledního Šumperka.
„To byla degradace. Byl jsem vnitřně zdeptaný, měl jsem chuť s tím praštit. Štvalo mě to, ale řekl jsem si: Uvidíme, a dopadlo to skvěle. Nakonec jsme se vyhnuli i baráži. Udělali jsme šňůru asi patnácti zápasů bez prohry,“ líčí úspěch. Navíc na ně začali chodit diváci. Místo původních pěti set jich pravidelně dorazily čtyři tisíce. Na stařičkém stadionu byla úžasná atmosféra a lidé hráče milovali. To ale netrvalo dlouho.

Neměl ani na jídlo

Sezonu nato klub vytunelovali a hráči byli několik měsíců bez výplat. Malkus měl sotva na jídlo, natož na benzin. Chtěli ho v Mladé Boleslavi, ale vybral si Prostějov. „Mladá Boleslav byla finančně hodně zajímavá, ale spadl bych z první ligy do druhé, a tak jsem šel raději do Prostějova. S odstupem času je těžké posoudit, jestli jsem udělal dobře, protože teď hraje Boleslav extraligu,“ přemýšlí.
Vadí mu, že hokejista je nevolník. Patří svému klubu. „Každému mladému hráči říkám: Koukej si zajistit smlouvu na další působení. Abys měl ujednáno, za jakých podmínek tě pustí, jinak si s tebou můžou dělat, co chtějí,“ zdůrazňuje.
Za dvanáct let vystřídal téměř desítku klubů. Nejvíc na Moravě. V roce 2007 skončil a rok nato začal s golfem. Lákal ho, ale proti hokeji mu připadal nudný. „Hráči mi říkali, že jsem motorová myš. Bouchli do mě, spadl jsem na zem, zase vstal a šel dál. Takže jsem si říkal, že golf je neakční sport. Po prvním turnaji na Karlštejně jsem ale poznal, že je to úplně jinak. Odchodil jsem osmnáct jamek. Bylo horko a zjistil jsem, že mám na triku pruhy. Byly to slané pruhy od potu,“ vzpomíná.
Dnes ví, že golf je náročná hra, velmi těžká na koncentraci. Ale hokejista se ho učí rychleji, protože má švih a delší rány. Pak už se pouze musí naučit míček správně směrovat.
Jeho žebříček hodnot má jen čtyři stupínky. Na prvním místě je žena, dvě děti a nejbližší rodina. Ti mají přednost přede vším. Pak je zdraví a na třetí pozici práce. Aby byla dostatečně placená a bavila, protože v ní člověk tráví většinu života. Na čtvrté místo by dal sport. Je nutný kvůli vybití i načerpání energie. V golfu se chce ještě hodně zlepšit. Jako hokejista by mohl být aktivní ještě tak tři čtyři roky, jako golfista může hrát ještě spoustu let.

Od hokeje ke golfu

Martin Malkus začínal s hokejem v pěti letech. Ve čtrnácti přešel do sportovní třídy do Českých Budějovic.
Po maturitě na strakonické průmyslové škole začal hrát v HC ČZ Strakonice. Až do roku 2007 vystřídal několik klubů první i druhé ligy.
Kariéru začínal i končil ve Strakonicích. Od roku 2008 hraje golf.