Dějiny města psali Brňané také pivem
Staroslověnské slovo pivo znamená „nápoj nejobyčejnější a nejrozšířenější“. Jak už to však s těmi nejobvyklejšími věcmi bývá, někdy dokážou utvářet dějiny právě ony. Brno se sice proslavilo textilním a strojírenským průmyslem, kdyby se v něm ale ve středověku nezačalo ve velkém vyrábět i pivo, nejspíš by těžko dosáhlo svého rozmachu.
Pivo Brňané vařili od nepaměti. Poctivé ho ale začali připravovat brněnští sládci až v roce 1353. „Dostali tehdy předpis, z jakých minimálních dávek surovin smějí pivo vařit,“ upřesňuje ředitel Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského Karel Kosař.
Měšťané už dávno předtím vařili pivo z různých surovin v měšťanských domech, které měly právo várečné a mílové – nikdo jiný nesměl pivo vařit a čepovat míli od hradeb. „Vaření piva bývalo téměř černou magií a kvalita piva velmi kolísala. Sládci dopředu nevěděli, co uvaří. Začali proto říkat: Dej Bůh štěstí,“ vysvětluje Kosař.
První pivovar v Brně byl klášterní. „Klášter cisterciaček (v osmnáctém století připadl augustiniánům – pozn. red.) na Starém Brně založila Eliška Rejčka v 1323, o dva roky později stál pivovar,“ líčí historička Milena Flodrová. Středověké pivo chutnalo jinak, než dnes. „Bylo silnější, muselo totiž přečkat výkyvy teplot. Ještě silnější byl březňák, který sládci vařili na jaře. Piva byla kalnější a tmavší než dnes,“ přibližuje Kosař.
Zajímavostí je, že pivo bylo ve středověku zdravější než voda. „Hřbitovy bývaly ve středu města a spolu s jímkami otravovaly studny, ze kterých lidé pili. Milovníci piva, jehož výroba se neobejde bez převaření vody, měli jistotu, že je nečekají zdravotní potíže,“ připomíná historička Milena Flodrová. Některé později používané etikety dokonce lákaly třeba na „Zdravotní pivo karamelové“. I proto sládci patřili mezi ctěné řemeslníky podobně jako mlynáři.
Hlavním náměstím piva nebylo vždy jen to Mendlovo, u kterého stojí klášter i pivovar Starobrno. V Brně byl asi od roku 1504 kromě klášterního také městský pivovar ve Starobrněnské ulici. „Zachoval se z něj jen pivovarský dvůr, do kterého se dá vejít pod klenutím s městským znakem z nároží Šilingrova náměstí a Starobrněnské ulice,“ říká Kosař.
Přibližně do roku 1850, kdy zanikl, tvořilo pivovar pět budov a dvě sladovny. Roku 1798 tam nastoupil sládek František Ondřej Poupě. Díky němu se Brno zapsalo do dějin pivovarnictví. „Reformátor Poupě rozšířil výrobu a zvýšil kvalitu piva. Začal používat teploměr a pivní váhy, což byl předchůdce hustoměru. Předtím sládci měřili teplotu prstem. Poupě, který má bustu na rohu Starobrněnské ulice, napsal několik učebnic pro pivovarníky a založil v Brně první sladovnickou školu,“ popisuje Kosař.
Další pivovary na území dnešního Brna stály třeba také v Řečkovicích, Líšni, Jehnicích, Chrlicích nebo v Králově poli, na místě kulturního centra Starý pivovar.
Novodobý Starobrněnský pivovar začali v roce 1872 budovat Josef Mandel a Herrmann Hayek. „Už před první světovou válkou vařil starobrněnský pivovar světlé a černé pivo desítku, ležák jedenáctku, březňák desítku, světlé a černé čtrnáctku a dokonce pivo Porter dvacítku. Brňané tehdy pivo vyváželi do Polska, Uher a Rakouska,“ říká mluvčí Starobrna Kateřina Eliášová. Pivo z pivovaru, kdysi prodávali hospodští a obchodníci s vlastními etiketami. „Pivo si totiž stáčeli do vlastních lahví,“ dodává Kosař.
Brno bez piva? Poloviční
Pivo mělo v minulosti velký rozvoj města a okolí. „Vývoj technologií pivovarnictví pomohl rozvoji průmyslu potravinářského. Vaření piva podpořilo sklářský průmysl, který dodává pivní lahve, a samozřejmě zemědělce pěstující sladovnický ječmen. Brněnská firma Destila vydělává výrobou zařízení na vaření nebo filtrování piva,“ tvrdí Kosař.
Že by Brno bylo bez piva poloviční, si uvědomuje i vedení města. „Pivovar určitě patří k městským chloubám. Když se řekne Starobrno, i člověk, který nepije pivo, ví, že je řeč o zlatavém moku z Brna. Pivo je bytostně spjaté s městem i jeho obyvateli a značka Starobrno dělá výbornou propagaci městu,“ uzavírá mluvčí magistrátu Pavel Žára.
