Dělat domy navěky je česká zarputilost
V posledních letech vzbudil svérázný energický muž pozornost především originálními dřevěnými stavbami, jež se vymykají českým poměrům.
Asi nejznámějšími jsou nová Česká poštovna na Sněžce nebo věž Bára II v Chrudimi. Na jihu Čech už stojí dvě jeho díla: lesovna v Písku a letní dům zvaný Hráň ve Stálkově u Slavonic. Teď se podílí na přeměně statku Divadla Continuo v Malovicích u Netolic. „Architektura je zápas s nekonečnem,“ říká šestašedesátiletý Martin Rajniš.
K čemu slouží kostka z prken na Budějovickém náměstí? Už jsem slyšela, že tam někdo chtěl prodávat párky v rohlíku.
Vlezte si dovnitř na půl hodiny a pochopíte. Je to zenová kostka, kde člověk může popřemýšlet o světě a podívat se na náměstí jinýma očima. Tedy pokud je schopný se chvilku zastavit a zklidnit.
Jak vidíte město vy? Obstojí okem architekta?
Když jsem na náměstí a koukám se kolem sebe, tak jsem vrcholně spokojený. Když jsem za řekou a dívám se na ty paneláky, tak je to na panzerfaust a rozstřílet to.
Paneláky vás vytáčejí nejvíc? Nebo spíš takzvané podnikatelské baroko?
Je naprosto evidentní, že paneláky přispěly k mentální retardaci tohoto národa. Vlivy toho, kde vyrůstáte, jsou obrovské. Stavba působí pomalu, ale neustále. Kdyby paneláky samy od sebe padaly po dvaceti letech, udělaly by tím obrovskou službu. Ovšem nejhorší je, když člověk z paneláku zbohatne a rozhodne se postavit si ten šmoulí domeček, jaké teď vyrůstají v krajině a zamořují ji jako nevyléčitelný syfilis.
Co říkáte návrhu Jana Kaplického, který pro Budějovice vymyslel koncertní síň ve tvaru rejnoka?
Pokud bych rejdil ve vodách mého kamaráda Honzy Kaplického, tak bych se spíš staral o jeho krásnou ženu než o jeho projekty. Projevil neuvěřitelně dobrý vkus a ten rejnok je podobně pěkný. Je to velmi uměřená a v oboru skoro až konzervativní stavba. Ale vzhledem k tomu, jaké si lidé stavějí baráčky, je pro ně přijmout rejnoka čin velké odvahy.
Poslední léta stavíte hlavně ze dřeva. Proč?
Podívejte se na mou ruku a na dřevo – zjistíte tolik podobností. Je náš přátelský materiál, vzniká podobnými procesy, jako rosteme my. Máme kořeny v přírodě, tak se k ní vraťme.
Jenomže jednou z nejčastějších výtek je, že vaše stavby z dřevěných prken nevydrží navěky.
Český národ má urputnou chuť po věčnosti. Jenomže když po internetu projde za jedenáct vteřin tolik informací jako za celé patnácté a šestnácté století, jste si opravdu tak jistí, co tu bude za sto let? Já ne. Dělat domy navěky, to je česká zarputilost.
Vaším nejnovějším úkolem na jihu Čech je Divadlo Continuo na Prachaticku. Po vzoru hesla Národ sobě si lidé dokonce mohou koupit prkno, které ponese jejich jméno. Co tomu říkáte?
Každý barák dělám na konkrétní místo, nesnáším domy bez souvislostí. Continuo si našlo nás a my jsme si našli Continuo. Cítíme, že si rozumíme. A já můžu všem, co se skládají na prkna, zaručit jednu věc: ani korunka nepřijde nazmar.
Jaké dřevo používáte a co vydrží?
Osvědčil se mi vysokohorský modřín. Životnost závisí na tom, jak se o něj kdo stará – pokud dobře, může vydržet kolem osmdesáti let. Já žiju v chalupě z roku 1820, která je dělaná z měkkého dřeva. Plášť má starý sto dvacet let a dosud je celkem v pohodě. Nevidím příčinu se znepokojovat.
