Den se záchranáři. Když rozhodují vteřiny | E15.cz

Den se záchranáři. Když rozhodují vteřiny

Karvinští záchranáři musí být stále ve střehu. Při jejich práci jde o minuty. Redaktorka Sedmičky s nimi prožila jednu směnu.

Dvanáct hodin a čtyři minuty. Klid při vaření společného oběda naruší zvuk telefonu a je jasné, že jídlo musí počkat. Karvinští záchranáři během pár vteřin mizí po schodech dolů do garáží. Posádka v čele s lékařem Martinem Pawlasem míří k nehodě autobusu a náklaďáku v Suché. Co je na místě čeká, se dozvídají až během jízdy. „Jsme pořád ve spojení s dispečerkou, která hlásí podrobnosti o nehodě. Prý je na místě pět lehce raněných. Sanitku vyslali i z Havířova,“ popisuje vedoucí lékař karvinské záchranky Martin Pawlas. Do havířovské nemocnice nakonec odvážejí jen muže a ženu, oba s límci pro zajištění krční páteře. „Autobus stál na zastávce a najednou poskočil o několik metrů dopředu,“ popisuje raněná. Za pár minut už míří lékař záchranář a řidič směrem ke Karviné. Na základnu ale nedojedou. Někdo opět potřebuje jejich pomoc.
V budově záchranky panuje i přes všudypřítomné napětí dobrá nálada. Když ale u stolu v kuchyni sedí všichni spolu a vykládají o některých zbytečných výjezdech, člověk jen kroutí hlavou. „Někteří lidé si z nás dělají taxi. Přesně ví, co do telefonu dispečerce říct, abychom museli vyjet. Třeba jednou jsme dovezli pacientku na urgentní příjem, ta ale v zápětí z čekárny utekla,“ popisuje Pawlas. V průměru mají v Karviné 550 výjezdů za měsíc. Součástí vybavení sanitky je i porodní kufr. „Rodíme i v záchrance, ale hlavně v domácnostech. Rodili jsme už i doma při svíčkách nebo potmě s baterkama v lese, kam se navíc nedostala ani sanitka, a tak jsme tam museli po svých,“ vzpomíná Pawlas. Kuriózní situace jim pak často způsobí opilci. Ti jsou schopni neuvěřitelných věcí. Jeden třeba vylezl na sloup vysokého napětí. Čtyři hodiny čekali záchranáři v mrazu, než vypnuli elektrický proud a dorazili horolezci. Mezitím rodina na muže neustále naléhala a ptala se, proč nepracují.
Při záchraně života mohou rozhodovat vteřiny. A záchranáře proto mrzí, že jen málokdo poskytne raněnému první pomoc. „Už se nám i stalo, že dispečerka po telefonu počítala tempo srdeční masáže, my dorazili na místo a žádná masáž se nekonala. Přitom stačí zaklonit hlavu a tlačit doprostřed hrudníku stokrát za minutu,“ vysvětluje doktor Pawlas. Práci komplikují záchrance často řidiči. „Někteří nás dokonce předjíždějí. Jednou zavolali lidé na sanitku i policii, a to když zdravotníci zasahovali ve vyšším patře paneláku a kdosi přes přistavenou sanitu nemohl vyjet z garáže,“ popisuje bezohlednost některých řidičů Petr Sieder. Se záchranáři jsem strávila jen sedm hodin. Ale zážitků jsem si odnesla spoustu. Zažila jsem spoustu legrace mezi skvělými lidmi a také obrovský stres, který je každodenní součastí jejich života.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!