Bazény tady ohraničuje zábradlí z nerezu, který je materiálem i všech potrubí, masivní nádrže chemikálií jsou z černého plastu. Všude je čisto, jak na operačním sále. Tady se vyrábí voda.
Světlo do vykachlíkovaných hal s bazény vniká jen spoře - malými kulatými okny, polepenými modrou fólií. „Dřív sem i svítilo slunce, ale současný trend je držet vodu pokud možno v šeru, či ve tmě. Sluneční světlo a teplo její pitné vlastnosti nezlepšuje,“ vysvětlil vedoucí hosovské úpravny vody Martin Pospíchal. Vzduch zvenčí prochází také filtry, aby se k vodě nedostaly zbytky rostlin, pyl, nebo třeba smog ze silnice.
K úpravně se jede po rušné výpadovce z Jihlavy na Pelhřimov. Na táhlém návrší pod Hosovem, na místě s fantastickým výhledem na město je nenápadný areál čtyř budov, z nichž ta největší vypadá se svou řadou malých kruhových oken trochu jako loď. Pokud někde tepe skutečné srdce organismu města Jihlavy, pak je to právě tady - v úpravně vody Hosov.
Odtud vodaři rozhání do spletité jihlavské sítě potrubím nejdůležitější životní tekutinu. Což tedy zkusit si trochu matematiky? Představte si krychli o hraně dlouhé přibližně dvaadvacet metrů.
Představte si dále, že ta krychle (větší než osmipatrový panelový dům) je celá z vody.
Zhruba tolik jí denně vyrobí v úpravně v Hosově a většinu z ní spotřebuje krajské město a všechny jeho čtvrtě a části.
Jak ale vzniká z „obyčejné“ vody někde z potoka tekutina, kterou můžeme denně pít a která teče z kohoutku? Pojďme sledovat pouť jihlavské pitné vody od samotného začátku.
Současnost a minulost
Nyní je Jihlava a okolí zásobována z vodní nádrže Hubenov s jejím hlavním přítokem Maršovským potokem.
Ještě dlouhá staletí před hubenovskou přehradou však byla zdrojem vody pro Jihlavu soustava pístovských rybníků, které dodávaly vodu pro tehdy bohaté hornické město už od 14. století.
První zmínka o nejstarším městském vodovodu je z roku 1389. Tehdy tekla voda do jihlavských kašen z pístovského návrší dřevěnými „trúbami“. Samozřejmě bez jakékoli úpravy.
Jak ale šla staletí, začali mít lidé potřebu vodu čistit. Tak vznikla v roce 1886 u pístovských rybníků první úpravna, která byla po modernizaci částečně v provozu až do devadesátých let minulého století. Byly tam takzvané pomalé filtry, kde se voda filtrovala přes vrstvu písku, pak tekla do akumulační nádrže a odtud do města Jihlava. Postupně u rybníků přibývaly další stavby, které obsahovaly zařízení, jež umělo vodu i provzdušňovat, dávkovaly se tam čisticí chemikálie a voda se už také dezinfikovala chlorem.
Město se však stále rozrůstalo a v sedmdesátých letech už pístovská úpravna vody nestačila. Tehdy byla pod obcí Hosov postavena a v roce 1973 zprovozněna nová úpravna. Souběžně s tím vodohospodáři vybudovali v letech 1968 až 1972 pro Jihlavu také nový silný zdroj takzvané surové vody: nádrž Hubenov.
„Hubenovská přehrada má dostatečnou kapacitu vody i pro případné extrémní období sucha. Nynější počasí ale není nějak zvlášť extrémní,“ řekl asistent ředitele jihlavské divize Vodárenské akciové společnosti Jan Pešek.
V hosovském kopci je pod zemí centrální vodojem pro Jihlavu, kde je zásoba šesti tisíc kubických metrů vody.
Je rezervou, když je třeba vodárnu na nějakou dobu odstavit, vyrovnává kolísání odběru: doplňuje se v noci, kdy je odběr menší. Z vodní nádrže v Hubenově vedou pod zemí tři kilometry potrubí, kterým voda teče samospádem do Rantířova.
Tam je čerpací stanice, která je schopna vodu čerpat dál rychlostí až 240 litrů za vteřinu. Je to nutné, protože úpravna Hosov je položena výše než samotná čerpací stanice.
Kvalita vody v Hubenově podle ročního období kolísá. Ve spodních částech například narůstá obsah manganu, železa a amonných iontů, ve vodě je také vyšší tzv. biologické oživení, například díky řasám a sinicím.
Proto vodaři používají k odběru vody z nádrže tři různé hloubky, volí si tu, kde je zrovna voda nejkvalitnější. Na odběrném místě se domlouvají vodaři z Hosova s obsluhou hubenovské nádrže, která jim pak pustí vodu z toho správného potrubí. „Čím je lepší surová voda, tím je proces úpravy jednodušší. Se zhoršující se kvalitou surové vody pak rostou náklady na její úpravu,“ řekl vedoucí hosovské úpravny Pospíchal.
Při rekonstrukci před deseti lety zavedli automatický systém řízení úpravy vody.
Všechna zařízení a fáze úpravy jsou nepřetržitě sledovány a kontrolovány počítačem. A přístroje zase 24 hodin denně a 365 dní v roce sleduje lidská obsluha. „Na monitoru vidíme aktuální průtok surové a množství vyrobené vody, vidíme činnost čerpací stanice v Rantířově, dávkování a zásobu chemikálií,“ řekl Pospíchal.
Chlor tam není cítit
Automat také neustále sleduje vybrané parametry: pH, obsah kyslíku, teplotu a další vlastnosti, podle kterých pak zařízení dávkuje chemikálie na úpravu a čištění.
Obsluha na velíně může také zaznamenat náhlý nárůst odběru. „Může to znamenat, že někde prasklo potrubí, takže pak začíná komunikace s dispečinkem. Když jde hladina ve vodojemu rychleji dolů, tak obsluha upraví čerpání vody z Rantířova, kde lze čerpadla plynule regulovat,“ řekl Pospíchal. Potrubí praská například v zimě vlivem mrazů a tání. Odběry vody se také ale prý výrazně zvyšují na jaře, kdy začínají lidé napouštět bazény na koupání.
Úprava vody je sledem procesů, jejichž cílem je odstranit ze surové vody veškeré nerozpuštěné látky a většinu rozpuštěných látek, kvůli kterým může být voda nepitná.
Kdo by čekal v úpravně pach chloru, neucítí ho. Voda už nemá žádný chemický zápach. Návštěvník by mohl cítit jen vůni ozonu, ale nádrže, kde se jím voda sytí, jsou hermeticky uzavřené. Jediný vjem tedy skýtá sluch: jemné šumění i intenzivní hukot vody, nepřetržitý ryk silných čerpadel.
Kvalitu vody sleduje nejen automat a technolog v laboratoři na úpravně, ale také hlavní laboratoř v sídle divize Jihlava na Žižkově ulici, kde chemici zpracovávají a testují všechny vzorky vody, které jim jako povinnost ukládá zákon. „Chemický i mikrobiologický rozbor vody je hotový za týden,“ říká v laboratoři mezi skleněnými zkumavkami a baňkami, plnými různobarevných kapalin technolog hosovské úpravny Milan Výborný.
Vodaři mají ve vodovodní síti řadu míst, odkud pravidelně odebírají vodu k analýzám, lokality odběrů navíc musí pravidelně měnit. „Voda je potravina, pracovníci úpravny musí mít hygienický průkaz pro práci ve vodárenství,“ řekl Pospíchal.
Rezervy jsou nutné
Na konci toho všeho je zdánlivě obyčejná pitná voda. Ta jihlavská nepáchne a nemá žádnou nepříjemnou pachuť. To je výrazně větší hodnota, než se může jevit na první pohled. „Voda, co dnes jde do jihlavské rozvodné sítě, je výborná, splňuje všechny parametry pitné vody,“ říká asistent ředitele Jan Pešek.
Nediví se, že stát rezervuje některá území pro stavbu možných budoucích přehrad - což se místním lidem často nelíbí. „Mohou být důležité pro oblasti v republice, kde mají s vodou větší problémy než my na Vysočině. Takže nejde jen o aktuální potřebu regionu, ale jsou kraje, kde takové rezervy nemají,“ míní Jan Pešek.
