Čekárna na autobusovém nádraží v Uherském Hradišti je nejnovější v kraji. V létě je klimatizovaná, v zimě vyhřátá, cestující v ní najdou automat na kávu i informační tabuli. Ve chvíli, kdy by ji často potřebovali nejvíc, ale musí trávit čas venku. V deset hodin večer se totiž budova nádraží zavírá.
„Končím v práci v deset v noci, ale to už je čekárna zavřená, takže minimálně dvacet minut tady korzuju po nástupišti. Teď to není tak hrozné, ale když je v zimě mínus deset, docela ráda bych se někde ohřála. Přijde mi to nelogické,“ říká třeba Šárka Kubovová z Míkovic. Stejně jako další lidé i ona jezdí posledním nočním spojem, který vyráží z hradišťského nádraží před jedenáctou večer. V čekárně tak pokaždé hledá azyl marně. Je prostě příliš pozdě.
Důvod: zákoník práce
„V čekárně se střídají každý den jen dva zaměstnanci. Řídíme se zákoníkem práce, takže je tady delší dobu držet nemůžeme. Jejich pracovní doba prostě vychází do desíti. Cestující ale mohou počkat na spoj pod přístřešky u jednotlivých zastávek,“ reaguje na stížnosti obchodně-dopravní náměstek uherskohradišťské dopravní společnosti ČSAD Ivan Kallus.
Dlouhou chvíli do odjezdu svého autobusu si tak Šárka Kubovová místo pohodlného sezení v zastřešené budově krátí přešlapováním u zastávky. Podobně jsou na tom desítky lidí, kteří z okresního města odjíždějí například do Zlechova, Popovic, Kněžpole, Buchlovic, Hluku nebo Veselí nad Moravou.
Venku se přitom cestující necítí příliš bezpečně. I zaměstnanci dopravní společnosti přiznávají, že tam občas dochází k nepříjemným situacím. „Teď je konec měsíce, ale kdybyste tady byla po výplatě sociálních dávek, viděla byste něco jiného. Někteří nezaměstnaní dostanou peníze, nakoupí alkohol a je po klidu. Kdekoli na nádraží se klidně vymočí, vykálí, jsou hluční, obtěžují,“ vypočítává problémy vedoucí autobusové dopravy Vladimír Oswald.
Skupinky nepřizpůsobivých lidí se však podle Oswalda sdružují dokonce i v čekárně. „Když je vedro, tak se tady zchladí, když mrzne, zahřejí se. Bojujeme s tím marně už roky, protože nemáme žádné zákonné možnosti, jak je z čekárny dostat ven,“ stěžuje si Oswald.
Proto i maminky s malými dětmi často čekají raději na slunci než ve stínu čekárny. S problematickými návštěvníky čekárny bojuje i ostraha, kterou si dopravní společnost najímá již několik let. „Všechno se nejdřív snažím ukecat, ale někdo na to prostě nereaguje, takže se stávají i úrazy,“ přiznává rázné jednání občasný člen ostrahy Bedřich Koulák.
Bývalý voják má z potyček s výtržníky zlomené prsty, žebro nebo pohmožděné koleno. Nepořádek v čekárně dělají podle něj hlavně Romové, kteří do Hradiště přijíždějí za příbuznými z blízkého okolí, Brna i Prahy. „Děti tady pobíhají, na zem vylévají kakao, rozhazují sušenky, dospělí zase kafe. Nejsou nebezpeční, ale chápu, že některým lidem to vadí a raději si sednou venku,“ říká Koulák.
Vadí vám, že nádražní čekárna zavírá již v deset večer? Co byste udělali s lidmi, kteří na nádraží obtěžují cestující?
