Dětem nestačí jednoduché veršovánky
Zastrčený domek na Starém městě v Ovocné ulici. Bydlí v něm Horváthovi. Jejich malé rodinné nakladatelství knih pro děti Baobab sbírá ceny a ovlivňuje dění na knižním trhu. Ve dveřích mě vítá Tereza s dcerou Miriam v náručí.
To znamená, že tady už jsem vlastně v nakladatelství?
Přesně tak. Potřebujete jen stůl, počítač a sami sebe. My jsme teď v Táboře. Takže jsme táborské nakladatelství.
Představíte mi Baobab trochu víc?
Baobab je alternativní nakladatelství knih pro děti. Mapujeme současnou českou literaturu pro děti a podněcujeme mladé autory. Zaměřujeme se na výtvarnou stránku knih. Spolupracujeme s nastupující generací výtvarníků. Nechceme být monstr podnikem. Věnujeme se tomu, co v Česku chybí.
Baobab bude mít desáté narozeniny. Oslavíte to?
K narozeninám bude hodně knížek. Vyjde například Ryba od současného norského spisovatele Erlenda Loea. Je o Kurtovi, který jezdí ještěrkou v přístavu, má velký knír, ženu architektku a tři děti. Jednoho odpoledne najde v přístavu obrovskou rybu a podnikne na ní s rodinou cestu po světě. Cestou si z ryby ukrajují a jedí ji.
Myslíte, že děti takovou knihu „skousnou“? Není to už moc děsivé?
Ale ryba, ze které se ukrajuje, to je skvělá nadsázka! Děti nepřistupují k příběhům s předsudky. To je na nich hezké. Často se zdůrazňuje, že dětská kniha má být především laskavá. Hlavně nic znepokojujícího. Ale svět je plný znepokojujících věcí. A děti nejsou hloupé ani omezené. Mají úžasnou představivost. Když se s ní pracuje, tak se nějaké strašidelné nestrašidelné neřeší. U dětí funguje hlavně zvědavost.
Podněcují dnešní knihy vůbec dětskou zvědavost?
Když se podíváte na pulty s dětskou knihou v českých knihkupectvích, je to katastrofa. Knihkupectví pro děti venku, to jsou oázy vzdělanosti. Tady se pořád dokola vydávají české bestsellery ze sedmdesátých let - Čtvrtek, večerníčky, trpaslíčci. Ze zahraničí přejímají nakladatelé tu nejlevnější, tedy nejhorší produkci. Až na výjimky, samozřejmě. Velcí čeští nakladatelé pracují s knihou jako s houskou. Nezajímá je osvěta, ale to, kolik se prodá.
Co by se muselo změnit?
Něco už se měnit začalo. Vznikla malá nakladatelství, která se zabývají dětskou knihou, a některá kvalitní velká se teď, když je babyboom, také začala po dobré knize pro děti poohlížet. Dnešním dětem už nestačí jednoduché veršovánky. Žijí ve světě plném obrazů, hrají složité počítačové hry, dívají se na televizi, všude kolem nich je něco natištěného, napsaného, reklamy, slogany. Je třeba začít reagovat na to, co je skutečně zajímá.
Proč děti nečtou?
Ale jsou děti, které čtou. Zeptejte se osvícených knihovnic nebo učitelek. Je pravda, že mnoho škol u nás nenabízí současnou dětskou literaturu. Děti se k ní těžko dostanou. Mladé holky, které vyjdou z pajdáků, umějí recitovat Žáčka a mají pocit, že dětská knižní kultura u nás je Mateřídouška a Sluníčko. Jenže děti už jsou jinde. Takže pokud se nezmění vnímání učitelů a jejich přístup, tak se nikam nehneme.
Můžete říct nějaký pozitivní příklad odjinud?
Třeba kniha Větrná republika od Oliviera Douzou. Vypráví o zemi, ve které se vyrábí vítr. A tohle obrazové album Francouzi použili jako základ netradičního učení meteorologie na školách. V Čechách učitelé nejsou moc zvyklí živě pracovat s knihami. Učitelé prvního stupně ve Francii běžně používají alba k výkladu prvouky, matematiky i francouzštiny.
Co vás inspiruje při psaní?
Děti, život. Na psaní ale moc času nemám. Kradu si ho po chvilkách. Modrého tygra, podle kterého se bude teď točit celovečerní film, jsem dávala dohromady pět let. Neměla jsem čas si na to v kuse sednout. Dohromady jsem ji mohla psát měsíc. Moje texty jsou takové sběrné suroviny.
Baobab pravidelně sbírá knižní ceny. Těší vás to?
S manželem jsme si vždycky dělali legraci, že je to jako když na Jamajce získáte cenu za skibobování. Ale situace už se začíná měnit. Důležité je, aby dětská literatura nezůstala v ústraní, aby se jí někdo věnoval, aby novináři sledovali, co se děje venku.
Chystá Baobab něco speciálně pro Tábor?
V říjnu otevřeme na Starém městě knihkupeckou galerii. Bude tam vše, co dělá Baobab a co pokládáme za zajímavé z ostatních nakladatelství. V galerii budou vystavovat baobabí ilustrátoři a spříznění výtvarníci. Příští rok chceme vydat knihu Václava Kaplického Bandita, Paťara a spol. To je takových táborských Bylo nás pět. Staroměšťáci bojují s Klokoťákama, je v ní popisovaný starý Tábor i divoké klukovské hry. Dokonce jsem se setkala s lidmi, kteří znají některé hrdiny i ve skutečnosti.
Tereza Horváthová
Narodila se 20. 8. 1973. Část kořenů má v Rusku, část v Sudetech. Vystudovala francouzský jazyk a literaturu na Filozofické fakultě v Praze. S manželem, grafikem a ilustrátorem Jurajem Horváthem má pět dětí. Společně v roce 2000 založili nakladatelství Baobab. Píše dětské knihy, prózu, poezii. Příležitostně překladá z francouzštiny a píše scénáře. Za knihu Modrý tygr získala ocenění Zlatá stuha 2005.
