Malým pacientům, kteří by dříve byli bez šance, pomáhají dnes unikátní zákroky lékařů z kliniky transplantační chirurgie pražského IKEM. „Pro děti, které přišly na svět například s nedostatečně vyvinutými žlučovými cestami, a vznikla tím u nich cirhóza jater, je transplantace jediným řešením,“ říká zástupce přednosty kliniky Martin Oliverius.
V čem jsou transplantace u takto malých dětí specifické? Pracujete tady s miniaturními orgány. Dětská játra jsou mnohonásobně menší než játra dospělého. Z tohoto důvodu je nezbytné orgán dospělého dárce zmenšit. To představuje velmi náročnou samostatnou operaci, kterou nazýváme redukcí.
Kolik bylo nejmladšímu dítěti, které u vás dostalo nová játra? Byl to sedmiměsíční chlapeček, který vážil pouhých šest kilogramů. V současné době, dva roky po transplantaci, se mu daří výborně. Operovali jsme už šest dětí ve věku kolem jednoho roku. První transplantace u šestnáctiletého dítěte se tady uskutečnila v roce 1995. Prakticky všechny děti do deseti kilogramů váhy se dříve posílaly k transplantaci do zahraničí. Tento program se u nás plně rozvinul od roku 2004 a už dva roky standardně transplantujeme i ty nejmenší děti.
I dárci orgánů pro děti pocházejí nejčastěji z obětí autonehod? Taková je zakořeněná představa. Nejvíc se to tvrdí o motorkářích, ale ti skončí většinou v tak zdevastovaném stavu, že nemohou darovat žádný orgán. Dárci jsou lidé, kteří zemřeli z různých důvodů, například na srdeční selhání, nebo následkem krvácení do mozku. Případně po úraze.
Jak je daný celý proces od odběru až do transplantace? Vše je přesně dáno v transplantačním zákoně. Když se objeví dárce, příslušná nemocnice to nahlásí koordinačnímu centru transplantací. To na základě čekací listiny osloví s nabídkou určitá pracoviště. Jsme jediným pracovištěm v Česku, které transplantace jater u dětí dělá. Pokud máme vhodného příjemce, jeden operační tým odjede na místo a tam orgán odebere. Pokud je to nutné, po návratu se játra pro dítě upraví. Upřednostňujeme však druhou možnost - udělat redukci jater i odběr přímo u nás.
Představuji si, že odběr a transplantace se pak dělá téměř současně. Ano, vlastně se dělají dvě velké operace vedle sebe. První tým dělá rozdělení nebo redukci jater na jednom sále a ihned poté na dalším operačním sále pokračuje vlastní dětská transplantace. Všechno včetně narkózy je u takto malých dětí mnohem náročnější. Nová játra nebo jejich část se vloží do těla příjemce, nejdříve se našijí cévní spojky a obnoví krevní oběh. Jen pro představu jaterní tepna u těchto malých dětí má průměr dva milimetry a šicí materiál je prostým okem sotva viditelný. Celý zákrok včetně odběru trvá osm až deset hodin a často se na něm podílí až osm lékařů. Spolu s ostatním personálem kolem dvaceti lidí.
Bez ohledu na to, je-li den, nebo noc? Samozřejmě, tady se pracuje čtyřiadvacet hodin denně, běžně do dvou, tří v noci. Orgány se nedají uložit do mrazáku.
Jak moc dítě život s transplantovaným orgánem omezuje? Pokud vím, musí brát už trvale speciální léky. Tito pacienti opravdu musí užívat až do konce života takzvanou imunosupresi. Medikamenty, které potlačují imunitní systém a zabraňují, aby tělo nebralo štěp jako něco cizorodého, a neodloučilo jej. To je určitě jistý handicap. Jinak si ale mohou užívat plnohodnotného života, a to třeba včetně sportu, s minimálním omezením.
Na kolik korun se taková transplantace jater dá vyčíslit? V Hamburku přijde zákrok, o kterém hovoříme, na čtyři a půl milionu korun, u nás se cena nekomplikované transplantace pohybuje do jednoho milionu a zdravotní pojišťovny ji plně hradí.
Plánujete nějaké další unikátní zákroky? Už třetím rokem se připravujeme na transplantaci tenkého střeva. První pacient už na zákrok čeká. Transplantace tenkého střeva je jeden z nejnáročnějších výkonů a v žádné zemi bývalého východního bloku se dosud nedělá. Doufám, že do konce roku se to u nás podaří.
Na čem to závisí? Teď už čekáme jen na vhodného dárce.
