Drtivá většina Gruzínců chce do EU. Vláda jim ale servíruje ruské metody

Gruzínské protivládní protesty by mohly ještě zesílit v půli května, kdy se čeká závěrečné jednání o problematickém zákonu.

Gruzínské protivládní protesty by mohly ještě zesílit v půli května, kdy se čeká závěrečné jednání o problematickém zákonu. Zdroj: Profimedia

V Gruzii pokračují protesty kvůli vládní snaze protlačit zákon o zahraničním vlivu. Kritici tvrdí, že jeho vzorem je ruská norma, kterou Kreml používá k potlačování opozice, občanské společnosti a médií. Gruzie proto podle komentátorů nyní stojí na důležitém rozcestí, kdy se rozhoduje o svém směřování na Západ, či o propadu do sféry moskevského vlivu.

Ulice Tbilisi po týdny plní až desítky tisíc především mladých lidí, demonstrace provázejí i násilné střety s policií. Své sympatie demonstrantům vyjádřila i prezidentka Salome Zurabišviliová, která počínání vlády označuje za neústavní. Legislativa, kterou vládní strana Gruzínský sen kvůli protestům loni stáhla a nyní se ji snaží protlačit znovu, mezitím v parlamentu prošla už druhým čtením. Do závěrečného by se měla dostat kolem půlky května. Prezidentka slíbila, že zákon případně vetuje, vláda má ale sílu ji přehlasovat.

Pokud zákonodárci normu definitivně schválí, budou se muset média a nevládní organizace financované z více než pětiny ze zahraničí registrovat jako subjekty prosazující zájmy cizí moci. Miliardář, někdejší premiér a zakladatel Gruzínského snu Bidzina Ivanišvili, který se nedávno vrátil z ústraní do pozice čestného předsedy strany, totiž obviňuje západní vlády z vměšování do dění v zemi.

„Financování nevládních organizací, které se tváří jako pomoc, je ve skutečnosti posilováním moci zahraničních zpravodajských služeb,“ tvrdí magnát. Experti jsou přesvědčeni o tom, že se Ivanišvili obává o svůj další politický osud. „Myslí si, že se ho Západ chce zbavit,“ řekl The Moscow Times šéf gruzínského Ústavu pro demokratickou bezpečnost Alex Scrivener.

Gruzínský sen se před volbami zbavuje překážek

Pavel Havlíček z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) se domnívá, že opětovná snaha vlády prosadit problematickou legislativu nepochybně souvisí s podzimními parlamentními volbami v zemi. „Myslím si, že cítí ohrožení v podobě organizací, které se věnují monitoringu voleb a některých médií. Není vůbec jasné, že Gruzínský sen vyhraje s pohodlnou většinou a toto je prostředek, jak se zbavit svých kritiků,“ vysvětluje analytik.

Návrat Ivanišviliho na politickou scénu považuje za znak slabosti, fragmentizace a nepopularity vlády. Objevují se i názory, že se někteří lidé ve straně stali příliš nezávislými a snažili se miliardáře držet stranou dění.

Zároveň se spekuluje i o tom, že k přijetí zákona tlačí Tbilisi Moskva. To je podle Havlíčka velmi těžké zjistit, vzhledem k tomu, že rozhodovací procesy jsou v Gruzii dost netransparentní. Podotýká však, že Gruzie je pro Rusko stále důležitější v době, kdy se jeho jednotky stahují z Náhorního Karabachu a Kreml ztrácí svůj vliv v Arménii. V separatistické Abcházii navíc vzniká ruská námořní základna. „Že zákon tahá zemi dál od Evropské unie a blíže k Rusku, je každopádně nepopiratelné,“ dodává Havlíček.

Brusel v prosinci udělil Gruzii status kandidáta na členství v sedmadvacítce. Zároveň však varoval, že Tbilisi musí reformovat svůj soudní a volební systém, zmírnit polarizaci politického života, posílit svobodu tisku a omezit moc oligarchů, než budou moci začít přístupová jednání. A nyní unijní představitelé dávají jasně najevo, že navrhovaná norma podle nich není v souladu s evropským právem a hodnotami.

Cesta do Evropy je v ohrožení

„V každém případě by to představovalo stopku a nepokračování jakékoli další integrace,“ zdůraznil Havlíček s tím, že vláda v Tbilisi byla před schválením zákona opakovaně varována. Gruzie podle něj získala kandidátský status hlavně díky tomu, že EU nechtěla hodit přes palubu gruzínskou společnost.

Průzkumy totiž ukazují, že drtivá většina obyvatel země stojí o západní směřování. Kupříkladu ze šetření amerického Mezinárodního republikánského institutu (IRI) vyplývá, že silně pro vstup do EU jsou téměř tři čtvrtiny Gruzínců a více než desetina ho podporuje částečně. Proti členství je tak jen zhruba každý desátý obyvatel země.  

O podzimním klání se tak začíná hovořit jako o určitém referendu o směřování země. „Zatímco oficiální vládní politikou zůstává vstup Gruzie do EU a NATO, pro dosažení tohoto cíle se dělá jen málo. Po ruské invazi na Ukrajinu gruzínská vláda zpochybnila západní sankce proti Moskvě, odmítla se k nim připojit a místo toho zvýšila obchod s Ruskem,“ konstatoval pro magazín Foreign Policy Luke Coffey z amerického think-tanku Hudson Institute. Někteří vládní kritici tvrdí, že Bruselem požadované reformy by šly proti zájmům politických elit.

Opozice je slabá a roztříštěná

Přes tyto okolnosti je Gruzínský sen favoritem podzimního klání. Kritici vlády jsou totiž nejednotní a často se utápějí ve vlastních problémech. K tomu je podle analytika AMO potřeba přičíst nerovnost podmínek. Ivanišviliho majetek je odhadován na zhruba pět miliard dolarů, tedy asi šestinu loňského HDP země.

„Neexistuje žádná jednotná opozice, které by lidé důvěřovali, a Gruzínský sen je známý kupčením s hlasy, zneužíváním svých pravomocí zejména v regionech a vyhrožováním lidem, že přijdou o práci, pokud pro něj nebudou hlasovat,“ míní podle webu Politico i Tinatin Achvledianiová ze Střediska pro studium evropské politiky (CEPS).

Havlíček zcela nevylučuje, že by aktuální protesty teoreticky mohly vést až ke svržení režimu po vzoru Euromajdanu v roce 2014, kdy protestující usilovali o zachování evropského směřování Ukrajiny. Takovýto vývoj by však zcela jistě silně znepokojil Rusko, které by například mohlo využít gruzínské separatistické regiony k „postrašení“ Gruzínců.  

Do země navíc před mobilizací a z dalších důvodů utekly desítky tisíc Rusů. Není jasné, nakolik se tuto komunitu podařilo ruským tajným službám infiltrovat, pro Tbilisi však zcela jistě představuje určité bezpečnostní riziko. Panují obavy, že Gruzínský sen v případě potíží použije hrozbu ruské intervence jako nástroj politické manipulace.