„Ahoj kluci,“ zdravil vesele student práv Tomáš Holý štamgasty hostince Na Křižovatce v Polevsku, kam jezdil pařit s kamarády z Prahy. Rodiče jednoho z nich měli v obci sousedící s Novým Borem chalupu. Pozdravil je i tentokrát. Byl na odchodu a říkal, že se vrátí. Vrátil se ale jen jeho spolujezdec. V šoku, udýchaný a zakrvácený. Stala se nehoda. Tomáš to napálil do stromu. Pomozte!
Křížek na stromě
8. březen 1990. Za devět dní by bylo Tomášovi dvaadvacet. Dortové svíčky už nesfoukl, hořely mu u stromu v poslední zatáčce nad Polevskem ve směru z Kytlice. Smutnou událost mají někteří obyvatelé obce na rozhraní Ústeckého a Libereckého kraje dodnes v živé paměti.
„Seděli jsme dole v hospodě, kluci nahoře v sále slavili, já jsem Tomáše akorát viděl dvakrát proběhnout. Pak jsem už z domova viděl, jak nahoru na Kytlici jedou policisté a sanitka,“ vybavuje si tragický den místní obyvatel Karel Maroušek. Jeho dům stojí nedaleko místa nehody.
Připomíná ji křížek na stromě. Čitelná jsou jen písmena „áš“, neúplné je i datum úmrtí 8. 3. 199. Nula už je vyšisovaná. Nad křížkem je v průsvitných deskách útržek fotografie s necelou pravou polovinou obličeje Tomáše Holého z doby, kdy šel z jednoho filmu do druhého. Na festivalu v Monte Carlu říkali, že je největší dětskou hvězdou od dob Shirley Templeové, americké herečky, diplomatky a političky, která hrála ve filmu od čtyř let.
„S takovým hereckým dětským talentem a darem bezprostřednosti, jaký měl malý Tomáš, se opravdu často nesetkáváme. Byl tak výjimečný, že se dostal k našim srdíčkům a nám připadá, že ho důvěrně známe a setkáváme se s ním na obrazovce pořád. Během šesti let, od osmi do čtrnácti, natočil třináct filmů a jeden třináctidílný seriál,“ píše se o něm na webových stránkách.
Proč odjel?
„Vím, že to byl herec a že má na stromě křížek,“ říká nakupující v místním krámku. Prodávající si na nehodu nepamatuje. Ani prý tehdy nevěděla, že se něco stalo. Bylo krátce po sametové revoluci a média se tragické smrti někdejší filmové hvězdy příliš nevěnovala. Stránky plnily jiné události.
Pětaosmdesátiletý Josef Bitala, který žije v Polevsku od roku 1945, si na osmý březen roku 1990 pamatuje. Jak by ne? Tomáše Holého znal z hospody Na Křižovatce. „Vím, že sem jel s Čiperovými z Prahy, protože s Čiperou starším on kamarádil a jezdil k němu na chatu. Přijeli z Prahy, stavil se v hospodě, byl už napitý. My jsme seděli také v hospodě. Že pojede s kamarádem pro jednoho kumpána do Kytlice a vrátí se. Nevracel se. Toho kytlického nenašli, jeli zase nazpátek a v poslední zatáčce vyjel ze silnice a narazil do stromu. Zrovna svojí půlkou, zůstal tam zapíchnutý. A ten kluk, co seděl vedle, vypadl z auta. Byl v šoku a utíkal sem do hospody. Lidé se sebrali a běželi nahoru,“ vypráví Josef Bitala.
Polevští se ve vyprávění neshodují. Jedni mluví o tom, že jel Tomáš Holý do Kytlic pro kamárada, druzí, že si jel pro peníze, aby zaplatil útratu. Jako například Miroslav Stromecký. „Vím jen, že jeli z Kytlic, byli tady v hospodě a povídalo se, že si jeli pro peníze. Syn, který tam právě byl, říkal, že zavolali záchranku a utíkali k nehodě. Tomáš Holý měl celé břicho proříznuté,“ říká Miroslav Stromecký.
Jeho syn Roman už dříve pro jeden deník uvedl, že Tomáš tehdy sedl za volant opilý proto, že s kamarádem neměl na zaplacení útraty. Vydali se do Kytlice pro peníze. Cestou zpátky nezvládl řízení a v zatáčce naboural do stromu. Bezpečnostní pás se mu zařízl do hrudníku, měl zlomenou pravou nohu. Sanitka Tomáše Holého odvezla do novoborské nemocnice, odkud ho převáželi do České Lípy. Cestou zraněním podlehl.
Hlášky byly jeho
„Co vím z vyprávění pánů štamgastů, mají na něho hezké vzpomínky, nehoda je zaskočila. Sedával tady u prvního stolu,“ ukazuje Michaela Říbková, zaměstnankyně dnešního penzionu a hostince Na Křižovatce. O nehodě slyšela povídat, v roce 1990 byla tříletá dívenka. „Filmy s Tomášem Holým mám velice ráda, pouštím si je při špatné náladě, nebo když je pochmurné počasí. Jednička je pro mě Jak dostat tatínka do polepšovny,“ říká a vybavuje si scénu z komedie Marie Poledňákové, ve které hráli rodiče Jana Preissová a František Němec.
„Z množství roztomilých chlapečků jsme jednohlasně řekli: tenhle. Tomáš Holý byl úžasné dítě, s neobyčejnou empatií pro nás. Okamžitě jsme na sebe slyšeli. Byl naprosto bezprostřední a přirozený ve vztahu k oběma. Moc rádi na to s Františkem vzpomínáme. Marie nechávala Tomáška mluvit jeho jazykem, jak by to opravdu řekl on, takže se neobjevila žádná pseudodětština, které se někteří autoři scénářů dopouštějí. Jeho hlášky byly skutečně jeho a fungují dodneška,“ odpovídala v rozhovoru pro TV Revue herečka Jana Preissová. „Už je to dávno, pokud na to vzpomenu, tak vždycky příjemně. Byla to legrace,“ souhlasil její kolega a filmový Luboš František Němec.
Minirole v Marečkovi
Tomáš Holý, synovec barrandovského rekvizitáře, měl premiéru v komedii Oldřicha Lipského Marečku, podejte mi pero! Jeho jediným úkolem bylo vstoupit do třídy, cucat bonbon a předat učiteli vzkaz.
Roli Vaška v komedii Jak vytrhnout velrybě stoličku dostal jako jeden ze sto čtyřiceti dětí, ze kterých vybírala režisérka a scenáristka Marie Poledňáková. „Byl nejmenší, moc nemluvil, pozoroval větší kluky. Nebyl výrazný, měl kulatou tvář, dlouhé vlasy a vypadal jako obtloustlá tetička. Později, na odchodu, udělal zvláštní gesto na pozdrav. V tu chvíli byl nepřekonatelný,“ líčila v jednom z rozhovorů.
Jako srandistu a komika ho vidí i obyvatel Polevska Karel Maroušek, jenž tragicky zesnulému Tomášovi Holému vyrobil křížek na strom, ke kterému místní lidé pokládají květiny. „Na Dušičky mu chodím zapálit svíčku,“ říká Karel Maroušek. Má rád všechny filmy s Tomášem Holým od „Velryby“ přes „Tatínka“ až po „Trnkový keř“.
Dětský talent se ale nechtěl v budoucnu živit herectvím. „S herectvím jsem skončil, nechci, aby to bylo moje celoživotní povolání. Je to stereotypní a namáhavé. Když jsem točil, bavilo mě to a chtěl jsem hrát, ale na druhé straně jsem neměl prázdniny, ostatní kluci šli do kina, já se dřel na zkoušky, žil jsem pořád mezi dospělými. Nechci hrát a nemrzí mě to. Co kdybych jednou byl neúspěšný herec, to musí být k zbláznění,“ řekl Tomáš Holý v jednom z rozhovorů.
Přihlásil se na práva a užíval si studentského života. Do Polevska přijel v březnu 1990 bezstarostný, veselý a zamilovaný. Do Lucie Bílé, tehdy začínající zpěvačky. „Měl stejný dobrácký a bezstarostný výraz tváře a kulatou hlavu jako ten neodolatelný šibal z filmů,“ napsala v knize Teď už to vím. O jeho smrti se dozvěděla z novin. V místech, kde havaroval Tomáš Holý, došlo v říjnu 2008 k další tragické nehodě. Nepřežil ji jednatřicetiletý muž. Tomášovi Holému by bylo tehdy čtyřicet.
FILMOGRAFIE TOMÁŠE HOLÉHO
1976
• Marečku, podejte mi pero!
1977
• Ať žijí duchové!
• Jak vytrhnout velrybě stoličku
1978
• Setkání v červenci
• Babička je ráda
• Jak dostat tatínka do polepšovny
• Pod Jezevčí skálou
• Tajemství Ocelového města
1979
• Na pytlácké stezce
• Postavení mimo hru
• Upír ve věžáku
1980
• Za trnkovým keřem
• Útěky domů
• Prázdniny pro psa
1982
• Připoutejte se, letíme nad Atlantidou (německý televizní seriál Unterwegs nach Atlantis)
