V rubrice Vaše téma si kromě jiného můžete přečíst rozhovor o misi zdravotníka Aleše Bárty v africké Keni. Pro představu jsem mu ukázal rozhovor s mladým autorem knih o pravěku v hradecké Sedmičce. Titulek začínal větou o splněném dětském snu. „Tak to sedí i v mém případě,“ ihned reagoval Bárta. Na mysli měl Afriku, o které odmala četl v knihách, a kterou znal z fotografií. Afriku vzdálenou tehdy mnohem více než dnes. Tedy alespoň zdánlivě.
Když přijel poprvé do Keni, očekávání se naplnila a on se rozhodl na východním cípu černého kontinentu pomáhat místním lidem. Tím začalo nejen budování české nemocnice, ale i poznávání odvrácených stránek života domorodců. Až po skončení rozhovoru jsme se od nemocí, popálenin, znetvoření mačetami a dalších více či méně očekávaných věcí dostali k hlavnímu rozdílu mezi „námi“ a „jimi“. Tím rozdílem je hodnota života.
Čeští medici prodělávají během stáže šok při setkání s keňským zdravotnictvím. To když se stanou svědky přístupu lékařů a personálu tamních nemocnic. Bez ohledu na stav pacienta neotevřou brány špitálu bez zaplacení, a často se prý dá pochybovat o tom, že netečný člověk v teplákové soupravě skutečně někdy četl Hippokratovu přísahu. Matka popáleného dítěte odmítla odjet do lépe vybavené nemocnice a vydala se s trpícím potomkem domů (nakonec jej v české nemocnici zachránili). Lidé sražení a zranění autem umírají běžně bez pomoci přímo na silnici.
„Život tam má pro lidi jinou hodnotu než u nás. Vím, že nic nezměním. Tak se snažím, aby alespoň naše nemocnice byla na nejvyšší úrovni,“ říkal mi Bárta dva dny před odjezdem do Afriky, kde svůj sen žije dál. A pomáhá i nám. Vždyť v Keni nabírají cenné zkušenosti naši lékaři a studenti medicíny.
